Holocaust strana 4 z 5

Dvanáctiletou židovskou dívku Věru Kohnovou, která se za druhé světové války stala jednou z plzeňských obětí holocaustu, připomíná na jejím rodném domě v Plzni pamětní deska. Na devadesáti stránkách deníku, který si psala půl roku před odjezdem do Terezína. Vznik pamětní desky inicioval spolek W21.

Eva Hnízdo se narodila v roce 1953, osm let po válce. Pochází z židovské rodiny, kterou zasáhly obě totality 20. století. Příbuzní měli možnost před druhou světovou válkou odejít do Ameriky, neudělali to a velká část jich zahynula v koncentračních táborech. Rodiče odmítli odejít z rodné země i po roce 1948. Až o téměř čtyřicet let později Eva s rodinou odcestovala a už se nevrátila. Pracovala jako lékařka ve Velké Británii, v důchodu začala psát knihy.

Nesnášenlivost vůči Židům nezmizela, je naopak opět ve středu naší společnosti. Při vzpomínce na oběti holocaustu to ve čtvrtek prohlásila předsedkyně německého Spolkového sněmu Bärbel Basová. Proti projevům nenávisti se vyslovil i šéf slovenské diplomacie Ivan Korčok. Společnost k nim musí být ostražitá, zdůraznil. Ve čtvrtek uplynulo 77 let od osvobození koncentračního tábora Osvětim, hlavní smuteční ceremonie se odehrávají v Německu, Izraeli a Polsku.

V Senátu se ve čtvrtek konalo tradiční vzpomínkové setkání u příležitosti dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Odpoledne na setkání navázala česko-izraelsko-americká připomínka zavražděných či perzekvovaných diplomatů židovského původu v Černínském paláci. Na ní ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) mimo jiné řekl, že stát spolu s židovskými organizacemi připravuje národní strategii boje proti antisemitismu.

Šest let dlouhé vyšetřování odloženého případu vyzrazení úkrytu Anny Frankové, jejíž deník se stal jedním ze symbolů tragického osudu milionů lidí židovského původu za druhé světové války, odhalilo překvapivého podezřelého. Podle týmu vyšetřovatelů jím je židovský notář Arnold van den Bergh, který si zřejmě chtěl zachránit vlastní život, informoval list The Guardian.

Polský ministr zahraničí Zbygniew Rau odvolal vládního zmocněnce pro navazování kontaktů s Židy žijícími v zahraničí Jaroslawa Nowaka. Důvodem je rozhovor, v němž diplomat kritizuje polský zákon, který zakazuje některé veřejné výroky připisující Polsku odpovědnost za holocaust. Rau diplomata propustil v sobotu. V pondělí to potvrdil na Twitteru mluvčí ministerstva zahraničí Lukasz Jasina.

Státní zastupitelství obžalovalo exposlance Miloslava Roznera (SPD) kvůli jeho výroku o někdejším romském koncentračním táboře v Letech u Písku. České televizi to potvrdila obvodní státní zástupkyně pro Prahu 4 Blanka Valsamisová. Policisté chtěli Roznera obvinit už v roce 2018, měl ale poslaneckou imunitu a sněmovna ho ke stíhání nevydala. V říjnových volbách však svůj mandát neobhájil a o imunitu přišel. Případ nyní projedná soud.

Soud ve Žďáru nad Sázavou uznal vinnými vydavatelství Bodyart Press a jeho jednatelku Hedviku Fiksovou z přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Důvodem bylo vydání a šíření knihy Davida L. Hoggana Mýtus šesti milionů, která popírá holocaust. Fiksová dostala peněžitý trest 15 tisíc korun, společnost 45 tisíc. Rozsudek není pravomocný, obžalovaní i státní zástupkyně Lenka Budzińská si nechali lhůtu na odvolání.

Zástupci světových náboženství připomněli památku obětí pandemie. Na pražských Hradčanech vystoupil kněz Tomáš Halík, biskup Václav Malý, rabín Karol Sidon a představitelé pražské muslimské obce. Věřící poté vyzvali k očkování proti covidu-19 a k dodržování opatření. Mluvili také o sjednocení rozdělené společnosti a nutnosti vzájemného pochopení.

