V českém Výsluní se pět týdnů bojovalo o židovské zlato. Je z toho nejsledovanější film na Netflixu

Nejsledovanějším filmem na Netflixu je nyní celosvětově podle webu Flixpatrol německý snímek Krev a zlato, který se loni točil v Česku. Akční podívaná, v níž v zapadlé vesničce hledají nacisté zlato, vznikala skoro celá ve městě Výsluní v Ústeckém kraji. Štáb plný místních profesionálů v Česku utratil 170 milionů korun.

Je těsně před koncem 2. světové války a do zapadlého německého městečka jménem Sonneberg přijíždí nacistický oddíl se znetvořeným důstojníkem, který hledá ukradené židovské zlato. Někteří z místních s ním ale měli už své plány. V krvavě brakové variaci na spaghetti westerny se vojákům v několika krkolomných přestřelkách postaví dezertér s farmářkou, kteří se s nimi mimo jiné střetnou v místním kostele. Tato lokace byla prý pro filmaře zásadní.

„Nejsložitější bylo nalézt hlavni lokaci filmu, vesnici s kostelem,“ vzpomíná na natáčení pro ČT24 Pavel Müller ze společnosti Sirena Film, která v Česku zajišťovala servis pro Netflix a režiséra Petera Thorwartha. Zásadní bylo, aby zmíněný kostel měl interiér i věž, kde se dá točit – ačkoliv ve finálním snímku je stavba pomocí digitálních efektů takřka zničena. Dobový příběh bylo nutné umístit i do okolních ulic, aby se štáb nemusel příliš přesouvat.

„Byli jsme rádi, že jsme skoro vše potřebné pro tento hlavní motiv projektu našli ve městě Výsluní na náhorní planině Krušných hor. Místní nám vyšli vstříc a mohli jsme velkou část natáčení, pět týdnů, realizovat tam, za což jim znovu děkujeme. Měl jsem také radost, že Výsluní si ve filmu ponechalo své skutečné jméno v německé variantě Sonnenberg. Třeba to přispěje k větší návštěvnosti a sekundárním benefitům pro místní,“ míní Müller.

Proč Němci točí v Česku

V Česku měl štáb od loňského března do května 47 natáčecích dnů, pohyboval se ještě na místech jako Točník, Údolí ticha, Králův Dvůr, Nižbor, Líšná, či Křivoklát. Útrata v Česku byla podle producenta asi 170 milionů korun a v titulcích snímku najdete skoro samé Čechy včetně účasti na klíčových pozicích jako kamera, art department, kostýmy, masky, kaskadéři, speciální efekty, produkce, grip či světla. Kromě producentky Kristíny Hejdukové se na natáčení podílela kostymérka Simona Rybáková, maskérka Andrea McDonald či na Oscara nominovaný zvukař Viktor Prášil.

Ten se nominace dočkal za jiný v Česku natáčený snímek, Na západní frontě klid. Ač jde o podobnou dobovou podívanou s náročnou akcí, podle Müllera nejde příliš oba filmy srovnávat. „Na západní frontě klid byl rozsahem a komplexností mnohem náročnější projekt, víceméně ve všech aspektech. Mnohem více davových scén, vetší počet lokací, a i co se týče technické náročnosti natáčení bojových scén,“ vypočítává muž, jehož kolegyně a partnerka ve společnosti – Hejduková – pro režiséra Thorwartha v Česku zajišťovala natáčení hororu Krvavě rudé nebe, rovněž pod hlavičkou Netflixu.

„Je to asi mix důvodů,“ odpovídá Müller na otázku, co Němce přitahuje na natáčení v Česku. Podle něj je země díky pobídkám ekonomicky zajímavá, má špičkové profesionály a dobré lokace, kdy Česko a Morava dokáží pokrýt širokou paletu motivů. „Nelze také nezmínit oblíbenost Prahy pro dlouhodobější pobyt zahraničních tvůrců, a blízkost k Německu, které umožňuje trávit aspoň víkendy doma preferovanými a ekologicky přijatelnějšími vlakovými spojeními,“ dodává producent.

V centru Prahy se nyní natáčí druhá série seriálu Interview s upírem, v ateliérech potom třetí řada seriálu Kolo času a třetí řada seriálu Nadace, všechno projekty pro různé streamovací platformy. Tříměsíční natáčení hororu Nosferatu režiséra Roberta Eggerse, které bylo zatím největším letošním filmovým projektem v Česku, nedávno skončilo. V červnu bude mít také na platformě Netflix premiéru pokračování akčního thrilleru Vyproštění, které v českých lokacích natáčel herec Chris Hemsworth.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Veřejný prostor ve městech ožívá, podle architektů by mohl i více

Část architektů a aktivisté vybízejí k tomu, aby města podporovala projekty, které dokáží přivést život do veřejného prostoru. Často jsou to přitom zdánlivé drobnosti – místo k sezení, možnost občerstvení nebo prvky, které zabaví děti i dospělé. Z malého parku v pražských Holešovicích například „živé místo“ udělaly občerstvení, toalety, tekoucí voda, mlžítko nebo barevné umělecké dílo.
27. 4. 2025

Zůstáváme při zemi, říká o seriálu Andor hlavní tvůrce Gilroy

Sci-fi fenomén Star Wars už dávno přesáhl filmová plátna. Čítá i seriály jako Mandalorian, Akolytka a Bludná banda. Ze světa kosmických lodí a světelných mečů nyní přichází pokračování seriálu Andor. Jeho příběh předchází původní filmové trilogii. Šlo nám o pravdivost, podotkl hlavní tvůrce Tony Gilroy v rozhovoru, který vedl s redaktorem ČT Filipem Karbanem.
27. 4. 2025

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
27. 4. 2025

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025
Načítání...