Spojené království opouští Evropskou unii. „Velký třesk“ přijde na konci roku

Více než tři a půl roku po referendu o vystoupení Spojeného království z Evropské unie a po téměř třech letech od spuštění „odchodové procedury“ se brexit stává skutečností. Ostrovní země přestane být 31. ledna úderem půlnoci středoevropského času (23:00 londýnského času) členem osmadvacítky. To nejdůležitější a nejobtížnější ale obě strany teprve čeká. Zatímco okamžikem brexitu se vztahy Londýna a Bruselu výrazně nezmění, začíná jím jedenáctiměsíční přechodné období, během kterého je potřeba veškeré vzájemné fungování teprve nastavit. Opravdový „velký třesk“ tak zřejmě přijde až s koncem roku.

Spojené království odejde z EU úderem jedenácté večer místního času
Zdroj: ČTK/ZUMA Autor: Alex Lentati

Odchod Spojeného království z Evropské unie je jen jedním z kroků v rámci brexitového procesu a konec ledna ještě nepředstavuje zásadní zlom. Až do konce roku 2020 se toho totiž ve vzájemných vztazích mnoho nezmění.

Ostrovní země už nebude po 31. lednu členem EU a nebude mít vliv na její rozhodování. Ocitne se mimo politické instituce EU a v Evropském parlamentu už nebudou zasedat žádní britští poslanci. Británie se ale bude dál řídit unijními pravidly a rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie a bude dál přispívat do unijního rozpočtu.

Také obchodní vztahy mezi Londýnem a Bruselem zůstanou stejné. Spojené království zůstane součástí jednotného trhu a celní unie a nadále bude pokračovat i volný pohyb osob (s platným pasem nebo průkazem totožnosti občana země EU) včetně pracovních sil.

Po 31. lednu ale všichni britští občané, kteří žijí v zemích EU a nemají dvojí občanství, ztratí občanství EU, a nebudou tak moci volit v místních volbách nebo kandidovat do úřadů.

Video ŽIVĚ: Zastánci brexitu slaví v centru Londýna
video

ŽIVĚ: Zastánci brexitu slaví v centru Londýna

ŽIVĚ: Zastánci brexitu slaví v centru Londýna

Události: Jak vidí brexit Češi žijící v Británii?

Zpravodaj ČT Vostal: Britská média mluví o návratu ke svobodě i největší chybě za celou generaci

Analýza: Den D pro Velkou Británii je tady. Brexit a co mu předcházelo

Brexitový zákon leccos řeší, ale ne všechno

Odchod Spojeného království z Evropské unie ke konci ledna zajistil takzvaný brexitový zákon (Withdrawal Agreement Bill, zkráceně WAB), který převádí do britského práva brexitovou dohodu (rozvodovou smlouvu vyjednanou mezi sedmadvacítkou a Londýnem).

Kromě stanovení přechodného období do konce roku 2020, během kterého podléhá Spojené království pravidlům EU, se věnuje také některým dalším oblastem.

Řeší mnohé – ale ne všechny – aspekty týkající se práv občanů členských zemí EU, kteří nyní žijí ve Velké Británii, a Britů v současnosti žijících v zemích sedmadvacítky.

Stanoví například, že v obou případech budou moci lidé po brexitu v zemích pobytu zůstat a zůstane jim i právo na sociální zabezpečení. Po skončení přechodného období pak budou moci Britové/občané EU požádat o trvalý pobyt v zemi EU/v Británii, pokud v příslušné zemi žijí pět let.

Brexitový zákon také zřizuje nezávislý úřad (independent monitoring authority, IMA), přes který budou moci občané členských zemí EU žijící ve Spojeném království řešit případné stížnosti na zacházení ze strany britských orgánů.

Zákon dále řeší mechanismus pro případné spory mezi Londýnem a Bruselem ohledně brexitové dohody a také platby Londýna do unijního rozpočtu, takzvaný rozvodový účet. Přesná kalkulace není k dispozici, protože konkrétní částky budou záležet na budoucích směnných kurzech a evropských rozpočtech.

Podle dostupných odhadů by ale měl Londýn odvést do unijní kasy v následujících desetiletích přibližně třicet miliard liber. Většinu této částky, kolem tří čtvrtin, by mělo Spojené království zaplatit do roku 2022. Zbytek pak bude po menších částkách doplácet až do šedesátých let tohoto století.

V neposlední řadě zakotvuje brexitový zákon mechanismus, který brání tomu, aby po přechodném období a po odchodu Spojeného království z celní unie s EU vznikla mezi Irskem a Severním Irskem takzvaná tvrdá hranice.

