Zuzana Čaputová vyhrála první kolo slovenských prezidentských voleb, do druhého zbývá zhruba týden. Advokátka a občanská aktivistka poskytuje rozhovory, baví se s voliči a připravuje se na duely se svým protikandidátem Marošem Šefčovičem. Ten jí vytýká nezkušenost, podle Čaputové je však lepší, že za sebou nemá politickou minulost. Rozhovor v Interview ČT24 s ní vedla Zuzana Tvarůžková.
Nechci měnit své názory, abych byla přijatelnější, říká v rozhovoru pro ČT Čaputová
Interview ČT24: Zuzana Čaputová (zdroj: ČT24)
Titulky českých a slovenských novin a průzkumy vás řadí na první místo s poměrně velkým náskokem. Počítáte s vítězstvím, nebo je to zrádné?
Myslím, že počítat s vítězstvím se nedá. Ale ten průzkum je pro mě povzbudivý. Každopádně to neberu jako samozřejmost. Rozhodující bude, aby se druhého kola prezidentských voleb účastnilo dost lidí, tedy lidí, kteří volili v prvním kole mě. Takže to určitě neberu jako samozřejmost.
Na co se dnes soustředíte? Politologové varují před tím, abyste se tematicky nevyčerpala. Jak budete prožívat dny před posledním kolem?
Ty dny jsou běžné dny kampaně. Směřujeme do televizí a do velkých duelů. To bude mít velký význam, na to se primárně soustředíme. Samozřejmě poskytuji interview a děláme videoklipy. Mluvím s velkým počtem lidí. To jsou věci, které považuji za důležité. Pokud jde o témata, tady jsem konzistentní. Setrvávám na tom, s čím jsem vstupovala do kampaně.
Na nikoho neútočím
Myslíte, že utichla ta ostrá kampaň, nebo ještě čekáte nějakou gradaci? Kolem vás se prohnalo několik dezinformací, i několik konkrétních lží.
Je to tak, bohužel to jakoby pulsuje, stále se vytváří konspirace a lži. Je to samozřejmě součást předvolebního boje. Můj postoj k tomu je takový, že já neútočím na nikoho. Považuji za důležité, abychom se jakožto kandidáti zdrželi jakýchkoliv osobních útoků. A to i vůči lidem, se kterými nesouhlasím. Samozřejmě toto může pokračovat, je to možné. Uvidíme.
Váš protikandidát v úterý zmiňoval, že má více politických zkušeností. Že má lepší jazykové vybavení. Vy vnímáte, že byste měla nějaký politický handicap, co se týče prezidentského klání?
Nenamítám, že pan Šefčovič je politikem delší dobu než já. To je pravda. Může mít více zkušeností se zahraniční politikou, zároveň je můj pohled na vnitrostátní dění podle mě hlubší. Dlouhou dobu jsem působila jako advokátka, pracovala jsem v legislativě, vyjednávali jsme s poslanci. Nebyla jsem politik, ale pohybovala jsem se v tomto prostředí dlouhou dobu. Mám detailnější vnitrostátní pohled.
Současnému prezidentovi Kiskovi bylo vyčítáno, že se funkci učil za pochodu. On to sám přiznává. Má Slovensko čas na dalšího politického nováčka v takto vysoké funkci? Jak se s tím hodláte vypořádat?
Podle mě byl Kiska doposud nejlepší prezident, přišel totiž zvenku. Možná paradoxně s trochu menší politickou znalostí a zkušeností, než mám teď já. Je to velmi specifická role i funkce se zajímavými a vymezenými pravomocemi. Ta role je velmi výjimečná z hlediska rozsahu kompetencí a také jejich interpretace. Myslím, že toto mám de facto podobné. Také si myslím, že když jsem člověk mimo politiku, nebo jsem tam jen velmi krátce, tak mohu naopak voliče více oslovit. Mohu mít nadhled spojený s tím, že si nepřenáším z minulého politického života jisté stereotypy nebo zlé návyky.
Vy také sama říkáte, že na Slovensku je prý objednávka, touha po změně. Nebyl touto změnou už prezident Kiska?
