Josef Rauvolf strana 3 z 5

Právě vydaná biografie Kundera – Český život a doba, kterou napsal spisovatel Jan Novák, již před svým vydáním výrazně polarizovala tuzemské kritiky a lze předpokládat, že podobně tomu bude i mezi čtenáři. Zkrátka, že se zrodila událost. Jedno je však již nyní jisté: Kundera se konečně dočkal pohledu, který nebyl v jeho režii. Pohledu, který je přitom profesionální, výtečně napsaný a vyargumentovaný.

Poezie Dálného východu u nás měla vždy dostatek čtenářů, jistě i díky řadě překladů – zatím posledním, a vynikajícím, je antologie Sto básní přibližující kouzlo starých japonských veršů.

Kanadský básník, především však písničkář Leonard Cohen vydal řadu mimořádných alb a výrazně poznamenal podobu populární hudby – není tedy divu, že již za života byl předmětem mnoha různých biografií. Ta zřejmě nejlepší – I'm Your Man – od Sylvie Simmonsové vyšla na jaře i česky.

Skupina Blue Effect nahrála počátkem 70. let, za doprovodu Jazzového orchestru Československého rozhlasu, desky Nová syntéza a Nová syntéza 2. Nedávno znovu vyšly jako dvojalbum jak na vinylu, tak na CD, a vybízejí proto k zamyšlení nad touto etapou ve vývoji naší významné kapely. Etapou, jež nebyla rozhodně jalová.

Publikace Metrovize Jana Charváta nabízí pozvání k zajímavému výletu prostorem i časem – představuje totiž výtvarné návrhy řešení pražského metra, a to od samých počátků v roce 1926 do současnosti. Vlastně až do budoucnosti…

Dvojalbum Jazz Rock Line 1971–1981 přináší s odstupem let výběr jazzrockových nahrávek domácích souborů. Nabízí se tak možnost ke zpětnému pohledu na tuto etapu naší rockové, ale i jazzové scény. Ohlédnutí to ale příliš potěšující není.

Americký kytarista a zpěvák Steven Taylor na svém novém albu Songs of Innocence and of Experience sáhl po básních anglického básníka Williama Blakea. A činí tak s osobitostí i pietou. Autorem hudby je až na tři výjimky další básník – Allen Ginsberg.

Nové album Mariana Friedla Píseň země v sobě spojuje všechna autorova řemesla – je nejen všestranným hudebníkem, ale také muzikologem a publicistou. Hudebně je přitom rozkročen od valašského folkloru až k jazzu. A vše je na jeho albu slyšet.

Monografie Petra Hrušky Daleko do ničeho je věnována žijícímu klasikovi české poezie Ivanu Wernischovi. A nebude-li figurovat v anketách o nejlepší knihu roku 2019, bude to jen ignorantstvím hlasujících.

Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung byl nejen spolutvůrcem psychoanalýzy a otcem hlubinné psychologie, byl zároveň – a to se příliš neví – zručným malířem a kreslířem. Výpravná publikace Umění C. G. Junga je toho důkazem.

Výstavou Geometrické struktury se Oblastní galerie Liberec vrací nejen k dílu dnes již světově uznávaného Zdeňka Sýkory, ale také jeho kolegů tvořících v podobném duchu. Výtečně připravená výstava tak nabízí možnost srovnání různých přístupů k uchopení uměleckého záměru, uchopení, pro něž je ovšem vždy zásadní, ne-li určující, geometrické zobrazení.

Legendární „pařížské“ album Vladimíra Merty, Ballades de Prague, vyšlo původně počátkem roku 1969 ve Francii – a o padesát let později v Praze na vinylu. A je milé si uvědomit, že za ono půlstoletí vůbec nezestárlo, což na debut není zrovna málo.

Plíšková v krabici se nazývá souborné vydání tří sbírek výtvarnice a básnířky Naděždy Plíškové. Nabízí nejen ucelený pohled na jiný aspekt její tvorby, ale i výtečné verše – autentické, upřímné.

Jak název inscenace hry Miroslava Bambuška Kacířské eseje, již uvádí pražské Studio hrdinů, napovídá, dotýká se osobnosti významného filozofa Jana Patočky. Bambušek i celý tým si přitom s těžkým a stále aktuálním tématem poradili na výbornou.

Grafička a ilustrátorka Helena Wernischová si přes čtyřicet let pro sebe – a pro radost – kreslila magazín Melancholie o jediném výtisku. Výběr z této jedinečné činnosti, kombinující kresby s ručně psanými zápisky, básněmi či výpisky z četby, vyšel před nedávnem i knižně.

Skupina Hm… se i na šestém albu Nevadí drží své poetiky.  Posluchači si tak mohou užívat hudební pestrosti, stejně jako nepředstírané čistoty, prostoty, upřímnosti.

Nejnovější album Neila Younga Colorado je již devětatřicáté v pořadí, ovšem o nějakém vyhoření se rozhodně mluvit nedá. Čtyřiasedmdesátiletý Young spíš bouří jako zamlada.

Výstava Russia. Timeless, jež je k vidění v pražském Centru DOX, nese výstižný podtitul „bezčasí v současném ruském umění“. Konfrontací děl z doby SSSR i putinovského Ruska kurátoři předvědčivě dokazují, že v této části se – bohužel – vůbec nic nezměnilo. Doba nedoba.

Výstava Klub konkretistů, s podtitulem „O 50 let později“, jež právě probíhá v Galerii umění Karlovy Vary, připomíná důležitou výstavu této skupiny. Není však nostalgickým ohlédnutím, naopak vyhlíží vpřed.

Skupina Skrytý půvab byrokracie se na svém desátém albu O násilí drží nastoupené cesty – bez jakékoli úlitby módním trendům a podbízení přichází s hudbou, jež nutí k přemýšlení. A nenudí.

Možná vám jméno Neil Gaiman příliš neřekne, stačí ale zmínit Koralinu, Americké bohy či Knihu hřbitova – a jsme doma. Autor všech těchto oblíbených knih se ale věnoval i publicistice. Své články, rozhovory či sloupky knižně shrnul do Postřehů z poslední řady. Na podzim vyšly i česky a jejich četba nabízí překvapivý pohled na Gaimana i jeho názory.

Druhé album Olympicu Pták Rosomák možná není tak oblíbené jako debutová Želva, představuje však vykročení novým směrem. Zdárné a nadějné. Album po padesáti letech od prvního vydání vychází v původním obalu se zrekonstruovaným zvukem a s originální vystřihovánkou od bývalého člena kapely, malíře Jana Antonína Pacáka.

Výstava Jiřího Sozanského, jež je do 17. ledna k vidění v pražském Obecním domě a jež je věnovaná deseti obětím nacistické a bolševické zvůle, nese výstižný název: Amnézie. Připomínat je totiž třeba neustále. A všemi prostředky.

Nick Cave na svém novém dvojalbu Ghosteen dál prozkoumává, kam až lze jít jak v komponování, tak interpretaci. Zdánlivě poklidné, až minimalistické album nabízí paradoxně mnoho emocí. A poctivých emocí.