V Ostravě byla uvedena do provozu první veřejná vodíková plnicí stanice v České republice. Její vybudování trvalo dva měsíce a přišlo zhruba na čtrnáct milionů korun. Plnička určená pro osobní vozidla se nachází ve Vítkovicích u vjezdu do výrobního areálu.
V Ostravě mají první veřejnou vodíkovou plnicí stanici. Do osmi let by jich mělo být v Česku 80
Stanice zabírá přibližně devadesát metrů čtverečních. Skládá ze z odolného zásobníku vodíku o objemu 7260 metrů krychlových, kompresoru a výdejního stojanu.
Zařízení je ve zkušebním provozu. Osobní vozidlo si tam lze naplnit za zaváděcí jednotnou cenu 2500 korun nebo 100 eur bez ohledu na objem nádrže. Zatím se počítá s plněním okolo deseti aut denně.
Plnička už je registrována do evropské sítě vodíkových stanic. „Při výběru technologie jsme už předem počítali s nízkou energetickou náročností, což se povedlo,“ uvedl předseda představenstva společnosti Rodan Broskevič.
Ekologické palivo budoucnosti
Vodík je považován za ekologické palivo budoucnosti a stále více se uplatňuje v dopravě. Vozidla na vodík jsou alternativou ke klasickým elektromobilům, které využívají velké bateriové články. Vozidla vybavená vodíkovým palivovým článkem jsou elektrická vozidla, která generují elektrickou energii z palivových článků. Využitím vodíkových článků se zvyšuje dojezd vozů a zkracuje doba dobíjení z hodin řádově na minuty, což je srovnatelné s běžným tankováním benzinu nebo nafty. Vodíkový pohon se uplatňuje také v autobusech a nákladních automobilech.
Osobní auto s vodíkovými palivovými články má spotřebu necelý kilogram vodíku na sto kilometrů. Výhodou je také bezhlučný a bezemisní provoz, přičemž z výfuku vytéká jen čistá voda. Podle Vodíkové strategie ČR, kterou loni schválila vláda, by cena jízdy na nízkouhlíkový vodík v autech mohla do roku 2027 klesnout na úroveň použití motorové nafty.
Nevýhodou jsou vysoké výrobní náklady
K nevýhodám patří vysoké výrobní náklady na celý systém a také jeho prostorová náročnost. Vodíkový systém totiž zahrnuje tlakové nádoby, palivový článek, elektromotor i menší akumulátor. K zásadnějším nevýhodám patří také dosud nedostatečná infrastruktura dobíjecích stanic.
Ministři dopravy zemí Evropské unie se letos v červnu shodli na tom, že všechny velké silnice v Evropě by měly být do konce roku 2025 vybaveny na každých 60 kilometrech dobíjecí stanicí pro osobní elektromobily, o pět let později i pro nákladní auta. Rovněž do konce roku 2030 by na každých 200 kilometrech těchto silnic mělo jít doplnit palivo v autech na vodík.
Další projekty mají zpoždění
Podle Jana Bezděkovského z ministerstva dopravy má být do roku 2030 v České republice osmdesát plnicích vodíkových stanic. Aktuálně se jich buduje devět, stavbu podpořilo ministerstvo dopravy z operačního programu, alokace činila 354 milionů korun. Ministerstvo projekty podpořilo pětaosmdesáti procenty nákladů, díky tomu vznikají a budou vznikat vodíkové stanice v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Ústí nad Labem a Litvínově. Projekty však mají zpoždění.
Veřejnou vodíkovou čerpací stanici se letos chystají otevřít také v Praze na Barrandově. „Bude bezobslužná, volně přístupná a vhodná pro čerpání vyššího počtu osobních i nákladních vozidel a autobusů,“ uvedl mluvčí společnosti Michal Procházka. Ještě na podzim firma vybaví vodíkovými stojany také čerpací stanici v Litvínově. „Do roku 2030 chceme otevřít 28 čerpacích stanic po celém Česku,“ uvedl Procházka.
Vodíkový nebo bateriový pohon?
První čerpací stanice čistého vodíku v Česku byla otevřena 5. listopadu 2009 v Neratovicích. Jedná se o neveřejnou plnicí stanici, která slouží pro autobus tamní veřejné dopravy.
Sériové vozy na vodík ve světě nabízí například Toyota, která je průkopníkem využití vodíku v dopravě a do vodíkových technologií masivně investuje, ale také Hyundai nebo Honda. Naopak, některé automobilky od vývoje vodíkových osobních automobilů upustily a chtějí se zaměřit na zdokonalování bateriových elektromobilů.