Ano, on byl začátkem té změny, byl pro mě velkou inspirací. Pro mnoho dalších lidí, kteří vstoupili do politiky, také. Jak dělal politiku, to pro mě určitě byla inspirace a motivace. Chápu, že tady mohou přijít nové politické tváře a subjekty, je to poptávka po nové politické kultuře. Souvisí to také s rétorikou a slovníkem a politickou kulturou, pokud to zjednodušíme. Také cítím, že poptávka je po změně profese v oblasti spravedlnosti, férovosti, slušnosti fungování. Po tom kromě jiného volali lidé na náměstích po smrti Jána Kuciaka s partnerkou.
Prezident je důležitý pro justici
Nejste jediná, kdo říká, že lidé na Slovensku jsou prý zklamaní, že jsou frustrovaní, že spravedlnost nefunguje vždy pro všechny stejně. Vy jste právnička, tak předpokládám, že nejde jenom o nějaký dojem. Je to podle vás většinový jev, který se takto projevuje na Slovensku? Jakým způsobem?
Spravedlnost u nás, jakožto justiční orgány, de facto fungují. To hodnotí i různé průzkumy, nejen pouze naši advokáti. Máme velký problém s dobou trvání soudních řízení. Je potřeba dotáhnout určité trestněprávní kauzy. Jsou kauzy a věci, které se buďto vyšetřovaly tak dlouho, až se promlčely, nebo se je jednoduše nepodařilo úspěšně vyřešit a případ byl odložen. To je taková kombinace faktorů. Lidé mají velkou nedůvěru v soudní moc. Jsme pořád na chvostě Evropské unie z hlediska důvěryhodnosti v justici, myslím tím soudy a policii.
Co s tím vy, jako případná prezidentka, můžete dělat? Pro nějaké systémové změny předpokládám, že stejně budete potřebovat k spolupráci třeba vládu.
Prezident má pravomoc ohledně jmenování důležitých aktérů justice. To je teď velké téma na Slovensku. Čekají nás také volby nového generálního prokurátora, to je velmi klíčová postava, hlavně při vyvozování odpovědnosti při politicky citlivých kauzách. Prezident je důležitá postava při těchto věcech. Také platí, že kdybych měla ambice přispět k optimálnímu nastavení justiční struktury, oslabení politického vlivu, tak na to se vyžaduje, aby pro takové návrhy a záměry prezident získal konsenzus vlády. Všechno musí projít legislativním procesem.
Jak to bude obtížné v současných poměrech na Slovensku?
Bude to zřejmě asi větší výzva. Já bych usilovala o konsenzus v těchto tématech s vládní koalicí. Čekají nás nové parlamentní volby, které mohou zásadním způsobem přerozdělit moc.
Mohli jsme sledovat také dramatickou volbu a paralýzu Ústavního soudu na Slovensku. Co si myslíte, že byste třeba vy v prezidentském úřadě byla schopna ovlivnit? Nebo udělat jinak? Dokonce i váš protikandidát hovořil o tom, že má pocit, že současný prezident mohl do celé záležitosti vstoupit více aktivně, možná také dříve. Odehrály se nějaké chyby ze strany prezidenta? Dokážete najít způsob, jak se v budoucnu vyhnout podobné paralýze?
Především bych nezbavovala zodpovědnosti parlament za vzniklou situaci, protože toho černého Petra má v ruce parlament, nikoliv prezident Kiska. Já jsem vnímala, že on se tématu věnoval, komunikoval. Jsem právnička, věnovala jsem se tomuto problému v minulosti analyticky, mám k tomu profesně blíže. Byla jsem aktivnější v souvislosti s připravovanou volbou Ústavního soudu a je potřeba říci, že právnická obec se tím zaobírala už dlouho. Byly připravené jasné záměry od skupiny právníků, věnovaly se tomu různé konference a diskuse, aby to pomohlo vládě připravit dobrý legislativní návrh na změnu systému volby. Samozřejmě to vnímám také tak, že ještě v té fázi předtím, když došlo k volbě v parlamentě, respektive nedošlo, tak se promarnila příležitost z hlediska lepšího nastavení systému. Co bylo potom řešeno, tak se zkazila ta volba. Myslím, že v těchto dnech probíhá jakási druhá šance zvolit kandidáty na vyprázdněná místa. Následně je na tahu prezident Kiska. Jsem přesvědčena o tom, že jmenovat soudce by měl ještě současný prezident. Ne nově zvolený prezident, když k uvolnění míst došlo ještě za jeho funkční období.
