Průmyslový komplex Škodových závodů patřil za druhé světové války do zbrojařské mašinerie nacistického Německa a jako takový představoval i terč amerického a britského letectva. K jednomu z nejpustošivějších bombardování plzeňské Škodovky došlo před pětasedmdesáti lety, 16. října 1944.
Třetí říše byla na podzim 1944 ve zřetelné defenzivě. Od východu se přes polská území přibližovala vojska Rudé armády, američtí a britští spojenci postupovali od jihu přes Itálii a po letním vylodění v Normandii vázali síly i na otevřené západní frontě.
Zbrojní průmysl se v těchto okolnostech pro nacistické velení jevil ještě o něco významnější a už druhým rokem na něj dohlížel efektivní manažer Albert Speer, který svedl zvyšovat jeho obrátky i na vrcholu bojů. A kola se pod jeho dozorem točila i v protektorátní Plzni.
Škodovy závody (za války začleněné do koncernu Hermann-Göring-Werke) se svou zbrojovkou, strojírnami a lokomotivkou platily za jednu z dílen nacistické válečné mašinerie – a logicky tedy i za terč spojeneckých bomb, které se zdejší výrobu opakovaně snažily vyřadit z provozu.
Město s dřevěnou milenkou
Kvůli Škodovce se Plzeň stala nejčastěji bombardovaným městem v rámci celého protektorátu a britskému či americkému náletu musela mezi lety 1939 a 1945 čelit hned dvanáctkrát, přičemž bezmála polovina těchto úderů proběhla už v prvních válečných letech (1940 a 1941) v režii britského královského letectva.
Nacisté, vědomí si hospodářského významu plzeňského průmyslového areálu, dokonce v polích na západ od Škodovky nechali vystavět atrapu, přezdívanou „dřevěná milenka“, která měla britské bombardéry zmást.
O její existenci spojenecké síly věděly díky domácímu odboji, neznalost českého terénu ale k tragickým omylům v cílení útoku přece jen vedla; jeden z neúspěšných náletů tak Škodovku zaměnil za nedalekou psychiatrickou léčebnu v Dobřanech.
První nálet, který zasáhl ocelárny, montovny i autodílny, uskutečnili Britové v půli května 1943 a v následujícím roce s blížící se frontou válečný letecký ruch nad městem ještě vzrostl, takže svou efektivitu muselo zvyšovat i německé protiletadlové dělostřelectvo – a kanony se vyráběly právě ve Škodovce.
„Práce na obnovení výroby v plném proudu“
Už v únoru 1944 došlo k bombovému útoku v americké režii, ale přestože se ho zúčastnilo hned šestatřicet bombardérů, nezanechal za sebou ve městě větší škody – s výjimkou zničeného vysokého napětí. Ničivou sílu daly západočeské metropoli americké létající pevnosti B-17 poznat 16. října 1944.
Na Škodovku a přilehlou dělnickou čtvrť Karlov krátce před polednem zaútočilo pětašedesát letadel B-17 a spustilo hned dvaatřicet pum. Zničily lokomotivku a poničily elektrárnu, technické zázemí ale nikoliv. Dobové hlášení tak konstatovalo: „Škody na budovách a střechách jsou značné. Naproti tomu škody na strojích jsou nepatrné. Práce na obnovení výroby jsou v plném proudu.“
Bomby ale především nedopadaly jen na průmyslový areál, ale sypaly se i na plzeňský pivovar, hlavní nádraží a obytné čtvrti Roudná, Skvrňany a Lochotín. O život přišla třicítka lidí.
Panorama zkázy
Nejpustošivější úder, o kterém pamětníci mluvili jako o válečném infernu, se konal o půl roku později, v dubnu 1945. Spojenecké letouny na město svrhly desítky tun trhavých a zápalných bomb, a protože byl cílem bombardování i železniční uzel, úder se nevyhnul městské zástavě. Počty mrtvých civilistů dosahovaly stovek.
„Stupňující se protiletadlová palba u mne vyvolala pocit mrazivého pekla. Vyčerpaný a smířený s osudem jsem sledoval panorama zkázy,“ vzpomínal později pilot David C. Lustig, který se účastnil i posledního leteckého bombardování Plzně.
K němu došlo 25. dubna 1945 a zdejší výrobu definitivně zastavilo. Stalo se tak ale už ve chvíli, kdy by plzeňské zbrojení konec válečných bojů nezvrátilo. Třetí říše padla o necelých čtrnáct dní později.
