Krátce střižený trávník, na něm tisíce bílých křížů a několik stovek Davidových hvězd, které ze strmého skalnatého útesu shlížejí na pláž Omaha. Na místo nejtvrdších bojů, které se odehrály 6. června 1944. Americký hřbitov u městečka Colleville-sur-Mer na severozápadě Francie připomíná tiše, ale velkolepě památku vojáků, kteří položili životy za osvobození Evropy od nacistů.
Americký hřbitov v Normandii, to je velkolepá pocta vojákům Dne D
Spojenci překvapili nacisty 6. června 1944 za svítání vyloděním na pěti plážích v Normandii. Nejtvrdší boje se odehrály na Omaze, kde se v Den D v 6:30 ráno začaly vyloďovat tisíce amerických vojáků. Tuto pláž Němci dokázali bránit velmi tvrdě. Velké ztráty jim nepřinesly ani vzdušné a námořní útoky, kterými si Spojenci připravovali půdu pro hlavní akci.
Pomník na pláži Omaha s názvem Hrdinové od francouzské sochařky Anilore Banonové
Operaci spojeneckých vojsk komplikovalo počasí a rozbouřené moře, které neplánovaně měnilo místa jejich přistání u břehů. Současně ale pomohlo Němce zaskočit. Nacisté čekali, že si Spojenci troufnou na útok jen za perfektních meteorologických podmínek. Svůj cíl splnily i záměrné dezinformace o přípravě útoku v Calais. I když už přicházely zprávy o invazi v Normandii, někteří němečtí generálové si mysleli, že jde o diverzi.
I tak byly ztráty obrovské. Jen na Omaze padly tři tisíce amerických vojáků. Spojenci tam museli čelit nejsilnějšímu protiúderu ze všech vyloďovacích pláží. Z šestnácti tanků, kterými Američané vjeli v první vlně na pláž, útok Němců vydržely jen dva.
Jaké krveprolití se odehrálo v klíčový Den D, na jehož konci se do Normandie probojovalo 156 tisíc spojeneckých vojáků a z toho 73 tisíc Američanů, dodnes připomíná hřbitov na útesu přímo nad pláží Omaha. Je prvním americkým hřbitovem, který vznikl během druhé světové války na evropské půdě.
Jakmile člověk projede branou, nabyde dojmu, že už není ve Francii. Je to částečně pravda. Francouzi místo pronajímají Američanům. Bezplatně a natrvalo jako gesto vděčnosti za osvobození a ti si jej přetvořili zcela podle svého obrazu. V areálu, který se otevřel veřejnosti v roce 1956, je upravený každý detail, každý keřík, dokonce i na parkovišti. Není divu, místo je spojené s několika jmény architektů. Příjemný stín tam vytvářejí vzrostlé borovice a vysázené vavříny, cypřiše či duby.
Na hřbitově s 9380 bílými pomníky má vše svůj význam a symboliku. Je rozdělený na deset samostatných ploch a stezky mezi nimi tvoří latinský kříž. Tam, kde se protínají, stojí kaple z vápence a žuly. Naproti vstupu jí dominuje oltář z černého mramoru s nápisem „Vložil jsem do nich věčný život, a proto nikdy nezmizí“.
Letecký pohled na hřbitov
Přes okno s vrstvou jantaru a připevněným tenkým latinským křížem z týkového dřeva ho ozařuje teplé světlo. Nad oltářem je Davidova hvězda s holubicí, která symbolizuje mír, a u rámů okna je vygravírovaných 48 hvězd jako počet amerických států v roce 1956, kdy byl hřbitov otevřen. Po obou stranách pak stojí vlajky Spojených států, Francie, Velké Británie a Kanady.
Strop zdobí barevná mozaika symbolizující Ameriku, jak žehná svým synům, kteří vystoupili z moře a sestoupili ze vzduchu, aby bojovali za svobodu a Francii, která pokládá vavřínový věnec na padlého amerického vojáka, jako symbol díků za osvobození utlačovaných evropských národů. Návrat míru pak představuje anděl, americká loď směřující domů a holubice.
Bronzová socha Duch amerického mládí vystupující z vln
Ve východní části hřbitova stojí hlavní dominanta – polokruhový památník s vysokou bronzovou sochou nazvanou „Duch amerického mládí vystupující z vln“, jejímž autorem je americký sochař Donald De Lue. Kamínky vyskládané pod ní jsou posbírané z pláže Omaha. Kolonáda, která sochu obklopuje, nese nápis: „Toto dobyté pobřeží, tato brána svobody, je navždy zasvěcena ideálům, chrabrosti a obětování našich krajanů“. Rozlehlé mapy na jejích stěnách pak vykreslují vylodění a postup Spojenců západní Evropou až do porážky nacistického Německa v roce 1945, kdy podepsalo kapitulaci.
Právě odtud je pohled na hřbitov nejpůsobivější. Před památníkem zrcadlí oblohu obdélníkový bazén, vedle něj stojí vytažené americké vlajky a za nimi už pokračuje nekonečné pole bílých křížů a hvězd. Naopak za kolonádou je skrytá zahrada se Zdmi pohřešovaných. Jsou na nich vyrytá jména 1557 Američanů, kteří zemřeli při invazi v Normandii a následných operacích, ale jejichž ostatky se nenašly nebo nemohly být identifikovány. Jména těch, které se později podařilo určit, jsou dodatečně označena bronzovou rozetou.
Zdi pohřešovaných
Ze známých jmen na hlavním hřbitově spočívají například dva synové amerického prezidenta Theodora Roosevelta, Theodore Junior a Quentin, který zemřel jako letec už během 1. světové války ve východní Francii. Během výstavby hřbitova byl ale uložen vedle svého bratra. Jejich hroby se nacházejí pod čísly 45 a 46. Pomníky číslo 12 a 11 tu mají dva ze čtyř bratrů Nilandových, a to Preston a Robert. Příběh této čtveřice byl inspirací pro film režiséra Stevena Spielberga z roku 1998 Zachraňte vojína Ryana. Ne všichni padlí ve válce jsou tu pochovaní, záleželo vždy na přání rodin.
Normandský hřbitov amerických vojáků nad pláží Omaha patří mezi čtrnáct trvalých vojenských hřbitovů z druhé světové války, který spravuje Komise pro americké bitevní památníky (ABMC, the American Battle Monuments Commission). Je tím nejnavštěvovanějším. Každý rok sem přijede milion lidí. Pravidelně tu probíhá také hlavní ceremonie k výročí vylodění v Normandii a tradičně na ni přijíždí americký prezident.
- Vznikla v roce 1923 jako nezávislý úřad americké vlády a jejím úkolem je navrhovat vhodné památníky jako připomínky bitev a hrdinství amerických vojáků, vybírat architektonické a umělecké návrhy, zajišťovat výstavbu, provoz a udržování amerických vojenských památníků a hřbitovů v cizích zemích a zajišťovat jejich sponzorování a financování.
Hřbitov je připravený i na největší oslavy k 100. výročí operace Overlord 6. června 2044, při jejichž příležitosti bude otevřena časová kapsle se zprávami ze dne vylodění. Ta je uložena u návštěvnického centra poblíž parkoviště v areálu hřbitova pod deskou z růžové žuly, která je typickou horninou pobřeží Normandie.