Bitva u Midwaye změnila kurz války v Pacifiku. Podívejte se, jak probíhala minutu po minutě

Nejdůležitější námořní bitva minulého století, rozhodující střet druhé světové války, drtivá porážka Japonců. I tak dnes historici hodnotí vítězství amerického námořnictva v bitvě u Midwaye. Před osmdesáti lety, jen bezmála půl roku od útoku na Pearl Harbor, obrátily Spojené státy kurz pacifické války poprvé ve svůj prospěch. Pomohlo jim k tomu překvapení a hlavně prolomení japonských šifer.

Územní zisky Japonska k dubnu roku 1942 a plán admirála Jamamota na další postup
Zdroj: Wikimedia/Createaccount

Na jaře 1942 Spojené státy už půl roku bojují ve válce, která se do předchozího prosince zdánlivě týkala jen starého kontinentu. Po útoku na přístav Pearl Harbor na Havaji a následně na Filipíny je ale jasno, že Washington nemůže setrvat jen u materiální podpory evropských spojenců. Přímý útok na americkou půdu jasně ukázal, že se Hitlerův spojenec z Tokia nechce zastavit jen v Asii.

Půl roku po útoku na Pearl Harbor slavili Japonci jeden úspěch za druhým. V Jihovýchodní Asii tlačili na vojska čínských republikánů a komunistů a dobyli Peking i Nanking. Zabrali také Francouzskou Indočínu i nizozemské kolonie a uzmuli od britské koruny nejen Hongkong a Singapur, ale i Barmu.

Dobytím Barmy zároveň přerušilo japonské impérium kriticky důležitou trasu, jíž Spojenci zásobovali čínský odpor. Teď bylo na čase posunout válku do další fáze a získat kontrolu nad ostrovy „na půl cesty“ k Americe.

Vrchní velitel Spojeného loďstva císařského Japonska, admirál Isoroku Jamamoto, se rozhodl na Američany nachystat past a vylákat je k útoku. Cíl? Dominance Japonska v Pacifiku. Akce dostala krycí název Operace MI. A jako návnada měla sloužit První letecká flotila, známá také jako Kidó butai.

Past, která selhala

Plán zněl následovně: Flotila Kidó butai připluje na dostřel k ostrovům Midway. Poté, co si jí Američané všimnou a zaútočí s nepříliš připravenou flotilou –⁠ jak předpokládal Jamamoto –⁠ vypustí na americké obránce plnou sílu zkušeného japonského námořnictva, jehož zbytek bude čekat pět set kilometrů západně, mimo dosah amerických radarů. Šlo totiž o to neupozornit na sebe zbytek amerických sil v Pearl Harboru.

Podle některých historiků měla jako diverze fungovat současně probíhající invaze Japonců na Aleutské ostrovy, jež patří k americkému státu Aljaška. Jejich význam byl ve skutečnosti spíše symbolický než strategický, japonská noha tímto vpádem vstupovala přímo na území jednoho ze států USA. 

Jakmile by past sklapla, následovala by pozemní invaze na Midway a sousední ostrovy. Japonsko by získalo důležitý strategický bod pro ovládnutí Pacifiku a případný budoucí útok na samotnou Havaj. 

Celý plán měl ale, bohužel pro Japonce, zásadní chybu. Američané relativně krátce před tím prolomili japonské námořní šifry a o útoku na Midway tak dopředu věděli.

Zdrcující porážka Japonska

Jakmile se americká armáda o tokijských záměrech dozvěděla, rozhodli se proti nic netušícím Japoncům nasadit veškeré dostupné síly. Admirál Chester Nimitz proti císařskému námořnictvu shromáždil hned tři letadlové lodi: Yorktown, Enterprise a Hornet, všechny s těžkým doprovodem torpédoborců, křižníků a menších plavidel. Každá loď navíc disponovala více než sedmdesáti letadly.

Když potom japonská „návnada“, flotila Kidó butai, připlula k Midwayi, čekalo ji nepříjemné překvapení.

