Recenze: Podzemní výprava do neprobádaného universa Plastiků

3 minuty
Podzemní symfonie Plastiků
Zdroj: ČT24

Přestože by se mohlo zdát, že již bylo o naší skupině The Plastic People of the Universe napsáno snad vše, zůstávají stále nepopsaná bílá místa. Zároveň chybí i jiné pohledy na historii kapely a její význam. I proto lze knihu Františka Čuňase Stárka a Martina Valenty Podzemní symfonie Plastic People jen uvítat.

Autoři se nyní snaží o částečnou nápravu, přičemž již v úvodu vymezují oblast svého zájmu – nehodlají psát o hudebním aspektu kapely, ale spíše se chtějí zaměřit na definování a popsání všech tlaků, kterým byli hudebníci vystavováni a na které, chtě nechtě, také reagovali. A které, předběhneme-li, nakonec vedly i ke konci kapely, jenž je zde popsán skutečně podrobně.

Stejným úhlem ale autoři nahlížejí celou historii kapely. Nečekejme tedy nějaké muzikologické či kulturologické rozbory, ale spíše probírání se archivními dokumenty, ať již jejich autory byly mocenské struktury, převážně tedy StB, nebo okruh kolem Plastiků, a šířeji i okruh undergroundu či disentu.

Je vlastně docela paradoxní, že doposud se nikdo touto velice zajímavou tematikou detailněji nezabýval. Ve všech dosavadních textech jsou pronásledování skupiny a její boj o udržení občanské a umělecké integrity sice popisovány, ale v podstatě vždy jen v černobílé optice, kdy na jedné straně stáli ti zlí a na druhé ti dobří.

A kromě toho, nic nového tyto texty – samozřejmě jde o jistou generalizaci – nepřinášely. To platí i pro Švehlův neprávem oslavovaný životopis „ideologa a uměleckého guru“ kapely Ivana Martina Jirouse Magor a jeho doba, opakující, pokud jde o PPU, již notoricky známá fakta.

Oba autoři Podzemní symfonie jsou pro svou práci dostatečně kvalifikováni. Stárek nejen pro svou aktivní účast v našem undergroundu, ale také jako badatel Ústavu pro studium totalitních režimů, Valenta, profesí historik, je též pracovníkem zmíněného ústavu. Okamžitě je totiž vidět, že oba se v prostředí archivů nejen orientují, ale dokáží s nimi i dobře pracovat – což je zvláště u práce zkoumající citlivou otázku spolupráce či nespolupráce s mocenskými strukturami více než na místě. A je nutno autory za maximální snahu o objektivnost, o ono příslovečné „padni komu padni“, jen pochválit.

Nemalováno narůžovo ani načerno

Abychom nechodili kolem horké kaše, míněn je kapelník a výhradní autor Plastiků, zpěvák a baskytarista Milan Hlavsa. Mimořádně nadaný umělec, zároveň objekt neustálého pronásledování a tlaků ze strany StB, které šlo především o to, aby kapelu zlikvidovala. A to se také stalo, když po různých vnitřních rozporech – vše autoři podrobně popisují a dokladují – Plastici skutečně v roce 1987, za nepříliš hezkých průvodních událostí, skončili.

Zároveň ale Hlavsa založil novou kapelu Půlnoc, a dokonce s ní na jaře 1989 podnikl zcela oficiální a našimi úřady povolené turné po USA. Což samozřejmě vyvolalo řadu spekulací o roli StB, autoři ovšem přímou odpověď na otázku Hlavsovy potenciální spolupráce nedávají a také vysvětlují proč. Jednou větou: archivy nejsou protentokrát zcela spolehlivé…

obrázek
Zdroj: ČT24

Aby nebylo mýlky: nepořádá se zde žádný hon na Hlavsu, naopak je cítit, jak moc si jej Stárek s Valentou váží, jak respektují jeho osobnost. Ale… zkrátka: nemalování narůžovo, ale ani načerno. A to je – vedle již zmíněného rozkrývání archivů a dokumentaristické bohatosti – dalším velkým kladem knihy.

Lze ovšem i něco vytknout, například nevstřícné popisky u skupinových fotografií, též některé stylistické prohřešky si mohli autoři ušetřit, lze jistě polemizovat například s tvrzením, že se právě Andy Warhol vymezoval vůči světu komerčně obchodních vztahů. Ostatně obecně si autoři nejsou tak jisti v problematice americké kontrakultury, víceméně to ale nevadí, není jádrem jejich textu. A na celkovém významu publikace to vůbec nic nemění.

