Recenze: Podzemní výprava do neprobádaného universa Plastiků

3 minuty
Podzemní symfonie Plastiků
Zdroj: ČT24

Přestože by se mohlo zdát, že již bylo o naší skupině The Plastic People of the Universe napsáno snad vše, zůstávají stále nepopsaná bílá místa. Zároveň chybí i jiné pohledy na historii kapely a její význam. I proto lze knihu Františka Čuňase Stárka a Martina Valenty Podzemní symfonie Plastic People jen uvítat.

Autoři se nyní snaží o částečnou nápravu, přičemž již v úvodu vymezují oblast svého zájmu – nehodlají psát o hudebním aspektu kapely, ale spíše se chtějí zaměřit na definování a popsání všech tlaků, kterým byli hudebníci vystavováni a na které, chtě nechtě, také reagovali. A které, předběhneme-li, nakonec vedly i ke konci kapely, jenž je zde popsán skutečně podrobně.

Stejným úhlem ale autoři nahlížejí celou historii kapely. Nečekejme tedy nějaké muzikologické či kulturologické rozbory, ale spíše probírání se archivními dokumenty, ať již jejich autory byly mocenské struktury, převážně tedy StB, nebo okruh kolem Plastiků, a šířeji i okruh undergroundu či disentu.

Je vlastně docela paradoxní, že doposud se nikdo touto velice zajímavou tematikou detailněji nezabýval. Ve všech dosavadních textech jsou pronásledování skupiny a její boj o udržení občanské a umělecké integrity sice popisovány, ale v podstatě vždy jen v černobílé optice, kdy na jedné straně stáli ti zlí a na druhé ti dobří.

A kromě toho, nic nového tyto texty – samozřejmě jde o jistou generalizaci – nepřinášely. To platí i pro Švehlův neprávem oslavovaný životopis „ideologa a uměleckého guru“ kapely Ivana Martina Jirouse Magor a jeho doba, opakující, pokud jde o PPU, již notoricky známá fakta.

Oba autoři Podzemní symfonie jsou pro svou práci dostatečně kvalifikováni. Stárek nejen pro svou aktivní účast v našem undergroundu, ale také jako badatel Ústavu pro studium totalitních režimů, Valenta, profesí historik, je též pracovníkem zmíněného ústavu. Okamžitě je totiž vidět, že oba se v prostředí archivů nejen orientují, ale dokáží s nimi i dobře pracovat – což je zvláště u práce zkoumající citlivou otázku spolupráce či nespolupráce s mocenskými strukturami více než na místě. A je nutno autory za maximální snahu o objektivnost, o ono příslovečné „padni komu padni“, jen pochválit.

Nemalováno narůžovo ani načerno

Abychom nechodili kolem horké kaše, míněn je kapelník a výhradní autor Plastiků, zpěvák a baskytarista Milan Hlavsa. Mimořádně nadaný umělec, zároveň objekt neustálého pronásledování a tlaků ze strany StB, které šlo především o to, aby kapelu zlikvidovala. A to se také stalo, když po různých vnitřních rozporech – vše autoři podrobně popisují a dokladují – Plastici skutečně v roce 1987, za nepříliš hezkých průvodních událostí, skončili.

Zároveň ale Hlavsa založil novou kapelu Půlnoc, a dokonce s ní na jaře 1989 podnikl zcela oficiální a našimi úřady povolené turné po USA. Což samozřejmě vyvolalo řadu spekulací o roli StB, autoři ovšem přímou odpověď na otázku Hlavsovy potenciální spolupráce nedávají a také vysvětlují proč. Jednou větou: archivy nejsou protentokrát zcela spolehlivé…

obrázek
Zdroj: ČT24

Aby nebylo mýlky: nepořádá se zde žádný hon na Hlavsu, naopak je cítit, jak moc si jej Stárek s Valentou váží, jak respektují jeho osobnost. Ale… zkrátka: nemalování narůžovo, ale ani načerno. A to je – vedle již zmíněného rozkrývání archivů a dokumentaristické bohatosti – dalším velkým kladem knihy.

Lze ovšem i něco vytknout, například nevstřícné popisky u skupinových fotografií, též některé stylistické prohřešky si mohli autoři ušetřit, lze jistě polemizovat například s tvrzením, že se právě Andy Warhol vymezoval vůči světu komerčně obchodních vztahů. Ostatně obecně si autoři nejsou tak jisti v problematice americké kontrakultury, víceméně to ale nevadí, není jádrem jejich textu. A na celkovém významu publikace to vůbec nic nemění.

