Josef Rauvolf strana 5 z 5

Americký kytarista a skladatel Frank Zappa do pražského Divadla Archa samozřejmě už nikdy hrát nepřijede, v pondělí večer tu byl ale aspoň přítomen prostřednictvím svých skladeb. Na koncertě s názvem Zappart je výtečně provedl Orchestr Berg, doplněné o jednu českou a jednu světovou premiéru.

Když v roce 1932 vydal Louis-Ferdinand Céline svou Cestu na konec noci, byla z toho literární událost, a to samé platilo o rok později i pro české vydání. Célinova klasika nedávno vyšla opět, v novém překladu Anny Kareninové. Skvělém.

Třetím svazkem, nazvaným Roky poznání, uzavřel německý publicista Reiner Stach neuvěřitelně kvalitní životopis Franze Kafky – dílo, jež by mělo sloužit jako učebnicový příklad všem, kteří se kdy do psaní biografických textů pustí.

První tři sólová – a dávno rozebraná alba – Jana Hrubého z počátku devadesátých let se dočkala reedice. Trojdiskový soubor Cesty na severozápad tak přibližuje počátky sólové dráhy tohoto mistra rockových houslí.

Violoncellista Jiří Bárta je zkušeným hudebníkem, o svých nesporných kvalitách přesvědčuje i na dvojalbu Bachových suit pro violoncello. Jeho nahrávka obstojí i v silné konkurenci.

Páté album Sylvie Krobové Dívám se do noci je zatím jejím nejvydařenějším – a to je co říct. Již od svého debutu Stín se totiž písničkářce s nezaměnitelným rukopisem i projevem dařilo udržovat kvalitu svých alb hodně vysoko.

Po dlouhém čekání konečně vyšel druhý svazek vzpomínek Mikoláše Chadimy Alternativa II. Významný představitel nezávislé rockové scény se v něm ohlíží především za 80. lety, své nabité paměti ale dovádí až do současnosti. Pohled je to leckdy kontroverzní, o to však cennější.

Už je to sice padesát let, nicméně nahrávky pražské skupiny The Matadors, jejíž debutové – a jediné – eponymní album vyšlo nedávno v reedici jak na vinylu, tak na CD, neztratily nic ze svých kvalit. A to není zcela běžné.

O kvalitách kytaristy Radima Hladíka již od samých počátků jeho dlouhé umělecké dráhy nikdo ani nezapochyboval. Čtyřalbum Má hra 1969-2018, jež k poctě tohoto hudebníka právě vyšlo, jen potvrzuje Hladíkův význam.

Patti Smith, jejíž novinka Oddanost právě vyšla česky, již nejspíš nové album nenatočí. Neznamená to však, že by ji opouštěly síly. Jen je zaměřuje jiným směrem. Osobně pojatý text je toho nejlepším důkazem.

Knihou Poslední svědci držitelky Nobelovy ceny za rok 2015 Světlany Alexijevičové se uzavírá pentalogie textů, přibližujících Sovětský svaz 20. století – obraz je to ovšem značně krutý, o to však přesvědčivější, protože skutečný.

Vánoce se nezadržitelně blíží a s nimi i obvyklá dávka „vánoční“ muziky. Z povětšinou lehce kýčovité a nenápadité nabídky výrazně vyčnívá nové album Nativitas mezzosopranistky Dagmar Peckové. Novinku nahrála společně s Musicou Bohemicou Jaroslava Krčka.

Roudnická Galerie moderního umění se může pochlubit nejen výtečnou sbírkou, ale také výtečnou dramaturgií – posledním důkazem je aktuální výstava Mikuláše Medka.

Výpravná publikace Kniha obrazů nabízí pohled do archivu curyšského Institutu C. G. Junga. Tento věhlasný psycholog se při své teoretické i terapeutické práci opíral také o výtvarné projevy, jak své, tak svých pacientů. Díky tomu získával hlubší vhled do složitých dějů naší psychiky.

Když šli členové skupiny The Rebels v létě 1968 natáčet své na desítky let jediné album, byl to oboustranný risk. Kapelu totiž doprovázel plnokrevný orchestr s dechy, smyčci a vším, jak má být. Jejich Šípková Růženka po padesáti letech vychází v reedici a remasterovaná.

Výbor textů francouzského politologa Jacquese Rupnika nese zdánlivě podivný název: Střední Evropa je jako pták s očima vzadu. Při čtení jeho esejí a publicistických prací se však ukáže jako velice výstižný. Možná bohužel.

Výstava Cesta k Vysoké hře, jež byla otevřena v brněnské Moravské galerii, připomíná jednu velice důležitou etapu v tvorbě i životě česko-francouzského malíře Josefa Šímy. A její označení můžeme brát doslova i přeneseně.

Když vyšlo první album původně hiphopových WWW, byla to nepochybně bomba. Od úrovně svého debutu se kapela neodchýlila ani později a vysokou kvalitu potvrzuje i aktuální album Neutopíš se dvakrát v téže řece.

Čerstvě vydané dvojalbum Šaman bez kmene, bez rodu, bez prérie vyšlo sice k narozeninám Vratislava Brabence, berme je ale jako dárek pro všechny milovníky jak poezie, tak muziky – neučesané, syrové, autentické. To znamená poctivé, a tudíž i dobré.

Nechce se tomu věřit, je to ale tak – kapela Plastic People of the Universe slaví padesát let existence. A má být na co hrdá. Polovinu z půlstoletí existence přitom působila v podmínkách, jež by jistě vydaly na pěkně drsný film.

Přestože by se mohlo zdát, že již bylo o naší skupině The Plastic People of the Universe napsáno snad vše, zůstávají stále nepopsaná bílá místa. Zároveň chybí i jiné pohledy na historii kapely a její význam. I proto lze knihu Františka Čuňase Stárka a Martina Valenty Podzemní symfonie Plastic People jen uvítat.

Jako každý rok i letos připravil divadelní soubor Continuo jedinečný site specific projekt. Tentokrát v jihočeských Malovicích v osmi pohledech osmi režisérů zkoumá domácí i světové události z let končících osmičkou. I proto představení nese prostý název: 8.

Antropolog Jeremy Narby sepsal zprávu o neuvěřitelných setkáních s amazonskou halucinogenní liánou. V knize Kosmický had se svěřuje, jak se dostával mimo realitu, a hlavně, jak poznával sám sebe.

Uznávanému britskému historikovi Tonymu Judtovi u nás vyšlo již několik prací, nejnovější Falešné ideje, cizí krev s podtitulem Francouzská inteligence 1944–1956 se zabývají rolí, jakou francouzští myslitelé sehráli ve formování obecného pohledu na svět, na komunismus a na jeho zločiny. Rolí, jež je podle Judta velice nehezká.