Glosa

Z kvarteta premiér, které činohra pražského Národního divadla uvedla během nyní končící sezony 2018/2019 na Nové scéně, je ta nejnovější z nich, Proslov k národu, suverénně nejslabší.

Soutěžní filmy na Berlinale jako by během festivalu ušly určitou cestu. Začalo to diváckými filmy, srozumitelnými příběhy, které nikoho neurazily, ale ani nenadchly. Po víkendu přišlo na řadu těžší umění, někdy nesrozumitelné, někdy náročné. Navíc soutěž provázely spory o Netflix ze strany německých kinařů, kteří se vzbouřili proti španělskému filmu Elisa a Marcela a požadovali jeho stažení ze soutěže s tím, že filmy od Netflixu nebudou po festivalu k vidění v normálních kinech.

Dokument Máme na víc po loňské podzimní premiéře na jihlavském filmovém festivalu nyní vstoupil do běžné distribuce. Protagonista Michal Horáček souhlasil s natáčením pod podmínkou, že výsledek nebude jeho oslavou. To je splněno. Film oslavuje někoho jiného.

Něco musí být ve vzduchu, jinak si neumím vysvětlit dojem z posledních dvou, či vlastně tří premiér na renomovaných pražských divadelních scénách. Co mají společného nejnovější inscenace v Dejvickém divadle, v Divadle Na zábradlí a v Divadle Komedie?

Šedesáté výročí své existence oslavilo minulý měsíc pražské Divadlo Na zábradlí, jedna z nejdůležitějších scén českého divadelního života druhé poloviny minulého století – a i dnes scéna sledovaná a diskutovaná. Jenže když oslavy pominuly, zůstalo po nich téměř prázdno.

Kina po celém světě divákům živým přenosem z newyorské Metropolitní opery (MET) zprostředkovala výjimečný umělecký zážitek. Soudobý skladatel Thomas Adès se rozhodl zhudebnit kultovní snímek Luise Buñuela Anděl zkázy. Skvěle napsaná hudba nejenže zároveň věrně i nově interpretuje myšlenky slavného filmového surrealisty, ale obnažuje operu jako uměleckou formu bytostně spjatou s neskutečnem a bizarností.