Židé strana 4 z 5

„Vždycky jsem si myslel, jaká to bude radost, jak budeme šťastní, ale byl jsem tak vyprahlý, že jsem žádnou radost, žádné city projevovat nemohl,“ přibližuje své pocity po osvobození Toman Brod. Válka sice skončila, ale život pro něj – i další pamětníky holocaustu – nebyl snadný. S křížem traumatu se vraceli domů, kde na ně často nikdo nečekal. A ti, co čekali, nechtěli věřit jejich vyprávění. Vzpomínky přeživších na návrat uzavírají třetí řadu Příběhů 20. století, která se pokouší vystihnout obraz holocaustu v českých zemích. Dokumentární cyklus vysílá ČT2 každou neděli odpoledne.

Vězni vyhlazovacích a koncentračních táborů slyšeli dunění děl, které ohlašovalo blížící se osvobození. Jenže život byl pořád mnohem vzdálenější než smrt. Nacisté hnali Židy Evropou na otrocké práce, v rozpadající se Říši se hodila každá levná pracovní síla. Dlouhé pochody měly navíc odvést svědky genocidy co nejdál od Spojenců. K posledním měsícům před koncem války se v díle s názvem Osvobození? vrací Příběhy 20. století. Třetí řada se pokouší postihnout obraz holocaustu na území Československa – na základě vzpomínek těch, kteří přežili. Dokumentární cyklus vysílá ČT2 každou neděli odpoledne.

Uběhlo osmdesát let od založení židovského ghetta v Terezíně. První transport s takzvaným komandem pro výstavbu ghetta do pevnostního města u Litoměřic dorazil právě 24. listopadu 1941. Jednalo se o 324 mužů. Jejich cílem bylo připravit ubytování pro další, a to už tisíce odsunutých Židů. Odpoledne vyrazil od bohušovického nádraží průvod, který skončil u bývalé železniční vlečky terezínského ghetta. To, že jsou mnohde na světě lidé pronásledováni pro svou víru, připomněly ve středu na více než stovce míst v Česku červěně nasvícené budovy.

Židovským ghettem v Terezíně prošlo za druhé světové války za tři a půl roku od prosince 1941 do května 1945 na 155 tisíc Židů z českých zemí i Evropy, z nichž na 118 tisíc zahynulo. První transport s takzvaným komandem výstavby přijel do budoucího židovského ghetta v Terezíně před 80 lety – 24. listopadu 1941.

V polovině listopadu 1941 vypravila německá správa první transporty Židů z protektorátu Čechy a Morava do táborů na území okupovaného Běloruska. Tam během jediného roku odvezla více než polovinu všech českých a moravských Židů. Téměř čtyřicet devět tisíc z nich nacisté zavraždili, přežilo pouhých 549.

Být Němcem znamená nést si v srdci radost i slzy. Prohlásil to německý prezident Frank-Walter Steinmeier v projevu u příležitosti připomínky 9. listopadu. V tento den v roce 1918 byla v Německu vyhlášena republika, v roce 1938 nacisté rozpoutali protižidovský pogrom známý jako křišťálová noc a v roce 1989 padla berlínská zeď.

Sokolov chce kvůli nedostatku místa zvětšit téměř o polovinu městský hřbitov. V plánu jsou nová hrobová a urnová místa, ale i úpravy zeleně a parkovacího stání. Do rozšířeného areálu chce vedení města zahrnout i sousední zaniklý židovský a německý hřbitov. Náklady na rozšíření a obnovu hřbitovního areálu radnice odhaduje na 55 milionů korun, řekla sokolovská starostka Renata Oulehlová (ANO).

