Americký kytarista a skladatel Frank Zappa do pražského Divadla Archa samozřejmě už nikdy hrát nepřijede, v pondělí večer tu byl ale aspoň přítomen prostřednictvím svých skladeb. Na koncertě s názvem Zappart je výtečně provedl Orchestr Berg, doplněné o jednu českou a jednu světovou premiéru.
Zappovy kompozice – a je jedno, zdali pro rockovou kapelu, či z oblasti vážné hudby – vždy kladly na interprety mimořádné nároky, ostatně Zappovi spoluhráči by mohli vyprávět. Takže rozhodnutí dirigenta Petera Vrábela nastudovat s Orchestrem Berg program sestávající ze Zappových „vážných“ skladeb lze jen ocenit.
Berg při dramaturgii koncertu vycházel především z alba The Yellow Shark z roku 1993, posledního, jež vyšlo ještě za Zappova života. Jeho orchestrální skladby na něm hraje světoznámý německý Ensemble Modern. Laťka tedy byla nasazena proklatě vysoko, pražští hudebníci se ale s partiturami popasovali více než se ctí.
Does Humor Belong In Music?
V úvodní G-Spot Tornado můžeme nacházet pro Zappu typický přístup, známý i z rocku. Rád totiž pracuje s variacemi, kdy různé nástroje opakují základní motiv, samozřejmě různě obměňovaný. Zároveň zde zazněly výrazné perkuse, další Zappova charakteristika. A také jsme se mohli přesvědčit o hudebníkově smyslu pro humor jak při komponování, tak při vymýšlení názvů skladeb, ostatně sám natočil album nazvané Does Humor Belong In Music?
Podle Orchestru Berg ano: na projekční ploše za muzikanty jsme úvodem i závěrem koncertu viděli i fotografii Zappy, model 1968, v krásných culíčcích, jakoby tato jeho nevážná, shazující poloha celý večer rámovala.
K dokladům Zappova humoru rozhodně patří skladba Aerobics In Bondage (z alba Frank Zappa Meets the Mothers Of Prevention z roku 1985). Zároveň si při ní možná posluchač zběhlý v rockovém Zappovi s překvapením uvědomil, jak jsou vlastně jeho skladby z alba The Yellow Shark zvukově i jinak „uměřené“.
To samé platí pro srovnání s jeho výlety do světa soudobé klasiky, kterými prokládal svá raná alba z šedesátých let. I ty byly razantnější, divočejší, a můžeme se jen dohadovat, co si o nich tehdy řadový rockový fanoušek asi tak myslel. Alba Freak Out!, Lumpy Gravy, We're In It Only For the Money nebo Burnt Weeny Sandwich a Weasels Ripped My Flesh, o desce Uncle Meat nemluvě, jsou toho důkazem. Vývoj je to ale logický.
Z The Yellow Shark si Orchestr Berg pro koncertní program vybral ještě Outrage at Valdez. Zazněly v ní španělské motivy, celkově byla nosnější a navzdory svému názvu neběsnila – a jistě by se hodně líbila Gilu Evansovi v době, kdy aranžoval pro Milese Davise album Sketches of Spain. V případě skladby Be-Bop Tango se nabízí hned dvojí srovnání, Zappa ji totiž nahrál jak v rockové, tak komorní podobě. Posluchač pražského koncertu si marně říkal: Tango hudebníci jistě hráli, ale be-bop? Takže jak? Skvěle, a to včetně parodujících motivů.
V Zappově Pentagon Afternoon jsme měli možnost slyšet snad jediné použití zbraně ve vážné hudbě, nepočítáme-li Čajkovského kanóny. A v souladu s názvem to byla kompozice, i přes znělou flétnu, spíše tísnivá, často stojící pouze na smyčcích.
Kolik stojí kuře
Vedle sedmi Zappových skladeb zazněla navíc i česká premiéra kompozice francouzského skladatele Régise Campa, a dokonce světová premiéra skladby Michala Nejtka, obě samozřejmě nějakým způsobem svázané se Zappovou tvorbou.
V Campově skladbě Zapp'art opět byly výrazné perkuse, došlo i na pár kratičkých citací, jež zazněly povědomě, hudba však byla výsostně Campova, pochvalu zaslouží práce s variacemi.
Michal Nejtek při uvedení své skladby přečetl část sarkastické řeči, kterou Zappa pronesl na sjezdu amerických skladatelů a kterou se trefoval do všech těch „umělců“ skládajících zcela prázdnou a zbytečnou „soudobou“ hudbu. Což rozhodně není případ ani Zappy, ani Nejtkův – ten ve skladbě Get Ready! vtipně použil fórek ze Zappovy skladby Welcome to the United States.
Zappa tehdy zhudebnil americký vízový formulář, se všemi těmi stupidními otázkami, Nejtek je ve své kompozici nahradil otázkami z testu češtiny pro žadatele o trvalý pobyt v Česku – v dadaistickém vyznění za americkými rozhodně nezaostávaly. Text Nejtek hudebně nepřekrýval, ale spíše ilustroval vtipnými špílci, procházkou různými náladami, ale i krátkou citací z další Zappovy písně I'm the Slime a Peaches En Regalia, aby pak vše dovedl ke gradujícímu finále skladby, jež by se Mistrovi jistě líbila. A to včetně závěrečné otázky: „Můžu se zeptat, kolik stojí kuře 1. července?“
Závěrem snad jednu citaci ze Zappových myšlenek, promítaných při koncertě za hudebníky: V jedné Zappa tvrdil, že lidé hudbu příliš neposlouchají, ale chtějí si ji jen tak prosedět… Chytneme-li jej za slovo, pro večer v beznadějně vyprodané Arše to rozhodně neplatilo.
