Na program na záchranu kultury většina umělců nedosáhne. V problémech jsou i úspěšné kapely

Koronavirus a s ním spojená omezení ochromila mnoho odvětví. Kulturní sektor a na něj navázané profese jsou ale jedny z nejpostiženějších. Jejich činnost je totiž z velké části omezená dodnes a vyhlídky na zlepšení v nejbližší době nejsou.

„V naší branži je blbé to, že leden a únor jsou okurková sezona, žádné koncerty vlastně nehrajeme a má to tak většina kapel. Tohle (pandemie) přišlo v březnu. Leden, únor jsme nějak přežili a očekávali jsme, že se to v březnu začne zase rozjíždět… a nic. Stopka,“ říká hudební manažer Petr Blažek.

„Na nás se vztahovala veškerá opatření, takže jsme od února nemohli vyjet na zahraniční turné. Byl zákaz shromažďování, takže jsme ani nenatáčeli. Koncerty taky nebyly k nám. Činnost vlastně pomalinku začíná teprve teď, takže propad bez příjmů je půl roku,“ doplňuje violoncellistka Olga Bílková.

Ministerstva umělecký sektor neznají

Zatímco státní a příspěvkové organizace podpořilo ministerstvo kultury, na soukromý kulturní sektor se pomoc dlouho nevztahovala. Až 18. srpna vyhlásilo ministerstvo průmyslu a obchodu program Covid – kultura. Podnikatele v kultuře chce podpořit částkou 900 milionů korun, přičemž maximální výše pomoci pro jeden subjekt je 5 milionů.

Dva týdny před uzávěrkou přihlášek se do programu kvalifikovala stovka zájemců a ti vyčerpají sotva šest procent vyčleněných finančních prostředků. „V tuto chvíli je 110 podaných žádostí. Pouze tři jsou zamítnuty, jsme na objemu více než 50 milionů korun, takže vyzývám všechny, co chtějí čerpat z podpory Kultura, aby tak učinili,“ uvedl pro Reportéry ČT ředitel odboru komunikace ministerstva průmyslu a obchodu Robin Čumpelík.

Zatímco ministerstvo věří, že většina zájemců čeká s přihláškami až na poslední chvíli, Reportéři ČT zjistili, že realita je jiná. Velká část uměleckých podnikatelů nemá šanci splnit podmínky, které resort pro dosažení pomoci stanovil, a dokonce na ně nedosáhnou ani ti umělci, kteří ministerstvům průmyslu a kultury pomáhali program připravit.

„Na přípravu programu Covid – kultura jsme s Českou obcí hudební spolupracovali v první fázi. Bohužel se program potom úplně změnil a stala se z něj úřednická verze, která s realitou nemá moc společného. To znamená, že ani já, ani většina mých kolegů, které znám, na něj nedosáhne,“ říká manažer Blažek.

„Od března jednáme s ministerstvy, s ministerstvem kultury, ministerstvem průmyslu a obchodu, ministerstvem financí a dalšími, ale uvědomujeme si, že stát tento sektor nezná a neví, jak jeho lidé žijí a jak si vydělávají,“ komentuje to předseda Svazu autorů a interpretů Jakub Nový.

Zástupce resortu průmyslu připouští, že sektor je pro něj nový. „Pro všechny je to nová situace, jak pro asociace, pro odbornou veřejnost, tak pro nás jako ministerstvo průmyslu a obchodu. Je důležité zmínit, že zkušenost s kulturou donedávna na ministerstvu průmyslu nebyla,“ říká ředitel odboru komunikace Robin Čumpelík.

Soukromý kulturní sektor totiž neřeší ministerstvo kultury, které má ostatní kulturní instituce na starost; ti, kteří si na sebe v kultuře vydělají, jsou podle zákona podnikatelé, a proto starost připadla na resort obchodu.

„Díky rozpočtovým pravidlům jsme schopni pokrývat jenom veřejnou kulturní ztrátu, takže na ministerstvo kultury se hlásí projekty, které jsou ztrátové a ministerstvo kultury je kryje jenom do výše ztráty,“ vysvětluje náměstek ministra kultury Milan Němeček. „V momentě, kdy projekt vykáže nějaký zisk, tak se prostě odvádí státu. Pro tenhle segment kultury, který teď společně řešíme, jsme doteď byli neužitečné, nepotřebné ministerstvo. Proto je ani neumíme nějak uchopit.“ 

„Nemáme zmařené náklady“

Výsledkem je situace, kdy ti, kteří za normálních okolností pomoc od státu nepotřebují, na ni v době krize nedosáhnou – například pražské divadlo La Fabrika. „Prostor vznikl ze soukromých zdrojů, bez pomoci státních institucí. Je tady jak kultura, tak komerční část, která kulturu trošku dotuje. Je to model, který za obvyklé situace pomoc od státu nepotřebuje,“ popisuje zástupce ředitele divadla La Fabrika Josef Balous.

Jenže ve chvíli, kdy se nehraje a komerční akce se zrušily, nemá divadlo z čeho provoz financovat. „V momentě, kdy byl program na podporu kultury vyhlášen, jsem volal na infolinku, jestli se nás to skutečně týká, protože divadla tam jsou uvedená jako jeden z potenciálních příjemců. Zjistil jsem, že se do toho prostě nevejdeme,“ pokračuje Balous.

