Třetím svazkem, nazvaným Roky poznání, uzavřel německý publicista Reiner Stach neuvěřitelně kvalitní životopis Franze Kafky – dílo, jež by mělo sloužit jako učebnicový příklad všem, kteří se kdy do psaní biografických textů pustí.
Není to vůbec nadsazené, jakákoliv slova uznání totiž kulhají tváří v tvář všem třem svazkům, neuvěřitelně obsáhlým, první dva mají přes šest set, závěrečný dokonce přes sedm set stran! A to měl být první díl, pokrývající dětství a dospívání, ještě obsažnější, možná rozdělený na dva, právní problémy s přístupem k archivu Maxe Broda mu v tom však zabránily.
Sám o sobě by ale rozsah nic neznamenal, Stach však – a zaznělo to již v recenzi úvodního svazku – jde do nebývalé hloubky, přichází s mnoha dosud neznámými skutečnostmi. Ani to ovšem nemusí automaticky znamenat kvalitu, důležité je, jak Stach se všemi těmi fakty pracuje.
Zpráva o neustálém zápase
Jak bylo naznačeno, činí tak přímo ukázkově, jeho čtení nejen reálií, ale také deníků, korespondence, a samozřejmě také Kafkova díla je autorské, jak také jinak, ale i důvěryhodné. Solidní. Zkrátka, a i to již zaznělo: Stach nám zde netlačí „svého“ Kafku, jak je tomu v jiných, u nás dostupných životopisech, nemanipuluje fakty, aby mu do toho „jeho“ obrazu zapadly – naopak, vychází z nich, ctí je.
Stach tak opětovně prokazuje nejen úžasnou práci s archivy, ale nezapře v sobě ani zkušeného publicistu. Například to, jak si hraje s pointami! Snad jeden příklad: když probírá román Zámek a jeho protichůdnou byrokracii, kdy jedno oddělení neví, co koná druhé, uzavírá to skutečnou – stejně absurdní – korespondencí Kafky s finančním úřadem…
Stach píše o Kafkově boji s psaním, o tom neustálém zápase, píše také o jeho vztazích s ženami, s Milenou Jesenskou, abychom uvedli tu zřejmě nejznámější, píše o Kafkově boji s počínající tuberkulózou (a jaksi bokem se tak dozvídáme o její léčbě), o snaze nějak zakotvit, najít klid…
Samozřejmě, čtenář již předem ví, jak to vše dopadne, i tak se ale v popisu posledních týdnů, dnů Kafkova života dozvídáme mnoho nového. A přiznávám, že klidně bych četl dál. Ostatně, jako u všech dobrých životopisů, i ten Stachův funguje jako spolehlivé „kafkovské afrodiziakum“. Protože, ano, jak píše o Franzi Kafkovi Reiner Stach v samém závěru svého impozantního díla, provázeného samozřejmě spoustou neznámých fotografií: „Jeho svět už není. Jen jeho řeč žije.“
Reiner Stach: Kafka 3 – Roky poznání. Vydalo Argo, 2018.
