Škodovy závody

Trolejbusy se do mnoha měst, kde dnes jezdí, dostaly ve druhé polovině minulého století jako náhrada tramvají. Nebylo to tak bez výjimky, někde tramvaje nikdy nejezdily, jinde zůstaly a trolejbusy je doplnily. Zůstaly i ve dvou z nejstarších trolejbusových provozů, které letos shodně jubilují. Ten starší, pražský, by v létě oslavil 85 let od svého otevření, kdyby ovšem v 70. letech nezanikl. Kulatější výročí však slaví plzeňské trolejbusy. Provoz, který funguje vůbec nejdéle ze všech v republice, začal před 80 lety.

Rok, který končí nulou, upomíná vždy na výročí události, kterou leckdo oplakal, ale nebylo vyhnutí – totiž na konec parního železničního provozu v Československu. Parní lokomotivy se oficiálně rozloučily v létě 1980 zvláštními jízdami v severních Čechách, ve skutečnosti zmizely poslední nákladní lokomotivy z pravidelného provozu na přelomu let 1980 a 1981. Nyní, po 40 letech, jsme již tak daleko, že ani historický vlak automaticky neznamená, že by to byl vlak parní. Ale vzpomínky na dým stoupající z komína a podmanivý zvuk parního stroje zůstává doslova duší železnice.

Průmyslový komplex s rafinérií v Záluží u Mostu patřil v závěru druhé světové války mezi hlavní cíle spojeneckých bombardování. Vyráběl se zde syntetický benzin pro německou armádu, což z komplexu udělalo strategicky významné místo. Celkem spojenci zaměřili Záluží sedmnáctkrát. Naposledy – a nejspíš omylem – sem bomby dopadly před 75 lety.

Průmyslový komplex Škodových závodů patřil za druhé světové války do zbrojařské mašinerie nacistického Německa a jako takový představoval i terč amerického a britského letectva. K jednomu z nejpustošivějších bombardování plzeňské Škodovky došlo před pětasedmdesáti lety, 16. října 1944.