Hlavním důvodem je, že Covid – kultura proplácí primárně takzvané zmařené náklady. Ministerstvo ale za zmařené náklady nepovažuje výpadek sezony, kdy se nehrálo, nevystupovalo a nepořádaly se výstavy, ale pouze dopředu vyplacené faktury, které jsou na základě smlouvy nevratné.

Tak ale řada institucí nefunguje. „Zmařené náklady uvést nemůžeme. Nekupujeme dopředu služby nebo servisy. Neplatíme dodavatele dopředu, protože my jsme ti, co produkují program, a náklady neseme rozprostřené celoročně,“ vysvětluje ředitel Centra moderního umění DOX Leoš Válka.

„Zmařené náklady mají promotéři, kteří připravovali velké festivaly a koncerty. Ale zmařené náklady nemají umělci, nemají technické firmy, protože máme náklady až ve chvíli, kdy na tu akci jedeme, ale máme spoustu smluv na festivaly, které neproběhly. Máme spíš zmařené příjmy než náklady,“ říká k tomu Jana Heřmánková z České obce hudební.

Ocitli jsme se na nule, říká Cais z Tata bojs

Na základě desítky umělců a institucí, které oslovili Reportéři ČT, se potvrzuje, že na podporu v rámci programu Covid – kultura dosáhnou především velké hudební festivaly. Ani k těm se ale dlouho očekávaná podpora zatím nedostala.

„Program byl hodně vymezen. My do něj snad spadáme, žádost podáme a doufáme, že nás někdo nevyřadí, ale taky to není jisté,“ říká pořadatel hudebních festivalů David Gaydečka.

„Díky tomu, že jedna agentura mě má jako jedinou osobu jako jednatele, tak jsem získal 44 500 korun. Mám čtyři děti, jsme šestičlenná rodina, a když to vydělíte, tak za šest měsíců děleno šesti členy je to 1200 korun na hlavu. Což nevím, jestli je legální, možná to ani není nějaké životní minimum, s kterým se tady smí žít,“ podotýká Gaydečka k dosavadní pomoci.

„Jestli si lidé myslí, že muzikanti mají pod matracemi nasyslené miliony korun, tak to si opravdu myslí špatně. Možná pět nebo deset lidí v republice to takhle má. Paradoxně je to těžší pro větší kapely. Zaprvé stojí hodně peněz, zadruhé jsou zvyklé na velké sály, které mají díky opatřením různá omezení,“ upozorňuje hudební manažer Blažek.

Například známá kapela Tata Bojs odehrála v loňském roce 65 koncertů, letos pouhých 11 a 10 jich má zatím před sebou. Jestli se nakonec uskuteční, ale nikdo neví. „Lidi si myslí, že rezervy u kapel, které jsou vidět v médiích, jsou obrovské, ale ono to tak nemusí nutně být,“ říká zpěvák a bubeník skupiny Tata Bojs Milan Cais.

„Rezerva nebyla tak velká, abychom vydrželi půl roku fungovat. Došli jsme do stadia, kdy jsme se ocitli na nule a museli jsme si půjčit peníze od kamarádů, abychom mohli poplatit všechny měsíční výdaje. Platíme si pronájem studia, zkušebnu, sklady, administrativu každý měsíc, máme produkční, která pro nás pracuje,“ vypočítává Milan Cais.

„Potřebujeme pomoc, abychom přežili zimu“

Na umělce jsou přitom navázány další profese. „Každý úspěšný interpret uživí přibližně 100 profesí, v tom jsou jak ti umělci, tak technické profese,“ říká místopředseda Svazu autorů a interpretů Jakub Nový.

„Určitě bychom potřebovali pomoc pro OSVČ, protože Pětadvacítka skončila v červnu. Od té doby se nic nestalo, naopak teď se začínají opět platit zálohy na sociální a zdravotní a daně a ti lidé, co jsou na volné noze, si hledají místa i v jiném sektoru, protože situace je pro ně neudržitelná,“ varuje Jakub Nový.

„Já mám okolo sebe dost lidí, kteří to zabalili a šli třeba pracovat do nějakého obchodu nebo dělat úplně jinou práci, než umí,“ souhlasí Milan Cais.

„Potřebovali bychom znát pravidla, za jakých se budou konat kulturní akce, a pomoc pro to, abychom přežili zimu. Musíme si uvědomit, že umělecké profese jsou často sezonní, a v hudbě zvlášť,“ zdůrazňuje Jakub Nový.

Ministerstvo průmyslu a obchodu plánuje další výzvy. „Dneska už je zřejmé, že velké akce nebudou, tak je potřeba zvolit jiný přístup. Musím říct, že to celé chystáme k tomu, abychom těch 900 milionů mohli posunout do dalších výzev a do delší časové osy,“ říká Čumpelík.

Podle zástupců kultury je ale pomoc od státu pomalá. „Všichni utrpěli. Apeloval bych na vládu, aby kroky řešila rychleji, pokud to bude možné. Chápu, že si nepředstaví, co ještě za škody přijde, ale myslím si, že je potřeba aktivní kontakt. Poslední dny se to zlepšuje, tak jestli u toho zůstane, třeba se z té propasti dostaneme,“ doufá Gaydečka.

Podle umělců je však budoucnost stále nejistá. „Teď se trošinku začíná koncertovat, ale jsou to všechno menší nebo omezené akce. A hlavně je pro nás nepříjemné, že není nikde světlo na konci tunelu. Pracujeme se vzdušnými zámky,“ uzavírá Milan Cais.