Bomby na Plzeň. Před 75 lety se Spojenci pokusili odstavit Škodovku v rukou nacistů

Průmyslový komplex Škodových závodů patřil za druhé světové války do zbrojařské mašinerie nacistického Německa a jako takový představoval i terč amerického a britského letectva. K jednomu z nejpustošivějších bombardování plzeňské Škodovky došlo před pětasedmdesáti lety, 16. října 1944.

Škodovy závody v Plzni
Zdroj: Z knihy Práce je čest

Třetí říše byla na podzim 1944 ve zřetelné defenzivě. Od východu se přes polská území přibližovala vojska Rudé armády, američtí a britští spojenci postupovali od jihu přes Itálii a po letním vylodění v Normandii vázali síly i na otevřené západní frontě.

Zbrojní průmysl se v těchto okolnostech pro nacistické velení jevil ještě o něco významnější a už druhým rokem na něj dohlížel efektivní manažer Albert Speer, který svedl zvyšovat jeho obrátky i na vrcholu bojů. A kola se pod jeho dozorem točila i v protektorátní Plzni.

Škodovy závody (za války začleněné do koncernu Hermann-Göring-Werke) se svou zbrojovkou, strojírnami a lokomotivkou platily za jednu z dílen nacistické válečné mašinerie – a logicky tedy i za terč spojeneckých bomb, které se zdejší výrobu opakovaně snažily vyřadit z provozu.

Město s dřevěnou milenkou

Kvůli Škodovce se Plzeň stala nejčastěji bombardovaným městem v rámci celého protektorátu a britskému či americkému náletu musela mezi lety 1939 a 1945 čelit hned dvanáctkrát, přičemž bezmála polovina těchto úderů proběhla už v prvních válečných letech (1940 a 1941) v režii britského královského letectva.

Nacisté, vědomí si hospodářského významu plzeňského průmyslového areálu, dokonce v polích na západ od Škodovky nechali vystavět atrapu, přezdívanou „dřevěná milenka“, která měla britské bombardéry zmást.

O její existenci spojenecké síly věděly díky domácímu odboji, neznalost českého terénu ale k tragickým omylům v cílení útoku přece jen vedla; jeden z neúspěšných náletů tak Škodovku zaměnil za nedalekou psychiatrickou léčebnu v Dobřanech.

První nálet, který zasáhl ocelárny, montovny i autodílny, uskutečnili Britové v půli května 1943 a v následujícím roce s blížící se frontou válečný letecký ruch nad městem ještě vzrostl, takže svou efektivitu muselo zvyšovat i německé protiletadlové dělostřelectvo – a kanony se vyráběly právě ve Škodovce.

Dělníci v Plzni zpracovali pro třetí říši tisíce tun oceli
Zdroj: Z knihy Práce je čest

„Práce na obnovení výroby v plném proudu“

Už v únoru 1944 došlo k bombovému útoku v americké režii, ale přestože se ho zúčastnilo hned šestatřicet bombardérů, nezanechal za sebou ve městě větší škody – s výjimkou zničeného vysokého napětí. Ničivou sílu daly západočeské metropoli americké létající pevnosti B-17 poznat 16. října 1944.

Na Škodovku a přilehlou dělnickou čtvrť Karlov krátce před polednem zaútočilo pětašedesát letadel B-17 a spustilo hned dvaatřicet pum. Zničily lokomotivku a poničily elektrárnu, technické zázemí ale nikoliv. Dobové hlášení tak konstatovalo: „Škody na budovách a střechách jsou značné. Naproti tomu škody na strojích jsou nepatrné. Práce na obnovení výroby jsou v plném proudu.“

Bomby ale především nedopadaly jen na průmyslový areál, ale sypaly se i na plzeňský pivovar, hlavní nádraží a obytné čtvrti Roudná, Skvrňany a Lochotín. O život přišla třicítka lidí.

Škodovy závody v Plzni platily za jednu z největších zbrojních továren třetí říše
Zdroj: Z knihy Práce je čest

Panorama zkázy

Nejpustošivější úder, o kterém pamětníci mluvili jako o válečném infernu, se konal o půl roku později, v dubnu 1945. Spojenecké letouny na město svrhly desítky tun trhavých a zápalných bomb, a protože byl cílem bombardování i železniční uzel, úder se nevyhnul městské zástavě. Počty mrtvých civilistů dosahovaly stovek.

„Stupňující se protiletadlová palba u mne vyvolala pocit mrazivého pekla. Vyčerpaný a smířený s osudem jsem sledoval panorama zkázy,“ vzpomínal později pilot David C. Lustig, který se účastnil i posledního leteckého bombardování Plzně.

K němu došlo 25. dubna 1945 a zdejší výrobu definitivně zastavilo. Stalo se tak ale už ve chvíli, kdy by plzeňské zbrojení konec válečných bojů nezvrátilo. Třetí říše padla o necelých čtrnáct dní později.