Výstroj

Systém nákupu výzbroje pro armádu není efektivní, vyzbrojování se tak proti plánům prodlužuje a prodražuje, uvedl Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), který prověřil peníze, které v letech 2017 až 2020 vydalo ministerstvo obrany na výzbroj české armády. Podle něj obrana porušila při uvedených nákupech v několika případech zákon o zadávání veřejných zakázek. Ministerstvo ale nesouhlasí s tím, že se vyzbrojování armády prodlužuje a prodražuje, podle něj k takovému závěru nelze dojít na základě kontroly jen vzorku zakázek.

Českou armádu letos čekají největší nákupy vojenské techniky v novodobé historii. V roce 2020 chce uzavřít strategické smlouvy na nákup výzbroje a výstroje v hodnotě rekordních 73 miliard korun, což je skoro dvakrát více než v roce minulém. Rozhodnout se má také o dosud vůbec největší zakázce – na pořízení nových bojových vozidel pěchoty má jít 50 miliard.

V létě 1939, když Polsko nakonec po několika odkladech vyhlásilo mobilizaci, řada jeho letadel byla zastaralá a k boji se vůbec nehodila, podobně jako slabé a málo pancéřované tanky. Navíc pro řadu vojáků na skladech chyběly dokonce i stejnokroje. „Zdá se to triviální, ale voják bez uniformy není voják,“ vysvětluje v rozhovoru pro web ČT24 vojenský historik Jiří Plachý. Nedostatek peněz se promítal do všech oblastí válečného konfliktu na polské straně, pokud srovnáváme její vojenské síly s německými na samém začátku druhé světové války, míní.

Československá lidová armáda v rámci Varšavské smlouvy jen plnila zadání komunistů z Kremlu. Česko se v rámci NATO samo rozhoduje, čím přispěje, říká bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, který má zkušenost se službou v obou vojenských blocích. Upozorňuje také na propastný rozdíl v politizaci vojska: „Že by někdo byl hodnocen podle toho, zda zná usnesení koaliční vlády, jako dřív musel znát usnesení Ústředního výboru KSČ, to už dnes není.“ Zdaleka největší změnu však spatřuje ve vztahu k vojákům, o nichž se konečně začalo přemýšlet jako o lidech.