Když šli členové skupiny The Rebels v létě 1968 natáčet své na desítky let jediné album, byl to oboustranný risk. Kapelu totiž doprovázel plnokrevný orchestr s dechy, smyčci a vším, jak má být. Jejich Šípková Růženka po padesáti letech vychází v reedici a remasterovaná.
Spolupráce kapely a orchestru u nás na konci šedesátých let nebyla vyzkoušená. Jak z pohledu nahrávání, tak z pohledu autorského. Až na dvě skladby alba si písně nenapsali muzikanti, ale vytvořil je pro ně tandem Václav Zahradník a Michael Prostějovský se zkušenostmi z přeci jen poněkud odlišných žánrů než byl rock (anebo, jak se tehdy u nás říkalo, big beat), který provozovali The Rebels.
Kapela si udělala jméno díky bezchybným verzím kalifornské skupiny The Mamas & the Papas a australských Bee Gees a jim podobných kapel založených na sezpívaných vícehlasých vokálech. A to The Rebels – kde mimo jiné začínal pozdější popový harcovník Jiří Korn, tehdy ovšem ještě stylově dlouhovlasý a v kytičkované „hippies“ košili – rozhodně uměli.
Nyní ale stáli před složitějším úkolem, nicméně skupina se Zahradníkových a Prostějovského písní zhostila, jak si žánr žádal. Skladeb bylo jen šest, zbylou stopáž tedy, nejspíš i proto, aby nepřišli zkrátka i skalní fanoušci kapely, měly doplnit převzaté skladby zmíněných The Mamas & the Papas plus jedna rocková klasika: Twist And Shout (začínali s ní i The Beatles). Samozřejmě opět za pomoci Zahradníkova orchestru a aranžmá.
Z pohledu tehdejších kritik byl výsledek jednoznačně vydařený, dnes je hodnocení méně nadšené. Ne všechny skladby jsou neseny výrazným nápadem (A zazvonil zvonec), byť je dlužno uznat, že Václav Zahradník byl již tehdy velice zručným aranžérem. A ať se The Rebels – všichni výborně zpívali – snažili, jak chtěli, větší vklad než své hlasy do nahrávání vnést nemohli, a to samé platí pro výtečné studiové muzikanty, za všechny stačí uvést hráče na klávesy Rudolfa Rokla.
Jejich nahrávka rozhodně není ani bigbít, ani rock, ale spíš kvalitnější pop music, někdy s lehkým jazzovým nádechem. Což pochopitelně nevadí. Pochvalu jistě zaslouží Prostějovského texty, neupadají do klišé, dobře se zpívají. Mimochodem na albu se svými minipříspěvky též podílel dnes uznávaný skladatel vážné hudby Petr Kotík, tehdy člen elektronického souboru QUaX. Album vychází v remasterované podobě a jako svědek jisté doby a jistých snah si své posluchače jistě najde. Ovšem…
