Drážďanská výstava Zukunftsräume (Prostory budoucnosti) v galerii Albertinum, věnovaná dílu a vlivu umělců Bauhausu, připomíná nejen stoleté výročí této významné školy moderního umění. Soustřeďuje se také na osobnosti Vasilije Kandinského, Pieta Mondriana a El Lisického a klade je do zajímavých souvislostí.
Výstava s podtitulem „abstraktně konstruktivistická avantgarda v Drážďaněch v letech 1919 až 1932“ nabízí vedle zmíněných jmen i díla dalších, ať již stejně tak známých autorů, jako byli například Paul Klee, Lyonel Feininger, Man Ray či Laszló Moholy-Nagy, nebo – soudě dle vystavených exponátů – jistě neprávem méně známých, jako třeba Erich Buchholz nebo Walter Dexel.
Právem jsou v označení výstavy zmíněny „prostory budoucnosti“. Přesně o to totiž Bauhausu a všem, kteří se na jeho činnosti podíleli, šlo. Vytvářet umění odstřižené od minulosti, vznikající sice v přítomnosti, ovšem s budoucností více než na paměti.
Podobně jako umělci Bauhausu hlásali modernitu ve všech směrech, i drážďanská výstava se nevěnuje pouze malířské tvorbě, ale nabízí přesahy do užitého umění, architektury, fotografie, scénografie či uměleckých řemesel – a činí tak nejen zajímavě koncipovanou expozicí, ale také za pomoci nejnovějších technologií. Logicky se přitom kurátoři zaměřili především na Drážďany jakožto místo dění a zájmu, a pominuli roli Výmaru, Desavy či Berlína, tří oficiálních sídel školy. Těm jsou věnovány jiné výstavy, připravené po Německu k výročí Bauhausu.
Úkol zaměřit se na Drážďany měli kurátoři usnadněný (anebo naopak znesnadněný) skutečností, že město fungovalo jako setkávání tří souběžných tendencí: Bauhausu, ruského konstruktivismu a holandského De Stijlu.
Výstava z umělecké historie Drážďan také neopomíjí působení expresionistické skupiny Die Brücke i dalších expresionistů, s nimiž byli tvůrci Bauhausu buďto spřízněni, anebo, jako třeba v případě Kandinského či Feiningera, měli sami za sebou expresionistické období. I tento moment je na výstavě, jakkoli lehce, připomenut. Nelze se přitom ubránit trpké úvaze, jak moc byla Výmarská republika, než ji zničila politika Francie, Stalina a Hitlera, pro moderní umění důležitá.
Kandinskij, Mondrian a Lisicikij jsou na výstavě, jež nabízí téměř dvě stovky exponátů, hojně zastoupeni. Vzniká tak možnost zajímavého srovnání nejen malířských rukopisů jednotlivých výtvarníků, ale také jejich „mateřských“ škol. V tvorbě umělců ukazuje řadu styčných bodů a zároveň autonomnost různých přístupů.
Prostor pro sběratele i konstruktivismus
Svůj prostor dostávají v Albertinu také drážďanští sběratelé a galeristé. Například připomínkou pokoje, který sběratelce umění Idě Bienertové v její rodinné vile navrhl Piet Mondrian. Návštěvníci si místnost mohou buďto představit na základě návrhů, plánů a fotografií, anebo se vydat na 3D prohlídku, která je fascinujícím zážitkem. Součástí výstavy jsou i díla ze sbírek této milovnice umění a jejího manžela, mimo jiné vzácné fotografie Laszlóa Moholy-Nagye či Mana Raye.
Zajímavý pohled do minulosti nabízí Prostor pro konstruktivistické umění, jak jej pro drážďanskou výstavu v roce 1926 kurátorsky navrhl El Lisickij – na aktuální výstavě je tento „prostor“ rekonstruován, včetně tehdy vystavených děl Ljubov Popové, Alexandra Rodčenka, Marcela Janca či Gustava Klutsise. Právě v autentičnosti spočívá další z kladů drážďanské výstavy. Zvláštní kapitolu představují aplikace bauhausovské estetiky do běžného života, v Drážďanech je proto vystaven mobiliář navrhovaný slavnými mistry, jako byl Walter Gropius či Ludwig Mies van der Rohe.
Zukunftsräume jsou v Albertině k vidění do 2. června, doplňuje je řada doprovodných akcí a také souběžná výstava s tématem Kandinskij a moderna. Kdo by nechtěl vážit cestu za Bauhausem do Drážďan, může zajít do pražské Galerie Jaroslava Fragnera, která tomuto uměleckému stylu věnuje do 14. dubna také výstavu.