František Stárek Čuňas, Martin Valenta: Podzemní symfonie Plastic People, vydaly Argo a Ústav pro studium totalitních režimů, 2018.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kvíz: Vyznáte se v dobrodružstvích barona Prášila?

Jeho život byl plný neuvěřitelných dobrodružství. Většinou ale vymyšlených. Před 305 lety se narodil Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen, předobraz barona Prášila. Nejen své sousedy v rodném dolnosaském městečku Bodenwerder bavil notně přibarvenými historkami z vojenské služby. V Česku je řada fantastických příběhů známá hlavně díky filmu z roku 1961. Ověřte si v kvízu, jak dobře znáte – nebo aspoň dovedete odhadnout – barona Prášila a jeho fantaskní eskapády.
před 16 hhodinami

Zlín patří na týden designu

Ve Zlíně se koná týden designu. Mezinárodní festival do 13. května nabízí výstavy, módní přehlídky i workshopy. Akci nazvanou Zlin Design Week pořádá Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati.
9. 5. 2025

Na Bartošku vzpomíná Eben, Trojan i Crowe. Ve Varech by mohl mít ulici

Velkorysý, charismatický herec i člověk se smyslem pro humor, opakuje se ve vzpomínkách na Jiřího Bartošku. Filmový a divadelní herec zemřel 8. května. O trvalejší vzpomínku usiluje petice, která se zasazuje o přejmenování ulice Moskevská v Karlových Varech na ulici Jiřího Bartošky. Ten byl několik desetiletí prezidentem tamního filmového festivalu. Na setkání s ním zavzpomínala i jedna z festivalových hvězd Russell Crowe.
9. 5. 2025Aktualizováno9. 5. 2025

Břečka, nebo budoucnost? AI obrázky v sobě mají morbidní odér, říká expert

Reklamy na plakátech, titulní stránky časopisů, ale i lidskoprávní kampaně – to všechno lze vytvořit pomocí obrazových generátorů, které nahrazují práci kreativců, grafiků či fotografů. Jejich práci ale předtím bez souhlasu vytěžily, podotýká v rozhovoru pro ČT24 reklamní fotograf Adam Bartas. Vizuální kultura se podle něj nenávratně mění, což prý přinese i inflaci tohoto syntetického obsahu.
9. 5. 2025

„Obrovský frajer, rovný chlap“. Zemřel herec Jiří Bartoška

Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Filmografie tohoto herce, oblíbeného i díky charismatu, čítá desítky rolí. Zapsal se například v trilogii z pravěké Osady Havranů, jako lékař záchranné služby v seriálu Sanitka či v komedii Teorie tygra, za niž získal Českého lva. Přes tři desetiletí stál také v čele filmového festivalu v Karlových Varech, který po sametové revoluci pomohl znovu vybudovat.
8. 5. 2025Aktualizováno8. 5. 2025

Euforii i obavy zachycuje program ČT k výročí konce války

Česká televize připravila k připomenutí osmdesáti let od konce druhé světové války desítky premiérových dokumentů a dílů dokumentárních cyklů. Přinášíme výběr některých z nich, k vidění jsou či budou na obrazovce i v iVysílání.
8. 5. 2025

„A hrdý buď, žes vytrval...“ Hrdý Budžes dosáhl tisícovky repríz, nejvíc to není

Inscenace Hrdý Budžes slaví tisící reprízu. Hra podle bestselleru Ireny Douskové získala diváckou popularitu i díky obsazení Báry Hrzánové do hlavní role osmileté Helenky, která ze svého pohledu komentuje život v normalizaci. Tisícáté přestavení je na českých scénách určitě úspěch, i když do rekordmana, jímž je Kouzelný cirkus, Hrdému Budžesovi ještě pár tisíc chybí.
7. 5. 2025

Hudební ceny Apollo za rok 2024 ukázaly na Ankiho a Pam Rabbit

Ceny české hudební kritiky Apollo označily za nejlepší loňské album I Want To Feel Safe od rappera Ankiho, které už letos obdrželo i cenu Vinyla. Oceněna byla i zpěvačka Pam Rabbit za singl Space.
7. 5. 2025
Načítání...