Antisemitismus je téma obecné, Židé sice byli první, ale autoritáři a rasisté směřují dále i proti liberálům, kteří hájí demokracii, míní bývalý ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát, jenž na této pozici skončil po necelých třech dekádách. Projevy nenávisti vůči Židům podle něj rostou vždy, když je svět v krizi, v Interview ČT24 tím vysvětluje i aktuální vývoj.
Antisemitismus roste v krizi a nekončí u Židů, upozorňuje Pavlát
28 minut
Interview ČT24: Leo Pavlát
„Můžeme mluvit o statistikách. Ano, ty naznačují celosvětový nárůst antisemitských činů. Je to pravděpodobně dáno i tím, že to téma je sledováno a více evidováno,“ míní Pavlát.
Podle něj nárůst lze vyložit také tím, že je svět v krizi. „Vždy, když je krizová situace, narůstá antisemitských projevů, to je jednoznačné. Když začala covidová pandemie, nastal raketový nárůst protižidovských projevů s tím, že je to celé židovská záležitost. Je to také způsobené stále častějším užíváním sociálních sítí,“ dodal.
Antisemitismus podle Pavláta není výlučně židovským tématem: „Židé byli první, ale autoritářské, rasistické, nedemokratické režimy směřovaly dál i proti těm, kteří byli liberální, kteří byli pro demokracii, kteří odmítali rasismus. Téma je to obecné.“
Pavlát poukázal na to, že antisemitismus je spjatý s levicovým a pravicovým extremismem. „Nový fenomén je, že si tyto postoje osvojí ti, kteří jsou vyhraněně antidemokratičtí, mají výhrady vůči systému jako takovému. Jiný směr je potom dezinformační scéna,“ popisuje. Dělení na levici a pravici proto podle něj není v tomto ohledu již tolik důležité.
Kritizoval také „stádní uvažování“ a obviňování z osobního neúspěchu někoho jiného. „Vždy je jednodušší hledat někde nějakého nepřítele. Tady už se stává nepřítelem demokratický systém,“ říká Pavlát.
Reálné artefakty trumfují ty virtuální, věří Pavlát
Když Pavlát nastoupil v devadesátých letech na pozici ředitele Židovského muzea v Praze, bylo jeho cílem opravit historické synagogy a připravit další expozice, které by zachycovaly duchovní a kulturní kontext židovského života v Čechách a na Moravě. Dalším cílem bylo modernizovat náboženské a muzejní budovy, což se částečně podařilo. Úspory na úpravu Klausovy synagogy bylo ovšem nutné během pandemie koronaviru přesměrovat na provoz muzea.
„Já věřím, že se to podaří. Doufal jsem, že budu odcházet z muzea, kde už všechno bude, protože za ty necelé tři desítky let se muzeologie posunula úplně jinam. Samozřejmě Židovské muzeum v Praze na to reagovalo,“ dodal bývalý ředitel.
Pavlát připouští, že židovská muzea v Berlíně nebo Varšavě mají fascinující virtuální exponáty, ale sám preferuje reálné artefakty, kterými pražská instituce disponuje v hojné míře. „Vidět autentické předměty ze 17. nebo 18. století a vědět, že jsou to předměty dotýkané lidmi, kteří s nimi žili. To je pro vnímavého člověka zajímavé,“ popsal.
Kromě toho muzeum schraňuje nahrávky pamětníků, kteří zažili holocaust neboli šoa. „Hned v devadesátých letech dvě přeživší, Anna Hindráková a Anna Lorencová, zahájily toto nahrávání. Je to důležité jako historické svědectví,“ zdůraznil Pavlát a připomněl, že během komunismu k nahrávání nedocházelo. Zaznamenávání vzpomínek pamětníků se zabývají i další organizace, jako je Post Bellum nebo Spielbergova nadace.
Práci s pamětníky se věnují i školní projekty. „Bohužel čas běží a těch autentických přeživších, kteří by mohli jezdit do škol, už je opravdu minimálně,“ podotýká Pavlát. Podle něj je potřeba holocaust správně zasadit do kontextu a připravit pro to vzdělávací programy i metodiku.
Sbírky muzea vznikaly už za války
Podle slov bývalého ředitele není Židovské muzeum v Praze běžné muzeum, jiná jsou větší nebo bohatší, ale to pražské je přímo spjaté s osudem Židů v Čechách a na Moravě. Většina sbírkových předmětů se totiž do muzea dostala za druhé světové války, kdy docházelo k zavírání synagog a ke konfiskaci židovského majetku.
„Tehdy z iniciativy pražské židovské komunity Karla Steina vzešel návrh německým úřadům, že by se všechna judaika shromáždila v židovském muzeu, které existovalo od roku 1906,“ řekl Leo Pavlát. Tehdy už muzeum nefungovalo pro návštěvníky, ale mohlo se stát velkým skladištěm o několika desítkách budov.
„Máme odklady o tom, že z židovské komunity vzešla snaha zachránit, co zachránit jde, s určitou nadějí, že až válka skončí, že se ten majetek vrátí židovským komunitám. Samozřejmě si nikdo nepředstavoval vyhlazení Židů. Na druhou stranu nemáme doklady o tom, co s tím chtěli dělat ti Němci,“ prohlásil Pavlát a dodal, že okupanti s majetkem možná chtěli obchodovat, protože se jednalo o lokální iniciativu, které nevzešla z Berlína.
