Libanon jedná s Izraelem o vedení mořské hranice kvůli rozdělení ložisek zemního plynu. Oba státy přitom neudržují oficiální diplomatické styky. Prezident Libanonu Michel Aoun se nechal v pondělí slyšet, že rozhovory vstoupily do finální fáze. Blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek podotkl, že velice záleží na tom, jak k problému přistoupí libanonská radikální strana Hizballáh. Její místopředseda Naím Kásim totiž před pár dny poznamenal, že si šíitská organizace vyhrazuje právo využít i vojenské prostředky k podpoře libanonských zájmů.
Izrael a Libanon jednají o hranici v moři. Kvůli ložiskům zemního plynu
Zpravodaj ČT David Borek o izraelsko-libanonském sporu o plyn (zdroj: ČT24)
Zpravodaj zmínil, že informace o pokročilých debatách se nešíří ve chvíli, kdy je to jen zbožné přání nebo když jsou rozhovory zablokované, a připomenul, že Izrael se chystá spustit čerpání zemního plynu z podmořského ložiska Kariš, které leží blízko Libanonu.
Země neudržují oficiální diplomatické styky a od roku 1948 se nacházejí ve stavu, který by se technicky dal označit za stále neukončený válečný konflikt jenom s příměřím. Situace se však podle Borka má prakticky tak, že od roku 2020 obě země vyjednávají o rozdělení oněch ložisek, respektive rýsování hranice, která se nachází ve výlučné ekonomické zóně.
„Ta sporná oblast, na které nepanuje shoda mezi Izraelem a Libanonem, měří 860 km², což je zhruba jako jeden menší český okres. Ale pod tímto 'okresem' se nacházejí lukrativní ložiska zemního plynu. Není to tedy úplná banalita,“ podotkl Borek.
Začátek společného vyjednávání byl průlomový. Konalo se poblíž společné hranice obou států, městečka Nákura v Libanonu a Roš ha-Nikra, což je kibuc v Izraeli.
„Tam se pod záštitou OSN a amerických vyjednávačů sešli izraelská a libanonská delegace. Zajímavé z hlediska nuancí diplomacie a jakési normalizace mezi dvěma státy, které spolu nemají oficiální styky, je, že ačkoliv delegáti obou zemí byli v jednom prostoru, tak spolu nemluvili. Probíhalo to tedy tak, že všichni seděli v jedné místnosti a emisaři OSN a USA se snažili zjišťovat jejich pozice a ladit je,“ vysvětlil zpravodaj.
Symbolická dohoda pro Izrael, zásadní pro Libanon
Pokud k uzavření dohody dojde, pro Izrael bude dopad spíše symbolický, protože má v tuto chvíli dvě plně fungující plynová naleziště Tamar a Leviatan, která dodávají zemní plyn nejen na izraelský trh. Borek poznamenal, že pro Izrael by tedy získání vlastnictví nad tímto ložiskem bylo přidaným bonusem.
„A jde také o symboliku co se týče vztahů. Přestože se nedá očekávat, že by se opakovalo něco, co se stalo před dvěma lety mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty s Bahrajnem, tedy vřelá mírová smlouva, tak to, že Izrael, byť s nějakými obezličkami, jedná, posunem je,“ zhodnotil.
Pro Libanon je dopad evidentně ekonomický; země, která prožívá hlubokou depresi a rozvrat základních funkcí, jako poskytování služeb nebo vybírání daní, potřebuje přístup ke kritické infrastruktuře. „Problém je, že ta ložiska ještě nejsou zdaleka prozkoumána, natož aby mohla na libanonský trh přivádět zemní plyn. Tohle by ještě byla věc na několik málo let,“ podotkl Borek.
Pro Evropu by to byla také zásadní zpráva, protože by smlouva dohromady dávala poměrně kompaktní blok zemí ve východním Středomoří, tvořený zeměmi jako Kypr, Egypt a Izrael, které těží zemní plyn. Teď by přibyl i Libanon a tím se zvyšuje vypočitatelnost a odhadnutelnost toho, že z tohoto regionu bude moci do Evropy proudit zemní plyn v podobě LNG.
Obrana libanonských zájmů
Naím Kásim, zástupce generálního tajemníka hnutí Hizballáh, nicméně před několika dny řekl, že pokud by libanonský stát konstatoval, že Izrael neoprávněně využívá zemní plyn, který mu nenáleží, tak si Hizballáh vyhrazuje právo využít veškeré prostředky, včetně vojenských, aby podpořil libanonské zájmy.
„Hrozba tam je, to je evidentní. Podle definice Hizballáhu může být ale Izrael označen za někoho, kdo využívá plyn neoprávněně, už teď, protože ložisko Kariš leží poblíž pomyslné přímky vedoucí z hranice obou států do Středozemního moře,“ vysvětlil Borek. Izrael by toto ložisko měl podle něj napojit na svůj plynovodní systém během několika týdnů.
Zpravodaj ale také nastínil problematickou situaci, kdy by Hizballáh mohl přispět ze své vlivné pozice uvnitř Libanonu k obstrukci rozhovorů, a pak by řekl, že rozhovory nebyly ukončeny a Kariš by tudíž neměl být Izraelem spouštěn. A pokud by ho spustil, Libanon může použít vojenské prostředky.
„Není to sci-fi, protože v červenci tam Hizballáh poslal tři malé průzkumné drony, které byly sestřeleny izraelským letectvem. Pár dní potom se zase premiér Jair Lapid proletěl v helikoptéře nad ložiskem. Evidentně do toho obě strany investují nějaký politický kapitál a publicitu. A zbylá dvě ložiska, Tamar a Leviatan, Izrael vojensky chrání, protože jsou cílem třeba během konfrontací s islamisty v Gaze,“ popsal zpravodaj.
Dlouho se na Blízkém východě říkalo, že se povedou války o vodu. Borek poznamenal, že se podle něj povedou války ve vodě, protože se v ní nachází něco, co je kritickou infrastrukturou, která bez ohledu na to, jak dopadnou rozhovory, už je vojenským cílem.