Nemáme připravenou péči o seniory
V českých médiích někdy právě Slovensko bývá popisováno jako progresivní, třeba také tím příkladem, že má prezidentskou kandidátku. Na druhou stranu, v čem si myslíte, že právě Slovensko zaostává? Je to právě slovenská justice? Je to temná stránka Slovenska?
Je to jedna z výzev, kde ještě vnímám, že se můžeme změnit. My jsme spolupracovali také s představiteli českého soudnictví. Český Nejvyšší správní soud je pro nás velkou inspirací. Máte větší míru důvěryhodnosti od veřejnosti než u nás na Slovensku. V minulosti jsme řešili problémy týkající se třeba disciplinárního soudnictví, naštěstí jsou takto vyhrocené problémy už spíše minulostí než přítomností. Toto je třeba oblast, kde si dovedu představit ještě posun k lepšímu. Ale co jsem říkala ve vztahu k prokuratuře a policii, tak to jsou výzvy, kterým musí čelit každá země, která nemá tak dlouhou demokratickou tradici.
Další oblast je oblast sociální. O té také hovořil váš konkurent pan Šefčovič. Hovořil o sociální lince a sociálních problémech na Slovensku. Proč myslíte, že právě tato oblast je zásadní? Na koho by se měla soustředit? Jsou to lidé v důchodovém věku?
Podle mého názoru tou jednou z hlavních cílových skupin jsou právě senioři. Z toho důvodu, že jsme třetí nejrychleji stárnoucí zemí v Evropské unie. Nemáme dobře vybudovaný systém dlouhodobé péče o seniory.
Promiňte, ale jaké konkrétní plány v tomto ohledu máte? Co může změnit prezidentka?
Co se dá udělat, to je jasné. Mohu vetovat zákony, které by nepřispívaly k řešení tohoto problému. Nebo zpochybňovat zákony, pokud by šly do rozporu s ústavou. Uznávám, nejsou to silné páky na úplnou změnu, ale takto to chápou také ostatní kandidáti. Je důležité, aby prezident přinášel zásadní a klíčová témata pro společnost. Je potřeba to komunikovat veřejně a nahlas. Nejen nastolit témata, ale společně s odborníky se pokusit nastolit také řešení. Prezident jako veřejná autorita má jistou mediální pozornost. Životní prostředí je třeba oblast, kde může prezident hodně pomoci, to je pro mě důležité. Prezident může být iniciátorem změn a člověkem, který nastolí téma.
Vaši kritici vám vyčítají, že jste až příliš liberální. Mě by zajímalo, jestli se cítíte být až příliš liberální političkou dneska už?
Já sama sebe tak nedefinuji. Pokud se mě novináři ptali na citlivé, nebo kulturně etické otázky, tak můj postoj byl poměrně liberální, to je možné. Možná byl i upřímnější. Hovořila jsem o svých osobních názorech, za kterými si stojím. Je důležité, aby voliči poznali, jaký je můj názorový a hodnotový profil. Vůbec se to nerozchází s konzervativními hodnotami. Mám velkou podporu také od věřících lidí, konzervativních lidí, kteří nemusí souhlasit se všemi názory, které mám, ale jsou to také moji voliči. Jsme schopni se veřejně dohodnout. Kde vnímám legitimní pestrost, tak je rovina názorů. Je důležité, aby byla pluralita.
Promiňte, neberete teď trochu záměrně zpátečku? Víte, že máte řadu hlasů, které vám nepřipadnou právě kvůli těmto otázkám, kde se evidentně projevuje ten konzervativní přístup, který je poměrně silný na Slovensku. Neobáváte se, že byste mohla ztrácet voliče, kdybyste ještě více aktivně hovořila o adopci dětí páry stejného pohlaví nebo o homosexuálním partnerství?
Já jsem v tomto konzistentní od samého začátku. Hovořím velmi otevřeně, velmi liberálně z hlediska mých osobních preferencí. Ale je jasné, že při takto citlivých tématech to nemá být o osobních preferencích hlavy státu, ale když bude společnost připravená, když k tomu dozraje. Bude to nakonec výsledek společenského konsenzu. Kdyby to byl kalkul, možná bych to přehodnocovala. Co se týká registrovaných partnerství nebo adopcí dětí homosexuálními partnery, v tom zůstávám konzistentní.
