V Íránu začaly oslavy 40. výročí islámské revoluce, která svrhla šáha a dopomohla k moci šíitskému duchovenstvu. Prvního února si Íránci připomínají návrat ajatolláha Chomejního z exilu. Státní svátek vázaný na triumf revoluce připadá na 11. únor, kdy íránský rozhlas ohlásil „konec 2500 let despotismu“. Islámská republika pak byla vyhlášena 1. dubna 1979.
Před 40 lety Írán opustil prozápadní kurz. Tisíce lidí slaví výročí návratu Chomejního z exilu
Chomejní strávil v exilu 14 let
V 9:33 místního času se v pátek po celém Íránu rozezněly klaksony na připomínku chvíle, kdy před 40 lety přistálo letadlo s Chomejním na teheránském mezinárodním letišti. Ajatolláh tehdy přicestoval z Francie, v exilu strávil celkem čtrnáct let.
Doprovázelo ho několik novinářů a spojenců - z rodiny pouze syn Ahmad. Letadlo bylo napůl prázdné, protože neslo náhradní palivo pro případ, kdyby nemohlo přistát v Teheránu a muselo se vrátit.
Státní televize nyní vysílá archivní snímky Chomejního návratu. V Teheránu se mnoho budov státní správy zahalilo do státních vlajek a hlavní ulice mají světelnou výzdobu. Řada motoristů se připojila k oslavě svými klaksony, vrtulníky shazovaly květiny na třicetikilometrovou trasu, kterou jel Chomejní z letiště na hřbitov Behešt-e Zahrá, aby pronesl svůj první projev.
Právě tam se nachází jeho hrob, k němuž v pátek zamířili íránští představitelé včetně prezidenta Hasana Rúháního a ajatolláha Alího Chameneího.
K Chomejního mauzoleu v Teheránu pak přišlo několik tisíc lidí se státními vlajkami. „Írán, příbytek naděje, náš vůdce, vůdce svobodných lidí,“ zpíval mužský sbor. Vedle Chomejního podobizny byl také portrét ajatolláha Chameneího, který se stal po Chomejního smrti v roce 1989 duchovním vůdcem země.
Předseda Rady dohlížitelů, což je poradní orgán parlamentu, v projevu tradičně kritizoval USA. „Ať jsou zatraceni ti, kdo se chybně domnívají, že nedokážeme tuto zem řídit bez pomoci USA. Americká moc upadá, my z Ameriky strach nemáme,“ prohlásil.
Reformy přinesl Rouhání, hlavní slovo má ale ajatolláh Chameneí
Írán se po islámské revoluci začal izolovat. Pokud jde o domácí politiku, zavedl povinné zahalování a další opatření. Změna přišla až v roce 2013, kdy se dostal k moci prezident-reformista Hasan Rouhání, který okamžitě vyzval k omezení státního vlivu na domácí ekonomiku a k podpoře hospodářské soutěže.
Výměna hlavy státu přinesla i postupné normalizování vztahů Íránu s řadou zemí. V oblasti lidských práv Rouhání kupříkladu prosazuje mírnější přístup morální policie, ženy mají lepší přístup ke vzdělání a uplaňují se i v politice – třeba jako starostky.
Rouhání se zasadil rovněž o klíčovou dohodu o jaderném programu se světovými mocnostmi, v níž se zavázal, že nikdy nebude usilovat o výrobu jaderné bomby. Za to byly zrušeny protiíránské zahraniční sankce.
Podle lidskoprávních aktivistů však dosavadní reformy nedostačují. Ve vězení stále končí kritici režimu, novináři, právníci či aktivisté. Rouháního reformisté mají potíže větší změny prosadit, protože je mnohdy odmítá Chomejního nástupce, ajatolláh Chameneí, který má v zemi hlavní slovo, stejně jako konzervativní křídlo. Otázkou zůstává, zda právě jeho vliv nakonec nepřevládne.
Čtyřicet let od pádu šáha je Írán v obtížné situaci. Kvůli špatnému stavu ekonomiky roste napětí a ve vládě došlo v poslední době k výměně několika ministrů.
„Pro Írán byl rok 2018 náročný. Jednostranné odstoupení Spojených států od jaderné dohody a následující obnovení sankcí Íránce tvrdě zasáhlo. Běžní lidé bojují s penězi poté, co jejich měna klesla až na sedminu loňské hodnoty, než se začala pomalu vzpamatovávat. Zatímco platy stagnují, ceny stoupají a mnoho lidí řeší základní existenční otázky. Nic z toho samozřejmě nezvyšuje popularitu vedení země, které čelí vysoké kritice,“ říká íránistka Lenka Hrabalová.
Lidem vadí i to, že Teherán dává peníze na vojenská angažmá za hranicemi, v posledním roce se tak šířily protesty.