Bejrút je pryč. Spousta přeživších má psychické problémy, říká studentka

Na začátku srpna explodoval v bejrútském přístavu sklad s dusičnanem amonným. Podle dosavadních informací přišlo 220 lidí o život a přes tři sta tisíc ztratilo střechu nad hlavou. Řada Libanonců z tragické události viní politiky, kteří sedm let existenci nebezpečného materiálu ignorovali. O situaci ve svém domovském městě hovořila jednadvacetiletá Libanonka Marie-Belle Boulosová, která v současnosti studuje v Praze. 

Nápis u zničeného okolí bejrútského přístavu
Zdroj: Reuters Autor: Goran Tomasevic

Boulosová přijela do Prahy v září minulého roku s cílem absolvovat mezinárodní vysokou školu. Přála si vyzkoušet americký systém studia, ale nechtěla žít přímo ve Spojených státech. „Hledala jsem něco v Evropě a narazila jsem na Prahu,“ vysvětluje.

Po původním plánu studia medicíny se rozhodla zvolit si obor psychologie na jedné z pražských soukromých škol. „Vždy mě zajímal lidský mozek a to, proč se lidé chovají tak, jak se chovají,“ vysvětluje svoje rozhodnutí. Vybraná disciplína jí podle ní umožní pomáhat nejen ostatním, ale také sama sobě.

Svou budoucnost vidí v Evropě, proto by po dokončení studia ráda žila dále v Praze a našla si zaměstnání. „V Libanonu je těžké si najít práci v oboru, na to musíte mít konexe,“ říká.

Podle ní je to jeden z důvodů, proč Libanonci vždy následovali své politické představitele. „Politici jim za podporu nabídli dobré místo. Posledních třicet let jsou v nejvyšších patrech stále ty samé tváře,“ kritizuje. Naznačuje, že je v její domovině velký problém s korupcí. O tom svědčí i data z Indexu vnímání korupce organizace Transparency International, kde Libanon zaujímá 128. místo ze 180. Čím nižší pořadí je v žebříčku, tím větší je v zemi podle organizace riziko korupce. „V zemi je absence odbornosti, ani vládní ministři nemají vzdělání v restoru, který spravují,“ dodává Boulosová.

Za výbuch může chybějící odbornost, míní

Podle Boulosové je právě neodbornost politiků příčinou neštěstí, které se stalo odpoledne 4. srpna v Bejrútu. Když v jednom ze skladů v tamním přístavu vypukl požár, mělo vedení okamžitě vyklidit okolí. Posledních sedm let tam bylo totiž uskladněno 2,7 tisíce tun dusičnanu amonného neboli ledku, který je vysoce výbušný.

„Jde o extrémně nebezpečný materiál a oni to věděli. Sklad hořel čtyřicet minut a stejně neevakuovali okolí. Poslali tam hasiče bez toho, aby je varovali, co je ve skladech ukryto,“ dává najevo své nespokojení. Záběry, které při příjezdu natočila a poslala svému snoubenci jedna ze záchranářek, obletěly internet. 

„On poznal, že je něco špatně, a řekl jí, ať odtamtud rychle uteče. Nestihla to, ani ne za minutu to vybouchlo,“ popisuje jeden z mnoha příběhů, který v poslední době koluje mezi bejrútskou komunitou.

Z dikce Boulosové je poznat, že je i po dvou týdnech stále rozrušená událostmi, které její rodné město zasáhly. Mnoho jejích přátel přišlo o střechu nad hlavou, o práci, o finance a v některých případech i o příbuzné.

Celá řada Libanonců v zahraničí nyní podle ní trpí takzvanou „vinou přeživšího“. Termín popisuje psychický stav jedinců, kteří přežili, nebo se dílem náhody vyhnuli tragické události. Jev byl odborníky často pozorován například u Židů, kteří přežili holocaust, nebo u pracovníků Světového obchodního centra, kteří byli 11. září nemocní a nepřišli do práce.