Sankce vůči Rusku jsou namístě
Podíváme se na mezinárodní rozměr. Kam by Slovensko mělo v budoucnosti patřit? Váš protikandidát se hodnotí jako evropský politik, vy na tom v tomto ohledu, předpokládám, budete asi velmi podobně. Ale také hovořil o nutnosti udržovat vztahy vyvážené, ať už se Spojenými státy, Ruskem nebo Čínou. Souhlasíte s tímto rozvrstvením?
Určitě vidím místo Slovenska na západě, patříme k západní civilizaci, a to i z historického kontextu. Jsem pro účast v Severoatlantické alianci, v EU. Pokud jde o vztahy k velmocím, myslím si, že se nevylučuje snaha o konstruktivní vztah s těmito zeměmi s tím, abychom si zachovali jasné hodnotové postoje. Třeba v případě, když hovoříme o Rusku. Dochází k porušování mezinárodního práva, například směrem k Ukrajině. Sankce vůči Rusku jsou podle mě namístě. Jak říká EU, je to legitimní nástroj nastavení spravedlnosti. Čína je samozřejmě relevantní velmoc, je tam ale otázka dodržování lidských práv. Je tady legitimní snaha o spolupráci. Pokud jde o Spojené státy, je to náš partner v rámci Aliance. To se však nevylučuje s kritickým pohledem z hlediska protekcionismu nebo povyšování národních zájmů nad hodnotu spolupráce. Myslím si, že ve všech těchto otázkách či ve vztahu k těmto zemím se dá najít balanc mezi autonomním pohledem a konzistentností v hodnotách. A také snahou o spolupráci ve způsobu, který je legitimní.
Sledujeme chaotický vývoj brexitu. Jak je pro vás zásadní spolupráce
se sousedními zeměmi, zeměmi Visegrádské čtyřky? Máme tady Maďarsko a Polsko, ty mají velmi vyhrocené vztahy právě k Bruselu. Myslíte si, že to nějakým způsobem narušuje spolupráci v nejbližší budoucnosti? Kam až má podle vás zacházet jistá jednotnost a solidarita s ostatními zeměmi v rámci celé Evropské unie?
Pokud jde o brexit, je to podle mě velmi zajímavé memento, jak země odchází z Evropské unie. I takto vyspělá demokracie má problém rozplést všechny ty vazby s Evropskou unií spojené. Je to podle mě dobrá ukázka toho, jak populistické tendence mohou zavést zemi do špatné situace. Samozřejmě musíme dbát na naše jasné hodnoty. A v tomto smyslu si myslím, že postoj Evropské unie je tady jednoznačný. Jsem s ním v souladu.
Nemyslíte si, že by se Brusel mstil těm zemím, které nejsou přímo v souladu s tím, co by si oni představovali? Jako je třeba Polsko, Maďarsko?
Uplatnění článku sedm vnímám nikoliv jako pomstu, spíš jako reakci na konkrétní faktické sporné opatření. Například v Maďarsku byl problém se soudy, v Polsku také. Já to vnímám jako konkrétní opatření EU proti velmi nebezpečným krokům.
Jak byste seřadila současné hrozby týkající se Slovenska? Klimatické změny jste také zmiňovala, to moc kandidátů nezmiňuje. Ale také terorismus a hybridní válka. Co pro vás je to nejzásadnější? Jak byste to seřadila?
No, před pár roky bychom řekli, že na prvním místě bude migrační krize. Dnes je situace naštěstí jiná. Ale čelíme výzvám, jako je terorismus, klimatické změny. Těžko to hodnotit, ale z hlediska klimatických změn je to podle mě plíživá hrozba, která už trochu buší na dveře. Pokud nebudeme dělat konkrétní opatření na zlepšení situace, může být už pozdě na další opatření. Budeme čelit velkým výzvám v budoucnosti. Musíme mít silné a legitimní vlády, abychom toto všechno zvládli. Pokud jde o organizovaný zločin a terorismus, to jsou právě ty oblasti, kde vidím důvod pro bližší integraci v rámci zemí Evropské unie. To jsou věci, které se dějí napříč hranicemi. Spolupráce napříč státy pak může být úspěšnější v boji proti terorismu, než když s ním každý stát bojuje sám.