Dvouletý podmíněný trest udělil v úterý soud v německém Itzehoe 97leté ženě, která za druhé světové války pracovala jako sekretářka v nacistickém koncentračním táboře Stutthof. Agentura DPA píše, že podle rozsudku je zodpovědná za napomáhání k vraždám téměř jedenácti tisíc vězňů. Proces s Irmgard Furchnerovou je zřejmě jedním z posledních, v němž je někdo souzen kvůli zločinům souvisejícím přímo s druhou světovou válkou a holocaustem.
Furchnerová byla od června 1943 do dubna 1945, tedy ve věku svých 18 a 19 let, civilní zaměstnankyní velitelství nacistického koncentračního tábora poblíž Gdaňsku v okupovaném Polsku. Kvůli svému tehdejšímu věku byla nyní souzena jako mladistvá.
Obžaloba byla přesvědčena, že Furchnerová dobře věděla, co se v táboře děje, a svou prací napomáhala jeho dalšímu fungování. Ze své pracovny v prvním patře velitelství viděla do velké části tábora, včetně shromaždiště, na němž noví vězni procházeli selekcí.
Žena navíc musela podle vyšetřovatelů vidět, a především cítit téměř stále přítomný pach z krematorií spalujících mrtvé. Obhajoba tvrdila, že se nepodařilo dostatečně prokázat, že o zvěrstvech věděla.
Ve Stutthofu zahynulo 65 tisíc lidí
Obžaloba pro Furchnerovou žádala dvouletý podmíněný trest, obhajoba navrhovala, aby byla zproštěna viny.
Proces začal loni koncem září. Jako spolužalobci během něho figurovali přeživší z koncentračního tábora Stutthof, kteří u soudu vypovídali o utrpení i o obrovské úmrtnosti vězňů. Podle DPA ale bylo nejdůležitější svědectví soudního znalce.
Obžalovaná se zpočátku chtěla procesu vyhnout. Během prvního jednacího dne zmizela z domova pro seniory a policie ji objevila o několik hodin později v nedalekém Hamburku. Soud na ni vydal zatykač a žena strávila pět dnů ve vyšetřovací vazbě. Promluvila až na závěr procesu, kdy dala najevo, že ji mrzí, co se stalo. „Je mi líto, že jsem tehdy byla právě ve Stutthofu. Víc nemohu říci,“ uvedla.
Stutthof původně od roku 1940 sloužil jako takzvaný pracovně-výchovný tábor, kterým prošly desetitisíce Poláků a občanů Sovětského svazu, internováni v něm ale byli i političtí vězni, lidé podezřelí ze zakázaných homosexuálních styků nebo svědkové Jehovovi. Od poloviny roku 1944 do Stutthofu mířily tisíce Židů z Pobaltí či polští civilisté zatčení po potlačení varšavského povstání.
Do konce druhé světové války zemřelo ve Stutthofu, jeho pobočných táborech a při místních pochodech smrti na 65 tisíc lidí. Součástí zařízení byla i plynová komora, mnoho vězňů bylo zavražděno zastřelením či pomocí fenolových injekcí do srdce. Tisíce lidí zemřely hlady.
101letý dozorce dostal pět let za mřížemi
Německá justice stíhání možných válečných zločinců bez ohledu na jejich vysoký věk hájí hledáním spravedlnosti pro oběti nacistických zvěrstev. Jako klíčové tak není vnímáno to, zda odsouzený do vězení skutečně nastoupí, ale samotné vynesení verdiktu.
Za zlom je považován proces s někdejším dozorcem z vyhlazovacího tábora Sobibór Johnem Demjanjukem, kterého se po dlouhých peripetiích podařilo postavit před soud v roce 2011, kdy mu bylo 91 let.
Za napomáhání k vraždám více než 28 tisíc Židů byl nakonec Demjanjuk odsouzen k pěti letům vězení; k výkonu trestu ale nenastoupil a v roce 2012 zemřel ještě před skončením odvolacího řízení. DPA připomíná, že před Demjanjukovým případem byli po celá desetiletí stíháni jen lidé z vedení koncentračních táborů, ti, kdo sami vraždili nebo byli nechvalně známí svojí brutalitou.
Letos v červnu soud v Neuruppinu poslal 101letého muže na pět let do vězení za to, že jako dozorce v nacistickém koncentračním táboře Sachsenhausen napomáhal k vraždám více než tří a půl tisíc vězňů. Rozsudek budou ještě přezkoumávat justiční orgány.