Takto probíhala bitva o Midway minutu po minutě:

Bitva skončila drtivou porážkou Japonců. Ti přišli o stovky mužů, často zkušených námořníků a pilotů, několik kapitánů a jednoho zasloužilého admirála. Nejtěžší ztrátou ale bylo potopení hned čtyř letadlových lodí. Američané oproti tomu ztratili jednu letadlovou loď a jeden torpédoborec.

Obrat ve válce

Odborníci se shodují, že výhra USA u Midwaye proměnila dynamiku války v Pacifiku. Nejen že zastavila expanzivní plány Japonska dále ke Spojeným státům, Američané navíc přebrali na pacifické frontě iniciativu.

Měsíc poté následovala americká kampaň v Guadalcanalu a na Šalomounových ostrovech. Výhra Japonska v Pacifiku, případná invaze do Austrálie nebo dokonce pozemní propojení se silami nacistického Německa pozbyly pravděpodobnosti.

Když se o výsledku bitvy dozvěděl císař Hirohito, byl prý šokován. Obrovskou ostudu, kterou pro japonské admirály porážka u Midwaye představovala, se nakonec japonské velení rozhodlo ututlat. Přeživší a zranění skončili v karanténě a stali se terčem opovržení.

Z oficiálních dokumentů zmizely všechny zmínky o zničených lodích a válečná cenzura bedlivě bránila všem zmínkám o Midwayi. Většina japonské společnosti se o fiasku dozvěděla až po válce. 

Po strategické stránce výhra Američanů prokázala, jak důležité je prolomení nepřátelských šifer. Spojenci četli postupem času v japonských plánech jako v otevřené knize, Japonci na tuto skutečnost nikdy nepřišli. A to ani poté, co se o necelý rok později podařilo rozluštit itinerář samotného admirála Jamamota. 

Operace Odplata

Američané se rozhodli neponechat takovou příležitost ladem. Mozek útoku na Pearl Harbor a útoku na Midway admirál Jamamoto mířil v dubnu 1943 na Šalamounovy ostrovy na inspekci jednotek, 18. dubna nasedl v Rabaulu do letadla a čekal ho dvouhodinový let na ostrov Bougainville. O pár hodin později Američané jeho stroj úspěšně sestřelili, letadlo se zřítilo do džungle a admirála několik střel smrtelně zranilo.

Riskantní krok rozhněval britského premiéra Winstona Churchilla. Ten se obával, že pokud Japonci zjistí, že se jejich šifru podařilo prolomit, varují Němce. To by velmi poškodilo snahy Britů o prolomení kódu Enigma. Operace Odplata ale slavila úspěch, Japonci „zaplatili“ za Pearl Harbor a ani Churchillovy obavy se nenaplnily.

„Japonský torpédoborec potopen, dva křižníky zasaženy, americký torpédoborec zničen, většina posádky zachráněna; nepřítel se stahuje, midwayský ,úsek je klidný' “. Newyorský deník o vítězství u Midwaye informoval den poté, co si USA připomněly půl roku od útoku na Pearl Harbor.
Zdroj: The New York Times/8. června 1942

A jak dopadl velitel flotily Kidó butai, admirál Čúiči Nagumo? Po fiasku u Midwaye zvažoval sebevraždu, to mu ale vymluvil jeho přímý podřízený. Z drtivé porážky se však nikdy nevzpamatoval, při velení v budoucích operacích války ztratil elán a agresivitu, byl příliš opatrný. Historické prameny ukazují, že když se synem ještě roce 1944 o bitvě mluvil, do očí se mu vlily slzy.

Nagumo nakonec zemřel vlastní rukou 6. června 1944, prohnal si kulku hlavou při marné obraně Sajpanu na Severních Marianách. Jeho tělo našli američtí mariňáci. Jeho syn Susumu padl o půl roku později, sloužil na lodi Kišinami, již potopila americká ponorka.

Tou dobou už ale bylo jasné, že porážka Japonska je jen otázkou času.