Terezínské ghetto bylo místem protikladů. O naději na konec utrpení tu Židé mohli zpívat svobodněji než kde jinde v protektorátu, jenomže tato benevolence byla jen divadlem pro vnější svět. Nedobrovolné obyvatele přeplněného města decimoval hlad a nemoci, byli vystaveni krutosti svých věznitelů – a všudypřítomný byl strach, že deportované čeká „něco horšího“. Tušení vzrostlo, když do Terezína vlaky už nejen přijížděly, ale začaly i odjíždět. „Ghetto Theresienstadt a transporty na východ“ je tématem třetího dílu Příběhů 20. století, které ve třetí řadě mapují okolnosti holocaustu v českých zemích. Zdokumentované výpovědi přeživších vysílá Česká televize každou neděli odpoledne na ČT2.

Památník Terezín uspořádal ve čtvrtek setkání k 80. výročí vzniku ghetta. Do Muzea ghetta zavítaly dvě bývalé vězeňkyně se svými potomky, pozdrav zazněl z předtočeného videa od dvou někdejších vězňů z Izraele. Řečníci zdůrazňovali nutnost připomínat tragické osudy Židů. Bývalí vězni se schází v Terezíně při připomínce zahájení deportace Židů z českých zemí pravidelně každých pět let. Před deseti lety jich přijelo do Terezína přes dvě stě.

Izraelský prezident Chajim Herzog během čtvrtého dne své oficiální návštěvy Československa navštívil pražské židovské město. Zde si prohlédl synagogy i Starý židovský hřbitov. Poté zavítal do Terezína, kde vzdal úctu obětem nacismu.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Po přepadení Sovětského svazu v červnu 1941 zahájili nacisté holocaust, nejhrůznější genocidu 20. století. Po letech vytěsňování Židů ze společenského života bylo 16. října 1941 zahájeno i v Protektorátu Čechy a Morava takzvané „konečné řešení židovské otázky“. První transport, který nacisté před 80 lety vypravili z Prahy do Lodže, v sobotu připomíná happening na nádraží v pražských Bubnech. Uskuteční se již posedmé. Organizátoři akce s názvem Bubnování pro Bubny chtějí jejím prostřednictvím narušit nepatřičné ticho pasivního přihlížení událostem, které se stát neměly.

Izrael se potýká s nárůstem počtu vražd, ke kterým dochází zejména mezi mladými muži v komunitách. V poslední době dochází také ke zvýšené kriminalitě související s obchodem s drogami nebo k bujení černého trhu se zbraněmi.

Nový památník připomíná na 34 tisíc kyjevských Židů zavražděných nacisty v rokli Babí Jar. Prezidenti Ukrajiny, Izraele a Německa ho odhalili u příležitosti osmdesátého výročí jednoho z největších jednorázových masakrů během holocaustu. Později na stejném místě němečtí nacisté zabili další desítky tisíc lidí –⁠ Židů, Romů, Ukrajinců nebo Rusů.

První dva kameny zmizelých připomínají v Českém Krumlově židovské obyvatelky, které se za druhé světové války nevrátily z transportu. Takzvané Stolpersteine se nachází před domem v ulici Latrán v historickém centru, který obývaly Marta Žaludová a její dcera Ilsa Breuerová. Řekla to mluvčí českokrumlovské radnice Petra Nestávalová.

Ukrajina si ve středu připomněla 80. výročí masakru, kde za druhé světové války nacisté během 48 hodin postříleli skoro 34 tisíc kyjevských Židů. Stalo se tak krátce poté, co Němci v létě 1941 začali okupovat ukrajinské hlavní město. Vraždily jednotky SS za pomoci místních kolaborantů, napsala agentura AP.

Tradiční svátek zvaný Sukot, nebo též Svátek stanů (či stánků, ale také Svátek sklizně), který slaví Židé, odráží v historii více významů. Tím nejdůležitějším je pohanská oslava podobná dožínkám, kdy zemědělci žili přímo na polích ve stanech, v posledním období před sklizní. Neméně důležitým je ale i význam náboženský. Rabíni připomínají biblický příběh, kdy Židé putovali z Egypta směrem k území dnešního státu Izrael a během čtyřicetiletého exodu bydleli ve stanech. Svátek se slaví sedm dní a letos připadl na období od 20. do 27. září.