Kresba k připomenutí exploze v Bejrútu
Zdroj: Imad Abdel Sater

„Belle, Bejrút je pryč“

„Volala jsem si s maminkou hodinu před výbuchem a říkala mi, že tam hoří a létají vrtulníky,“ popisuje situaci bezprostředně před výbuchem. Podle informací, které má a které jsou vidět i na amatérských záběrech, lidé vystupovali z aut a požár si natáčeli, neočekávali ale výbuch.

„Jedna věc je, proč tam ten ledek vůbec tak dlouho byl, ale druhá je, že v ten den selhalo vedení přímo na místě. Poslali tam deset záchranářů, kteří se chtěli dostat do skladu s ledkem a nikdo jim nedal klíče. Natož, aby je varoval,“ popisuje. Připomíná, že plukovník Joseph Skaf, který v roce 2014 na problém vládu upozornil a vyzval ji k řešení, zemřel za zvláštních okolností. Po srpnové explozi jeho syn na Facebooku upozornil, že se případ nikdy nevyřešil.

O tom, že požár v hlavním městě přešel ve výbuch se nakonec dozvěděla až ze sociálních sítí. Při sledování záběrů okamžitě zvedla telefon. „Jeden můj dobrý kamarád pracuje v baru velmi blízko přístavu, takže jsem mu okamžitě zavolala. Dlouho jsem se mu nemohla dovolat, ale když to zvedl, šlo poznat, že brečí. 'Belle, Bejrút je pryč,' řekl mi.“ 

Hned poté zatelefonovala rodině, která od místa exploze bydlí relativně daleko. Podle ní by pražským ekvivalentem byla zhruba vzdálenost Staroměstské náměstí – Náměstí Míru. „Zvedla mi to maminka a byla celá žlutá. Na videu bylo vidět, že na podlaze leží roztříštěné sklo z oken,“ vzpomíná.

Chceme změnu systému, ale jsme skeptičtí, říká

Když dojde na otázku potenciálního návratu domů, působí Boulosová pochybovačně. „Systém by se musel změnit. Když bude dobré prostředí pro to, abych se vrátila, tak se vrátím,“ myslí si. Kritizuje také náboženskou dělbu moci ve státě. Prezidentem v Libanonu totiž musí být maronitský křesťan, premiérem sunnitský muslim a předsedou parlamentu šíitský muslim. Sekulární politické uspořádání si přeje i přesto, že je sama praktikující křesťankou. Sektářskou politiku jako jednu z hlavních příčin neštěstí označil i odborný magazín Foreign Affairs.

„V tuhle chvíli si myslím, že nemám jinou roli, než poskytnout psychologickou a emocionální podporu lidem v Bejrútu,“ říká studentka. Frustraci obyvatel z vývoje dokazuje i petice, která vyzývá francouzskou vládu k znovupřevzetí mandátu nad Libanonem. Boulosová to považuje za zoufalé volání po někom, kdo by libanonskému lidu naslouchal.

Touha po důvěryhodném lídrovi byla vidět při návštěvě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kterého obyvatelé Bejrútu vítali velmi emotivně. „Lidé chtějí cokoliv jiného než tuhle vládu. Vždyť moje vláda zabila můj lid,“ prohlásila Boulosová. Podle ní teď Libanon potřebuje především resuscitaci celé země. Jakákoli finanční, materiální a odborná pomoc musí dle jejího názoru v tuto chvíli jít zástupcům občanské společnosti a ne vládě.

Zároveň ale upozorňuje, že se lidé bojí vlivu velkých mocností. Zmiňuje Izrael, Turecko, Rusko a Spojené státy. „Chceme, aby zasáhly, ale nevíme, jaké mají motivace. Naším představitelům nevěříme,“ vysvětluje. Říká, že lidé chtějí spravedlnost, ale nevěří v ni, protože z tragické události viní celou politickou garnituru.

Libanonská vláda po explozi rezignovala a experti očekávají předčasné volby. Obyvatelé země jsou ale skeptičtí, že by ty mohly něco změnit. Politickou odpovědnost by měl podle Boulosové vyvodit i prezident Michel Ajún, kterého podle agentury Reuters úřady o výbušninách informovaly v červenci. Ajún však vinu odmítá a skončit nehodlá.