Albánii povládnou ženy. Obsadily 12 ze 17 ministerstev

Důvěru parlamentu dostala nová albánská vláda premiéra Ediho Ramy, jehož Socialistická strana (PS) letos na jaře ve volbách získala absolutní většinu a může tak vládnout bez koaličního partnera. V kabinetu ženy obsadily 12 ze 17 křesel, čímž se Albánie dostala na přední místa světového žebříčku zastoupení žen ve vládních pozicích, napsala agentura AP.

V parlamentu pro vládu hlasovalo 77 poslanců, 53 ji nepodpořilo. Rama v dubnových volbách obhájil už třetí, pro postkomunistickou Albánii rekordní, mandát předsedy vlády za sebou. Jeho strana získala v zákonodárném sboru 74 ze 140 křesel. Hlavní opoziční protivník, Demokratická strana (DS), má v Lidovém shromáždění 59 poslanců.

K prioritám nového kabinetu bude patřit dokončení rekonstrukce oblastí zasažených ničivým zemětřesením z předloňského listopadu, zvládnutí pandemie covidu-19 a jejích dopadů na ekonomiku a také boj proti korupci a obchodu s drogami. Rama chce z Albánie udělat do roku 2030 „naprostého vítěze v turistickém ruchu na Balkáně“. Slibuje také roční čtyřprocentní růst ekonomiky, zvyšování platů a snižování nezaměstnanosti.

Důležité resorty beze změny

Albánský anglickojazyčný list Albanian Daily News poznamenal, že překvapením nejsou jména v novém Ramově kabinetu, ale spíš jeho složení s takovou převahou žen.

Změny nenastaly mimo jiné v čele důležitých resortů –⁠ vnitra, obrany a zahraničí, které dál povedou Bledar Çuçi, Niko Peleshi a Olta Xhaçkaová. Ministerstvo hospodářství a financí má v rukou Anila Denajová, která tento resort řídila už v minulosti. Ministerstvo spravedlnosti poprvé převzala Etilda Gjonajová.

Sedmapadesátiletý malíř Rama vede Socialistickou stranu od roku 2005. Premiérem se poprvé stal v roce 2013, dříve byl jedenáct let primátorem Tirany.

Albánie, kde žije přibližně 2,8 milionu obyvatel, je od roku 2009 členem Severoatlantické aliance a usiluje o to, aby se stala členem Evropské unie. V roce 2014 získala postavení kandidátské země, ale od té doby kvůli únavě z rozšiřování evropské sedmadvacítky a také kvůli nedostatku svých reforem zaznamenala jen malý pokrok.