František Stárek Čuňas, Martin Valenta: Podzemní symfonie Plastic People, vydaly Argo a Ústav pro studium totalitních režimů, 2018.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Dvě kamarádky a jeden manžel řeší v ostravské Aréně své životy

Dvě ženy a jeden muž, nevěra i pomsta. Hořká komedie Kamarádky nabízí v trpký pohled na manželství i přátelství. Hru slovenského dramatika Pavola Weisse, kterou uvádí Komorní scéna Aréna v Ostravě, inspirovaly skutečné příběhy.
před 3 hhodinami

Ve Zlíně se promítají filmy pro děti a mládež z padesáti zemí

Ve Zlíně začal filmový festival pro děti a mládež. Téměř tři sta snímků z padesáti zemí světa se bude promítat do 4. června. Vítězné tituly Zlín Film Festivalu si odnesou Zlatý střevíček, cena za mimořádný přínos patří trikovému mistrovi Borisi Masníkovi a herečce Simoně Stašové.
včeraAktualizovánopřed 18 hhodinami

Mimina lezou po Žižkovské věži už čtvrtstoletí. Nemají být roztomilá

Váží přes tři sta kilo, místo obličeje mají čárový kód a udrží se na svislé ploše. Na žižkovské televizní věži v Praze se černá laminátová mimina v nadživotní velikosti poprvé objevila 29. května 2000. Nejprve dočasně, nakonec pro velký úspěch nastálo. „Kdyby náhodou došlo k tomu, že sem Rusové pošlou atomovou bombu, tak věž asi půjde do kopru, ale mimina vydrží nekonečně,“ prohlásil jejich „otec“ David Černý v 90’ ČT24 moderované Jiřím Václavkem.
před 21 hhodinami

Do Česka míří film, jemuž se v Cannes tleskalo 19 minut

Mezigenerační trauma jedné umělecky založené rodiny zvedlo publikum canneského festivalu na nohy na devatenáct minut vyplněných potleskem. Pro české distributory i to může být posvěcením šťastné ruky. Filmy totiž někdy nakupují už roky před premiérou, kdy nemají k dispozici ani scénář, což může přinést obchodní riziko. Jindy vybírají přímo na festivalu.
včera v 10:40

Příběh zámku z Trutnovska inspiroval filmaře, teď je komplex na prodej

Komplex Nové Zámky na Trutnovsku je na prodej. Do povědomí veřejnosti se dostal v souvislosti s chováním majitelů vůči muži, který jim odmítl prodat pozemky. Příběh se poté stal předobrazem filmu Zahradníkův rok. Firma ruského podnikatele Alexeje Zacharova se zbavuje zámku i čtyřiceti hektarů polností, stavebních parcel a vodní plochy. Z dříve oblíbeného místa k procházkám udělal majitel téměř pevnost obehnanou žiletkovým drátem.
včera v 07:00

„Vyčištění“ Postoloprt stálo život stovky Němců. Na vyšetření nebyl zájem, říká Padevět

Těsně po konci druhé světové války, na začátku června 1945, zavraždili českoslovenští vojáci v Postoloprtech minimálně 763 civilistů. Bez soudu byli postříleni a pohřbeni v masových hrobech německy mluvící obyvatelé. Ačkoliv byla dva roky poté zřízena vyšetřovací komise, odsouzen nikdo nebyl. K událostem se v nové knize vrací spisovatel Jiří Padevět.
28. 5. 2025

Seriáloví tvůrci oznámili, kdo budou noví Harry, Hermiona a Ron

V titulní roli seriálového Harryho Pottera i jeho nejbližších kamarádů se objeví neokoukané tváře. Tvůrci chystané série jako představitele mladého kouzelníka vybrali Dominica McLaughlina, Hermionu si zahraje Arabella Stantonová a Rona Alastair Stout.
28. 5. 2025

Z basy do divadla. Dobrovolníci doprovází za kulturou vězně i seniory

Dva odsouzení z věznice v Jiřicích nedávno mohli zajít do divadla. Díky platformě Snížit kultuře práh, jejíž snahou je umožnit návštěvu kina, koncertu nebo galerie sociálně znevýhodněným osobám, kteří by si jinak takovou návštěvu nemohli dovolit. Platforma vybudovala a rozšiřuje databázi institucí, které volné vstupy nabízejí.
27. 5. 2025
Načítání...