Za právní zastupování prezidenta Miloše Zemana v prohraném sporu o údajný článek novináře Ferdinanda Peroutky zaplatila Kancelář prezidenta republiky (KPR) 729 tisíc korun. Webu Seznam Zprávy to sdělil ředitel odboru legislativy a práva KPR Václav Pelikán. Zemana u soudu zastupoval advokát Marek Nespala, podle kterého se hlavě státu podařilo snížit základní sazby za poskytování právních služeb o jednu třetinu na dva tisíce korun za hodinu.

„Vždycky jsem si myslel, jaká to bude radost, jak budeme šťastní, ale byl jsem tak vyprahlý, že jsem žádnou radost, žádné city projevovat nemohl,“ přibližuje své pocity po osvobození Toman Brod. Válka sice skončila, ale život pro něj – i další pamětníky holocaustu – nebyl snadný. S křížem traumatu se vraceli domů, kde na ně často nikdo nečekal. A ti, co čekali, nechtěli věřit jejich vyprávění. Vzpomínky přeživších na návrat uzavírají třetí řadu Příběhů 20. století, která se pokouší vystihnout obraz holocaustu v českých zemích. Dokumentární cyklus vysílá ČT2 každou neděli odpoledne.

Nadační fond Archa rodiny Löw-Beer a Oskara Schindlera žádá o stavební povolení k vybudování památníku v bývalé textilce Vitka v Brněnci na Svitavsku. Nový objekt, takzvaný skleněný pavilon, by měl sloužit především ke vzdělávání. V areálu byla za druhé světové války továrna, kde Schindler zachránil asi dvanáct set židovských dělníků.

Vězni vyhlazovacích a koncentračních táborů slyšeli dunění děl, které ohlašovalo blížící se osvobození. Jenže život byl pořád mnohem vzdálenější než smrt. Nacisté hnali Židy Evropou na otrocké práce, v rozpadající se Říši se hodila každá levná pracovní síla. Dlouhé pochody měly navíc odvést svědky genocidy co nejdál od Spojenců. K posledním měsícům před koncem války se v díle s názvem Osvobození? vrací Příběhy 20. století. Třetí řada se pokouší postihnout obraz holocaustu na území Československa – na základě vzpomínek těch, kteří přežili. Dokumentární cyklus vysílá ČT2 každou neděli odpoledne.

Nové Muzeum totalit v Pardubicích se má oficiálně otevřít pro veřejnost v lednu. První institut Paměti národa v Česku vznikal dva a půl roku. Jeho provozovatelé nyní doufají, že na začátku roku už bude lepší epidemická situace. Institut Paměti národa zřizuje nezisková organizace Post Bellum, postupně se má podobné muzeum otevřít v každém krajském městě.

Z protektorátu Čechy a Morava bylo pro pronásledované Židy téměř nemožné uniknout. Někteří zkoušeli zoufalou dobu přečkat přímo „pod lampou“ – v provizorních skrýších v bytech i v lese. Jiní se s notnou dávkou štěstí dostali přece jen za hranice, často na odtržené slovenské území nebo do Maďarska. Jenže nacistickému záměru vyhladit Židy šlo těžko uniknout i tam. O životě na útěku a ve skrýších pojednává další díl Příběhů 20. století. Třetí řada se pokouší postihnout obraz holocaustu na území Československa – na základě vzpomínek těch, kteří přežili. Dokumentární cyklus vysílá ČT2 každou neděli odpoledne.

Malíř, novinář i básník – to vše byl Petr Ginz. Chlapec mnoha talentů stihl za svůj 16letý život napsat desítky reportáží a povídek. Pokračoval v tom i po transportu do terezínského ghetta, kam nacisté začali deportovat Židy před 80 lety. Petr tam dokonce založil a vydával vlastní časopis. Po deportaci do vyhlazovacího tábora ho ale nacisté odeslali rovnou do plynové komory.

Uběhlo osmdesát let od založení židovského ghetta v Terezíně. První transport s takzvaným komandem pro výstavbu ghetta do pevnostního města u Litoměřic dorazil právě 24. listopadu 1941. Jednalo se o 324 mužů. Jejich cílem bylo připravit ubytování pro další, a to už tisíce odsunutých Židů. Odpoledne vyrazil od bohušovického nádraží průvod, který skončil u bývalé železniční vlečky terezínského ghetta. To, že jsou mnohde na světě lidé pronásledováni pro svou víru, připomněly ve středu na více než stovce míst v Česku červěně nasvícené budovy.

