Ruská média se pilně věnují ukrajinským prezidentským volbám, jejichž první kolo se uskuteční 31. března. Zprávy ostře útočí především na Petra Porošenka, který usiluje o znovuzvolení. Kampaně kandidátů média vykreslují jako nesmyslnou show koupající se až po uši v podvodech. Toto poselství míří hlavně na domácí publikum. Na Ukrajině pak Kreml působí především skrytě. Jeho obliba mezi Ukrajinci totiž od agrese zahájené před pěti lety klesla na historické dno.
„Porošenko je tak nepopulární a nenáviděný, že se může spoléhat jen na podvod,“ zahajuje v neděli večer moderátor Dmitrij Kiseljov souhrnnou publicisticko-zpravodajskou relaci státního televizního kanálu Rossija nazvanou Události týdne a pokračuje: „Porošenko je odporný už všem. Putin prostě nebere telefon, když volá, v Evropě se s ním baví stále méně často a se zatnutými zuby, Američané ho nazývají Porky.“
Následuje ukázka amerického kresleného filmu Prasátko Porky původem ze 30. let a Kiseljov dodává, že nejpřiléhavější označení ukrajinského prezidenta není vepřový, ale „sádelnatý ve smyslu kluzký, lživý, a zlodějský“. Prý chystá velký volební podvod. Používá kupování hlasů, zastrašování, padělání dokumentů a proniknutí do počítačového systému voleb, vyjmenovává moderátor jeho údajné metody.
Podobně ostré a silně emočně zabarvené výrazivo používá pořad i v dalších vydáních. „Porošenkovi už úplně opuchly oči. Zamlžený pohled, oteklá tvář, prezidentské turné se koná už osmý den,“ říká například moderátorka. „I v prostředí OSN je Porošenko jako vždy hrubý, lživý a hysterický,“ deklamuje hlavní postava pořadu a jeden z nejvýraznějších propagandistů Kiseljov. Ten, který například dokázal zabavit celé vydání lokálních krymských novin, když upozornily na porušení zákonů při stavbě jeho opulentní vily u moře.
Americká loutka
Drsný jazyk na Porošenkovu adresu se však vine celým ruským televizním zpravodajstvím. „Pět let prezident cynicky okrádal chudý ukrajinský lid,“ hlásily například večerní zprávy na konci února, když komentovaly obvinění Julije Tymošenkové, že prezidentovy firmy vydělávaly na dodávkách vojenského materiálu pro armádu.
Zprávu spojily s návštěvou amerického torpédoborce Donald Cook v Oděse, který Porošenko osobně přivítal. „Setkání se uskutečnilo na palubě lodi, aby bylo jasné, kdo je pán a kdo je host,“ znělo z televize. Obraz prezidenta jako loutky Washnigtonu tak podpořil celkové rámování. V něm není současná ukrajinská politická elita slabším soupeřem Putinova režimu, ale jen nesvéprávnou součástí jeho daleko silnějšího amerického protivníka, proti němuž se celé Rusko musí bránit. Třeba i vysíláním vojáků na východ Ukrajiny.
K tomu se přidává zdůrazňování údajného Porošenkova napojení na nacionalisty, radikály a protiruské xenofoby. Obrázek paralely s Velkou vlasteneckou válkou (jak ruské učebnice dějepisu nazývají část druhé světové války od nacistické invaze do Sovětského svazu v roce 1941), kdy se ohrožené Rusko musí bránit agresi fašistů ze Západu, je hotový.
S ostatními lze doufat
Na současného ukrajinského prezidenta se ve vysílání o předvolební kampani ruská média zaměřují zdaleka nejvíc. „Kreml žádného favorita nemá. Nejhorší variantou je pro něj však určitě Porošenko,“ vysvětluje to ruský politolog žijící v Česku Ivan Preobraženskij. Jako jediný z favoritů totiž stávající prezident striktně odmítá jakoukoliv debatu s Putinovým režimem, dokud ten neukončí válku, kterou proti Ukrajině vede v Donbasu.
Zároveň se Porošenko nejotevřeněji hlásí ke směřování země do NATO a svou dosavadní politikou ukázal, že ho hodlá prosazovat i v praxi. U jeho konkurentů chová Kreml naději, že s nimi bude alespoň řeč.
Julija Tymošenková už během své dlouhé politické kariéry ukázala, že umí velmi pružně měnit názory a s Putinem jednat tak, aby to pro něj bylo výhodné, jako tomu bylo například v případě plynové krize v roce 2009. Jak by si vedl nezkušený nováček Volodymyr Zelenskyj, je zase pro většinu expertů záhadou.
Oligarchická kreatura
Zpravodajství se tak herci a komikovi Zelenskému, jehož popularita podle průzkumů stále stoupá, věnuje. „Všichni chápou, kdo stojí za Zelenským. Mistr politického divadla, oligarcha Kolomojskij. S Porošenkem je na nože. Vždyť ztratil základ své obchodní říše PrivatBank,“ říká například moderátor ve večerních zprávách v lednu.