De iure sice celní hranice mezi Severním Irskem a Irskem vznikne, v praxi ale bude mezi Velkou Británií a Severním Irskem respektive Irským ostrovem, a na Severní Irsko se tak budou vztahovat unijní regulace týkající se zboží.

Kontroly, které se stanou záležitostí britských úřadů, budou prováděny při vstupu zboží z Velké Británie do Severního Irska, přičemž předmětem cel budou pouze ty výrobky, které poputují dál do Irska, a tedy do EU.

Poplatky se nebudou vztahovat na individuální zásilky a také zavazadla individuálních cestovatelů nebudou předmětem kontrol.

Johnson nechce přechodné období prodlužovat

Odchodem Spojeného království z EU začíná takzvané přechodné období, které potrvá do konce roku 2020 a během kterého by měly obě strany zvládnout vyjednat podobu svých budoucích vztahů.

Brexitová dohoda předpokládá, že do 1. července 2020 by se mohly obě strany v případě nutnosti dohodnout na prodloužení přechodného období o dvanáct či čtyřiadvacet měsíců. Britský premiér Johnson ale dal opakovaně najevo, že s touto variantou nepočítá.

Na úpravu veškerých vzájemných vztahů by tak zbývalo jedenáct měsíců, což je podle Bruselu málo. Premiér Johnson sice prohlásil, že chce „dohodu o volném obchodu v kanadském stylu“, šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová to ale nepovažuje za reálné a míní, že bude třeba určit pro nastávající vyjednávání konkrétní priority.

Nejen obchodní dohoda

Právě obchodní dohoda bude hlavním bodem vyjednávání během přechodného období. Jde o klíčový prvek vzájemných vztahů, pokud bude Spojené království chtít i nadále obchodovat s EU bez cel a kvót, byť patrně nelze počítat s tím, že by mezi ostrovní zemí a sedmadvacítkou v budoucnu neexistovaly vůbec žádné kontroly, píše web stanice BBC.

Výměna s Evropskou unií přitom v roce 2018 představovala 49 procent britského zahraničního obchodu (1,3 bilionu liber). Dalších jedenáct procent připadalo na státy, s nimiž má EU obchodní dohody, a zbylých čtyřicet na ostatní země, dodává BBC.

Spojené království chce, aby jeho výrobky a služby měly co největší přístup do zemí EU. Britská vláda ale zároveň dala jasně najevo, že země chce opustit celní unii a jednotný trh a nepodléhat jurisdikci Soudního dvora Evropské unie.

Kromě obchodní dohody bude třeba dojednat úpravu budoucích vztahů mezi Londýnem a Bruselem i v dalších oblastech jako jsou: policejní spolupráce, sdílení dat a bezpečnost (Londýn je například odhodlán opustit schéma evropského zatykače), standardy a bezpečnost v letecké dopravě, přístup do oblastí rybolovu, dodávky elektřiny a plynu či licencování a regulace ohledně léků.

Během přechodného období bude smět Spojené království vyjednávat také o obchodních dohodách s dalšími zeměmi, jako třeba s USA či Austrálií, a bude také muset rozhodnout o fungování mnoha vnitřních záležitostí, které mají zahraniční přesah, včetně nastavení imigrace poté, co skončí volný pohyb osob.

Brexit bez dohody? 

Pokud se Spojené království a Evropská unie nedohodnou během přechodného období na nastavení budoucích vztahů, nastala by po 31. prosinci 2020 jakási verze „brexitu bez dohody“. Její přesná podoba by záležela na tom, co přesně by se (ne)povedlo v přechodném období vyjednat a zda by některá dílčí ujednání přece jen nenabyla od roku 2021 účinnosti.

V případě absence dohody o volném obchodu by Spojené království patrně ztratilo přístup na jednotný trh a přestalo by být členem celní unie. Obchodní vztahy by se řídily pravidly Světové obchodní organizace (WTO). Znamenalo by to mimo jiné zavedení cel a dalších regulací, což by zřejmě vedlo ke zdražení dotčeného zboží a služeb.

Podle BBC se tak mnohé ostrovní firmy obávají možného dopadu na konkurenceschopnost. Případný pád libry a zpoždění v přístavech, kde by byly znovu zavedeny hraniční kontroly, by mohly ovlivnit třeba cenu a dostupnost některých potravin a objevují se také obavy z možného výpadku v dodávkách léků, přibližuje BBC.

Britská strana ale trvá na tom, že vyjednání dohody do konce roku 2020 je možné. Ministr pro brexit Stephen Barclay se nechal po schválení brexitového zákona Dolní sněmovnou slyšet, že si je jistý, že se obě strany včas dohodnou. Premiér Johnson označil v půlce ledna vznik dohody za „impozantně pravděpodobný“ s tím, že on sám si tím je „velmi, velmi, velmi jistý“.