Když vyšlo první album původně hiphopových WWW, byla to nepochybně bomba. Od úrovně svého debutu se kapela neodchýlila ani později a vysokou kvalitu potvrzuje i aktuální album Neutopíš se dvakrát v téže řece.
WWW začínali v divokých 90. letech jako parta sprejerů a zároveň rapovali o všem možném, s velice sympatickým neohlížením se na jakákoli tabu i hranice žánru. Pak se ovšem, krátce po nabídce natočit album, rozešli.
Vydání debutu Neurobeat v roce 2006 tak tehdy všechny překvapil, a to nejen načasováním. Ortodoxní hiphopová komunita jím byla zaskočena, protože WWW sáhli i po „nehiphopových“ inspiracích, nerapovali o sídlištích a rádoby odbojných partičkách, „fakujících“ nejen společnost, ale vlastně úplně každého. Jejich texty byly abstraktní, hrající si se slovy tak, jak to uměl třeba Christian Morgenstern či dadaisté, a blížily se tak výsostné poezii.
Ani rocková komunita, z tábora holdujícímu experimentálnějším polohám, nevěděla, jak se k těm bláznivým raperům stavět… Na jednu stranu tak nebyli WWW přijímáni, přinejmenším zpočátku, ani jednou stranou, což jim ovšem umožnilo neohlížet se na žádnou stranu, a dělat si to po svém. Což také dělali!
Na novince se kapela drží svého osobitého, výrazně elektronického zvuku, důrazu na perkusivní charakter písní a také výrazných textů – dalo by se tedy říct: klasika, protože po celou svou dráhu si WWW drželi vysoký standard. Přesto je novinka o krok dál. A to v ještě hlubším ponoru, především v textech.
Zpívá-li Ondřej Anděra „cloumá mnou děs“, můžeme mu to přinejmenším věřit. Jeho jakoby odtažité, od emocí oproštěné „vyprávěcí“ podání totiž všem vyřčeným slovům dodá ještě větší důraz. A nejen vyřčeným, ale i těm, která jsou skryta. Mám teď na mysli až taoistický rozměr, jaký nacházím například ve verších „mám plavat proti proudu / nebo se nechat vodou unášet / když světlo rozsvěcíš / nauč se ho i zhášet…“.
Je to ostatně logické, s přicházejícími lety roste nadhled, vyrovnání – ale žádné ustrnutí či spočinutí na albu s krásným herakleitovským názvem nehledejte. Podíl na tom mají všichni zúčastnění, album zní jako kompaktní celek.
WWW sestává nyní především tradičně z Ondřeje Anděry, který zpívá ve většině skladeb, obsluhuje různé elektronické nástroje a také má lví podíl na hudební stránce, a dnes již velice známého a ceněného malíře Lubomíra Typlta, který je s Anděrou textařem kapely. Nelze ovšem ani pominout Anděrovu ženu, zpěvačku Milesu Anděra Zrnić, a perkusionistu Pavla Fajta.
Album Neutopíš se dvakrát v téže řece je zajímavé i výtvarnou stránkou, v bookletu najdeme reprodukce mladých českých výtvarníků, včetně Krištofa Kintery či Ivana Pinkavy, samozřejmě Lubomíra Typlta, který připravil také stejnojmennou výstavu. A zpívá-li se v jedné z písní „z motýla už nebude nikdy larva“, lze jen doufat, že to platí i pro další nahrávky WWW.