Naráží tím na postavu Ihora Kolomojského, který byl považován za jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších oligarchů v zemi. Ukrajinistka Lenka Víchová shrnula jeho byznysmodel do roku 2014 tak, že ovládal státní firmy, čerpal jejich zisky, ale nepokrýval jejich ztráty. O to přišel po Euromajdanu, kdy se změnilo směřování Ukrajiny a padl tehdejší proruský prezident Viktor Janukovyč.
Kolomojskému však zůstal populární televizní kanál 1+1, na kterém se Zelenskyj proslavil. Kiseljov tak shrnul pozici tohoto kandidáta barvitě: „Je to oligarchická kreatura, jeden ze žoldáků Kolomojského.“
O Tymošenkové se mluví nejméně a těch nejhrubších urážek ji ruská televize šetří. I jí je však připisováno například svážení zaplacených příznivců na mítinky. Nejčastěji se však objevuje, když kritizuje Porošenka.
Většina zpráv neopomene zmínit, že vážným kandidátem je také Jurij Bojko, který nabízí program usmíření s Ruskem za cenu federalizace Ukrajiny, tedy přesně to, co si přejí v Kremlu. Zprávy vypichují jeho podporu průmyslu a sliby snížení cen energií. „Kvalifikovaný a vyrovnaný politik, který neslibuje naprázdno,“ hodnotí ho Kiseljov.
Podvodná show
O kampani na Ukrajině se mluví v ruských médiích pořád. Ze sledování těchto zpráv zůstává pocit, že se odehrává prázdný a zmanipulovaný tyjátr, který řídí Amerika a na kterém chtějí vydělat boháči ožebračující čím dál chudší ukrajinský lid. „Výsledky vyhlásí prvního dubna na apríla. Prezidentskou kampaň na Ukrajině lze sledovat skutečně jen s humorem,“ říká třeba redaktor ve zprávách a dodává, že většina kandidátů nechce vyhrát, jen vydělat.
Další výrazná postava ruské propagandy Vladimir Solovjov si do své show pozval mimo jiné i ukrajinské hosty a na začátek jim položil sugestivní dotaz: „Řekněte mi o celé té mele, kterou nazýváte prezidentskými volbami. Má vůbec někdo ze všech těch lidí, kteří se toho účastní, alespoň nějaké ponětí, jak mají vypadat vztahy s Ruskem a jihovýchodem, s farníky kanonické pravoslavné církve? Existuje alespoň nějaká představa, na jakých principech se má stavět politický národ, co to pro vás znamená, jak budete zvedat úroveň života? Chápete vůbec, co děláte?“ Následoval potlesk publika. (O Solovjovovi a jeho italských vilách za miliony eur natočil zajímavé video Fond boje proti korupci.)
Vztahy s Ukrajinou řídí přímo Kreml
Vladimir Putin už na začátku svého prezidentství v roce 2000 říkal: „Musíme se zabývat Ukrajinou, nebo ji ztratíme.“ Rozpad Sovětského svazu mnohokrát označil za největší geopolitickou tragédii 20. století.
Jenže v Kremlu teď chápou, že vnitropolitickou situaci na Ukrajině a rozložení sil před volbami nemohou moc ovlivnit. Ukrajincům příliš vadí jakékoliv spojení s Ruskem a nejlepší možností je tak porážka Porošenka, řekl relativně nezávislému ruskému mediálnímu domu RBK zdroj blízký vrcholu kremelské mocenské pyramidy. Vztah k východnímu sousedovi se na Ukrajině po ruské agresi z roku 2014 skutečně proměnil, jak ukazují průzkumy veřejného mínění.
To však neznamená, že Moskva složila zbraně a hodlá se jen dívat na to, co se děje u sousedů, jejichž zemi vnímá jako vlastní humna. Loni na podzim vzniklo v Kremlu Oddělení spolupráce s Ukrajinou, do jehož čela byl dosazen dlouholetý Putinův ideolog a autor konceptu suverénní demokracie Vladislav Surkov.
„Po rozpadu Sovětského svazu se věci vyvinuly tak, že ministerstvo zahraničí se zabývalo jen vztahy se zeměmi vzdáleného zahraničí, tedy zeměmi mimo Společenství nezávislých států. Bývalé bratrské republiky měl na starosti úřad prezidenta. To bylo v podstatě pokračování starého sovětského schématu, kdy se svazové republiky podřizovaly Ústřednímu výboru Komunistické strany Sovětského svazu. A protože úřad prezidenta sídlí v tomtéž domě na Starém náměstí, kde sídlil i ústřední výbor, tradice se po desetiletí neměnila, i když Sovětský svaz už neexistuje,“ píše ruský novinář Michail Zygar v knize Všichni muži Kremlu.
Politolog Preobraženskij upozorňuje, že ruskému režimu stále zbývá několik kanálů, díky kterým má na dění na Ukrajině vliv. Může eskalovat nebo naopak uklidňovat bojové operace na východě země. Může se spoléhat na síť vlastních agentů v ukrajinské správě. Může působit přes pravoslavnou církev moskevského patriarchátu, od níž se Porošenko snaží ukrajinské věřící oddělit. A může také konat prostřednictvím neprůhledných struktur byznysu.
