Rozpad SSSR

„Takhle už nemůžeme dál žít,“ řekl Michail Gorbačov své ženě Raise v předvečer zvolení generálním tajemníkem sovětské komunistické strany. Byl si vědom, že země naléhavě potřebuje reformy. Když se do nich ale pustil, musel čelit odporu konzervativních a radikálních sil zevnitř, nedostatečné podpoře zvenčí a následkům svých vlastních chyb. Jím započaté změny vedly k demokratizaci sovětské společnosti i k ukončení studené války. Zároveň ale způsobily, že Sovětský svaz se mu nakonec rozpadl pod rukama. Gorbačov zemřel ve věku 91 let po těžké nemoci 30. srpna 2022.

Slavnostní prezidentskou přísahou Borise Jelcina začalo 10. července roku 1991 v Kremlu zasedání Sjezdu lidových poslanců Ruské federace. Oficiálně se tak ujal funkce prvního ruského prezidenta – ještě v době existence Sovětského svazu. Jelcin hlásal demokracii, reformy i blahobyt. Pokusy o transformaci ale uvrhly velké počty Rusů do chudoby. Jeho kariéru poznamenal krvavý konflikt s parlamentem v roce 1993 nebo válka v Čečensku. Svým odchodem z funkce na přelomu milénia otevřel dveře Vladimiru Putinovi.

Nejvyšší sovět SSSR schválil před 25 lety – 26. prosince 1991 – deklaraci, která definitivně rozpustila sovětské impérium. Den předtím rezignoval Michail Gorbačov na funkci sovětského prezidenta. Tyto události završily proces zániku SSSR, který předznamenalo postupné vyhlašování nezávislosti jednotlivých svazových republik a stvrdila ho právě řada kroků z prosince 1991. Web ČT24 přináší poslední díl ze série textů k tomuto výročí.

Když letos v září zemřel uzbecký prezident Islam Karimov, objevily se obavy, že úmrtí autoritářského vůdce, který zemi vládl víc než čtvrtstoletí, zemi i celou Střední Asii destabilizuje. Po volbách ze začátku prosince, které vyhrál dosavadní premiér Šavkat Mirzijojev, to sice zatím vypadá, že předání moci proběhne bez větších problémů. Karimovova smrt nicméně poukázala na to, že čtvrtstoletí po zániku SSSR Střední Asie čelí nebo brzy bude čelit řadě výzev, které by mohly dosud relativně klidný region výrazně destabilizovat. A právě otázka nástupnictví je jednou z nich.

Podzimní parlamentní volby v Gruzii vyhrála prozápadní strana Gruzínský sen. Arménie se v listopadu dohodla s Ruskem na vzniku společné armádní skupiny. Rozšířit vojenskou spolupráci s Moskvou plánuje také Ázerbájdžán, jehož poslanci v září odhlasovali obnovení vztahů s Evropským parlamentem. Tyto nedávné kroky ukazují, jak odlišnou sleduje každá z jihokavkazských zemí zahraničně-politickou linii. Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán se ale čtvrtstoletí od zániku SSSR výrazně liší i v řadě dalších ohledů.

Tři země východní Evropy se po rozpadu Sovětského svazu ocitly mezi Východem a Západem. Neplatí to jen s ohledem na jejich geografickou polohu, ale také politicky. Na Ukrajině bylo toto rozdělení dlouho zřejmé – jak v případě elity, tak u obyvatel. Situaci však změnila ruská agrese. Podobně na vážkách jako donedávna Ukrajina je čtvrtstoletí po zániku SSSR stále Moldavsko. A po lepších vztazích se Západem tu a tam pokukuje – byť z jiných důvodů – i s Ruskem svázané Bělorusko.

Pobaltí lze vnímat jako oblast, kde se Sovětský svaz začal trhat nejdříve. Byla to totiž Litva, která v březnu 1990 vyhlásila jako první ze svazových republik nezávislost. Ještě téhož jara pak označily Estonsko a Lotyšsko své připojení k SSSR za nezákonné a poté, co o rok později i ony vyhlásily nezávislost a co se sovětské impérium definitivně rozpadlo, vydaly se všechny tři pobaltské státy prozápadním směrem a staly se členy NATO i Evropské unie. Čtvrtstoletí od konce SSSR ale v těchto zemích znovu roste znepokojení z Ruska.

Čtvrt století od rozpadu Sovětského svazu se Rusko podle současného prezidenta Vladimira Putina demokratizuje. „Myslím, že kurz směrem k rozvoji politického systému, institutů přímé demokracie, zvýšení konkurence ve volbách je absolutně oprávněný a my v něm budeme určitě pokračovat,“ řekl ve svém letošním bilančním projevu před členy parlamentu. Podle organizace Freedom House ale míra demokracie v zemi neustále klesá: v posledních deseti letech se každým rokem zhoršují všechny ukazatele – od demokratického vládnutí přes nezávislost médií po korupci.