První tři sólová – a dávno rozebraná alba – Jana Hrubého z počátku devadesátých let se dočkala reedice. Trojdiskový soubor Cesty na severozápad tak přibližuje počátky sólové dráhy tohoto mistra rockových houslí.
Recenze: Jan Hrubý nezapře keltskou krev ani po čtvrtstoletí
Než se Jan Hrubý dostal k natáčení svého prvního sólového alba, měl za sebou mnohaleté působení v našich nejlepších rockových kapelách, hrál v Mišíkových Etc… i v Prokopových Framus 5. Jeho angažmá vždy představovalo značné obohacení zvuku, a to nejen díky houslím samotným, ale také díky Hrubého aranžérskému umu. Tohle vše měl pak Hrubý náležitě zúročit na svých sólových albech, z nichž to první, Cesta na severozápad, vydal v roce 1992. Po něm pak následovalo šestnáct dalších titulů.
První album je plné radosti a nespoutaného muzicírování, jako kdyby náhle vše doposud držené pod pokličkou „námezdného“ hraní mohlo vytrysknout s plnou silou. Naštěstí, a to platí pro všechna tři alba souboru, se nic z tohoto hudebního gejzíru, z této hudební hostiny nevytratilo ani po pětadvaceti letech od vydání.
Hned úvodní Čarodějnice z Glastonbury napovídá, jakým směrem se Jan Hrubý vydal. Nezapře silnou inspiraci irskou lidovou muzikou a tím, co bývá označováno za keltskou hudbu. Kdoví jak to opravdu je s onou keltskou kapkou krve v našem, tedy českém hudebním řečišti, v každém případě ji ale najdeme u Hrubého. Cyklicky se opakující zpěvné motivy, výrazná tanečnost, zvláštní a typická melodika, s tím vším si Hrubý coby skladatel i aranžér dokázal skvěle poradit.
Ovšem slyšíme ještě jednu silnou inspiraci, například ve skladbě Kukulín z téhož alba. Ve vedení hlasů totiž prozrazuje i Hrubého lásku k barokní hudbě a kontrapunktu.
Na rozdíl od zcela instrumentálního debutu je druhé album Arthur's Stone (1993) z poloviny zpívané, přičemž velšský zpěvák Peter Mustill si písně i otextoval. Hudebně pak Hrubý kráčí ve stopách debutu, což rozhodně není ke škodě. Zajímavé je zařazení Blues On The Berlin Night, přičemž nečekejme klasickou dvanáctku – Hrubý si formát blues přizpůsobil již zmíněným hudebním láskám.
V nastoupené cestě pokračuje i třetí album Burning Rose (1994), vedle Mustilla na něm ale slyšíme v hojně nahrávané lidovce She Moves Through The Fair (nahráli ji i třeba Pete Seeger, Led Zeppelin, Wayne Shorter či Sinead O'Connor) i hlas Madie Armstrongové – škoda, že pouze v jedné písni.
Závěrem je namístě zmínit spoluhráče Jana Hrubého, prvotřídní a ostřílené borce, jako je Jaroslav Nejezchleba, Michal Pavlíček, Jiří Veselý, Pavel Skála, Jan Kolář a mnoho dalších. Všichni, samozřejmě s panem kapelníkem, přispěli ke třem krásným a v tom nejlepším slova smyslu příjemným deskám.
Jan Hrubý & přátelé: Cesty na severozápad (Cesta na severozápad; Arthur´s Stone; Burning Rose), vydalo nakladatelství Galén, 2018.