Jako každý rok i letos připravil divadelní soubor Continuo jedinečný site specific projekt. Tentokrát v jihočeských Malovicích v osmi pohledech osmi režisérů zkoumá domácí i světové události z let končících osmičkou. I proto představení nese prostý název: 8.
Continuo připravuje svá letní představení už dvaadvacet let a již docela dlouho se v nich vracelo k závažným událostem 20. století. Přitom vždy vycházelo z důkladného studia pramenů, zároveň se nezřídka zaměřovalo na historii svázanou s bezprostředním okolím svého působiště, jímž je Švestkový dvůr v jihočeských Malovicích.
Tímto svébytným přístupem pomáhalo když ne přímo pochopit, tak alespoň pojmenovat události formující dodnes naši společnost. A jako nezhojené rány ji stále infikující. Přístup ne běžný, o to však potřebnější.
Z toho víceméně plyne i to, že se nikdy nejednalo o nějaké divadlo pro divadlo, o exhibici různých režijních i hereckých technik, podívanou pro teoretiky – naopak, syrovost vycházející z dokumentárnosti, tudíž autentičnosti, tomu bránila sama o sobě. A také něco takového není ani Continuu, ani jeho kmenovému režisérovi Pavlu Štouračovi vlastní.
Symbolika na kolotoči
Letos se nicméně rozhodl pro radikální změnu; režijní taktovku totiž předal hned osmi mladým režisérům z České republiky a různých evropských zemí – vznikl tak celek nabízející osm velice různých pohledů na významné domácí i světové události posledních sta let. Zároveň, a to je potěšující, se z celého večera nevytratil duch continuovské poetiky a jazyka.
Jinými slovy: Jednotlivé inscenace – a je jedno, že byly tentokráte kratší – pracují především s náznaky, symbolickým vyjadřováním. A také s asociacemi. V žádném případě to ovšem neznamená, že by se vydaly kamsi k hermetické uzavřenosti, koneckonců program všech osm ztvárňovaných událostí jmenovitě uváděl, včetně stručných charakteristik. Nemluvě o tom, že vždy obsahovaly dostatek záchytných identifikačních bodů.
Všech osm epizod se odehrává pod širým nebem, v konstrukci s půdorysem osmihranu a dělené přepážkami, jež Štouračovými slovy „připomíná bludiště, cirkus či starý kolotoč a ukrývá v sobě několik typů divadelních prostředí“. Několik epizod tak probíhá současně a publikum se při nich – jako na již zmíněném kolotoči – vystřídá.
Od mimozemšťanů po otravu z Kremlu
Byla řeč o divadelním jazyce, důležitou roli hraje také zvuk. Nejenže jsou všechny příběhy provázeny autentickými zvukovými nahrávkami, dění ještě doplňují různé, leckdy zneklidňující hluky či krátké hudební motivy.
Jedná se přitom o skutečně rozdílné události, například rok 1938 představuje rozhlasové vysílání Wellsovy Války světů, jež v působivé dramatizaci vyvolala ve Spojených státech hromadnou paniku, a vynález LSD švýcarským chemikem Albertem Hofmannem.
Zatímco u Války světů za doprovodu autentické rozhlasové nahrávky o postupujících mimozemšťanech sledujeme klubající se „vetřelce“ v dřevěných truhlách, příběh LSD, podmalovaný výpovědí českého psychiatra o pokusech, které s ním byly u nás prováděny (a přinášely spirituální zkušenosti), vypráví o snaze vystoupit z hranic, omezení.
Často nejsou scénáře zrovna libé, například rok 1998 ukazuje, kam až by mohly dojít pokusy o klonování: V působivé souhře dvou herců, muže a ženy, spojených oděvem v jednu bytost, jsme svědky konečného „úspěchu“ vědy – naklonování člověka a krávy. Dlužno dodat, že člověk zde podlehl a výsledné vítězství krávy též asociuje mytologické znásilnění Evropy býkem…
Podobně nevesele vyznívá epizoda, v níž za doprovodu proslovu sovětského brežněvovského aparátčíka sledujeme v přímém přenosu na plátně, jak jakási „kuchařka“ kuchtí lektvar pro země ovládané Kremlem. Recept, podle něhož se nám snaží připravovat otrávenou krmi i současní ruští vládci.
Otevřené hlavy pod otevřeným nebem
A třeba právě na této epizodě lze ilustrovat potřebnost cesty zvolené Continuem. Cesty, již můžete v jihočeských Malovicích sledovat až do 15. srpna. A nejen sledovat, ale hlavně o ní přemýšlet.
Otevřená obloha přitom nad varujícím divadelním poselstvím dává, vlastně optimisticky, připomenout známý Kantův výrok o hvězdném nebi nad hlavou a mravním řádu v sobě samém…