Hana Kleinová se z terezínského ghetta vrátila jako sirotek. Aby netrápila své děti, o vlastní minulosti s nimi nikdy nemluvila. Pohnutý osud vypátral až po její smrti syn Frank Frištenský, sportovec a trenér z rodiny slavných zápasníků. Mnoho let utajovaný a silný příběh popsal v knize Moje máma z Terezína, o jejímž vzniku se rozpovídal v Událostech, komentářích.

V červnu 1944 sehráli nacisté v ghettu Terezín povedené propagandistické divadlo. V nakašírovaných kulisách zinscenovali pro inspekci z Mezinárodního výboru Červeného kříže město, v němž deportovaní Židé zalévají zahrádky a chodí na koncerty. Většina „účinkujících“ skončila ve vagonech do koncentračního tábora. Nedlouho po vizitě začala likvidace ghetta. „Nebylo už co předstírat,“ konstatuje jedna z pamětnic. Právě na vzpomínkách těch, kdo přežili, je postavena třetí řada Příběhů 20. století. Nejnovější díly se snaží chronologicky postihnout obraz holocaustu na českém území před druhou světovou válkou i během ní. ČT2 dokumentární cyklus vysílá každou neděli odpoledne.

Neuvěřitelná shoda okolností vrátila po osmdesáti letech část rodinných cenností rodačce z Brna, která teď žije v Izraeli. Kolekci předmětů za války ukradli nacisté, pak skončily v depozitáři na zámku Sychrov. Odtamtud se dostaly na výstavu umění, díky které se podařilo majitele ztotožnit.

Státní zástupce obžaloval nakladatelství Bodyart Press kvůli vydání a šíření knihy Mýtus šesti milionů, která popírá holocaust. Obžalována je ještě jedna osoba, která je nejspíš bezprostředně spjatá s nakladatelstvím, její identita ale zatím není známá. Případem se bude zabývat Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou. Podle trestního zákoníku hrozí za popírání genocidy až tři roky vězení. Vydavatelství se hájí tím, že titul vydalo pouze ke studijním účelům.

V noci z 8. na 9. března 1944 nacisté ve vyhlazovacím táboře Osvětim-Březinka spáchali zřejmě největší masovou vraždu československých občanů v dějinách. Mužů, žen i dětí. Došlo k ní v takzvaném rodinném táboře. Židé, kterým bylo dáno smrti uniknout, přinášejí svědectví v dokumentárním cyklu Příběhy 20. století. Třetí řada se snaží chronologicky postihnout obraz holocaustu na českém území před druhou světovou válkou i během ní. Dokumenty, postavené na vzpomínkách posledních pamětníků, vysílá ČT2 každou neděli odpoledne.

Terezínské ghetto bylo místem protikladů. O naději na konec utrpení tu Židé mohli zpívat svobodněji než kde jinde v protektorátu, jenomže tato benevolence byla jen divadlem pro vnější svět. Nedobrovolné obyvatele přeplněného města decimoval hlad a nemoci, byli vystaveni krutosti svých věznitelů – a všudypřítomný byl strach, že deportované čeká „něco horšího“. Tušení vzrostlo, když do Terezína vlaky už nejen přijížděly, ale začaly i odjíždět. „Ghetto Theresienstadt a transporty na východ“ je tématem třetího dílu Příběhů 20. století, které ve třetí řadě mapují okolnosti holocaustu v českých zemích. Zdokumentované výpovědi přeživších vysílá Česká televize každou neděli odpoledne na ČT2.

„Možná jsme pomohli vzbudit v lidech, kteří po válce slyšeli nebo četli, co všechno se v Terezíně provozovalo, že to byl ráj na zemi. No nebyl,“ říká Anna Hyndráková, jedna z pamětnic holocaustu. I její vzpomínky dokreslují, jaký osud čekal Židy za druhé světové války v protektorátu Čechy a Morava. Nuceně se museli odstěhovat z domovů do ghett. Deportacím do Lodže a Terezína se věnuje druhý díl Příběhů 20. století. Třetí řadu, mapující okolnosti holocaustu v českých zemích, vysílá Česká televize každou neděli odpoledne na ČT2.