Německá policie v souvislosti s možným útokem na synagogu ve městě Hagen zadržela šestnáctiletého mladíka, který se podle médií chystal zaútočit výbušninou. O hrozbě před židovským svátkem Jom Kipur (Den smíření) informovala policie ve středu večer. Šéf zemské vlády spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko Armin Laschet a zemský ministr vnitra Herbert Reul ve čtvrtek řekli, že plánovaný útok byl pravděpodobně islamisticky motivovaný. Policie kromě chlapce zadržela ještě další tři osoby, které ale večer propustila.

Setkáním se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou zahájil dopoledne papež František pondělní program své návštěvy Slovenska. V následném projevu vyzval Evropu k prosazování myšlenky solidarity. Zmínil také chybějící vzájemnou pomoc mezi lidmi. S prezidentkou se papež setkal už v neděli na bratislavském letišti, kde ho vítali také vrcholní politici Slovenska. V pondělí odpoledne se také setkal se zástupci židovské komunity, při té příležitosti odsoudil antisemitismus.

Dvacet dalších kamenů zmizelých, které připomínají oběti nacistické perzekuce, přibylo v pátek do chodníků na osmi místech v Plzni. Ve městě jich tak je už 77. Kromě patnácti kamenů připomínajících židovské oběti holocaustu se město k mezinárodnímu projektu poprvé připojilo i s pěti kameny věnovanými plzeňským Romům, kteří byli za války odsunuti do koncentračního tábora v Letech u Písku, řekla mluvčí magistrátu Eva Barborková.

„Dotkni se, chceš-li, nahmátneš, jak trvá všeliká hrůza a všeliké štěstí,“ stojí na náhrobku, pod nímž leží Jiří Orten. Talentovaný básník zemřel 1. září 1941, krátce po svých dvaadvacátých narozeninách. Jeho verši i zápisky, zejména po německé okupaci, se prolínala předtucha předčasné smrti.

Polský Senát schválil v pátek s určitými změnami návrh zákona o restitucích. Text se nyní vrátí do Sejmu, tedy dolní parlamentní komory, a pokud tam projdou Senátem prosazované změny, bude po podpisu prezidenta platit, informují tiskové agentury. Proti zákonu se opakovaně vymezuje Izrael, protože podle něj zákon Židům ztíží možnost navrácení majetku, který za války zabavili nacisté a pak znárodnilo Polsko.

Na den přesně před 79 lety odjel z Prahy transport tisícovky Židů do Terezína. Holocaust přežilo jen pětačtyřicet z nich. Mezi oběťmi byla i Růžena Stutzová. Její vnučka Charlotte Mayer se před nacisty zachránila útěkem do Londýna, kde se stala sochařkou. Osud její rodiny měl vliv na její díla, která stojí na řadě míst Anglie. Se sochařkou natáčel zpravodaj ČT v Londýně Bohumil Vostal.

Předseda polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kaczyński odsoudil Izrael za kritiku chystaného polského zákona, který by podle některých hodnocení mohl zmařit snahy Židů o navrácení majetku zabaveného v době holocaustu a komunismu. Polsko nikomu nic nedluží, řekl bývalý polský premiér v rozhovoru s listem Gazeta Polska.

I před postavením plynových komor nacisté systematicky vraždili Židy na území dnešního Polska. Začali s tím hned, jakmile získali polské území v bojích s Rudou armádou. V Bialystoku (česky Bělostoku) k prvnímu masakru došlo v den vstupu německé armády do města. Velkou synagogu se stovkami Židů uvnitř zapálili před osmdesáti lety, 27. června 1941. V Bialystoku pak židovskou komunitu uzavřeli za zdi ghetta. Tam se ale zformoval odboj, který vedl s nacisty nerovný a předem prohraný boj. Povstalci v něm ztratili vše, získali jediné – respekt protivníka.