Už je to sice padesát let, nicméně nahrávky pražské skupiny The Matadors, jejíž debutové – a jediné – eponymní album vyšlo nedávno v reedici jak na vinylu, tak na CD, neztratily nic ze svých kvalit. A to není zcela běžné.
Recenze: The Matadors i po 50 letech dosáhnou na Olymp(ic)
V kapele, jež byla tehdy vnímána – a také taková skutečně byla – jako jakýsi protiklad ke stejně populárnímu Olympicu, se sešli vynikající hudebníci; nejen Radim Hladík, byť bez něj by zcela The Matadors byli jistě jiná kapela, ale také Viktor Sodoma, Vladimír Mišík nebo Karel Kahovec. Navíc byli schopni s postupem času skládat stále zajímavější písně. A také, což nelze oddělovat, je náležitě podávat živě.
Ale ještě k tomu vymezování se vůči Olympicu: Petr Janda & spol. vycházeli spíše z české lidové hudebnosti, zpívali důsledně česky, jejich písně byly zpěvné, a pokud by se dalo mluvit o nějaké inspiraci, pak o raných The Beatles – a to spíše co do zvuku a formy než v podobě nějakých výpůjček. The Matadors zpívali anglicky a vycházeli z ostřejšího anglo-amerického rhythm'n'blues, zkrátka z polohy, kterou ztělesňoval britský „bítlsácký“ protipól, The Rolling Stones.
The Matadors
Je to samozřejmě spíše zobecněné rozlišení, protože přejímali-li Matadoři zahraniční skladby, byly od jiných autorů, ostatně důkazy najdeme i na jejich debutu. Ovšem na rozdíl od západní produkce u nás trvalo nepředstavitelně dlouho, než nahrávka ušla cestu od vlastního pořízení k objevení se na pultech, počítala se ne na týdny, jako spíše na dlouhé, dlouhé měsíce. A tak paradoxně v době vydání debutového alba, tedy na přelomu let 1968 a 1969, již kapela neexistovala. I tak to ale byla událost.
V něčem jemnější, v něčem drsnější
Dramaturgii celého alba se nicméně zcela nepodařilo zachytit to, čím skupina skutečně byla, tedy dravou rhythm'n'bluesovou partou, na druhou stranu tak ale máme možnost slyšet i jemnější polohu Matadorů a rozšířenější spektrum její produkce. Úvodní Get Down From The Tree najdeme mimochodem i na slavné americké kompilaci evropského rocku Nuggets II, a to v té nejlepší společnosti kapel jako Status Quo nebo The Smoke.
V době vydání debutu nebyla tato píseň novinkou, The Matadors ji nahráli již rok a půl předtím, zde je ovšem v aktualizované verzi s krásně otevírajícími se vokály. Na albu patří k sedmi původním skladbám, přičemž ani jedna nedělá kapele víceméně ostudu. Jistě zajímavý je i šestiminutový zvukový experiment Extraction, vzniklý údajně přímo ve studiu k doplnění potřebné albové stopáže – na nahrávce, blížící se formálně soudobé elektronické hudbě, to naštěstí není poznat.
Pokud jde o převzaté písně, najdeme zde velký hit americké vokální skupiny The Temptations z roku 1964 My Girl, ovšem v drsnějším kabátku. Zajímavé je zařazení Dylanovy písně It's All Over Now, Baby Blue, nahrané ještě akusticky v roce 1965; The Matadors ale převzali rockovou a velice vydařenou verzi britských Them z roku 1966. Stejně dobře si kapela poradila s blues Out Of Reach kytaristy Petera Greena, jak je nahrál s Bluesbreakers Johna Mayalla – především Radim Hladík zde potvrzuje svoji pověst citlivého hráče, přesvědčivě působí i zpěvák Viktor Sodoma.
