Umění a kultura mohou být mocnou zbraní diplomacie. Česká centra spouští osvětový projekt s názvem Jazzman versus špioni, který představuje opomíjenou, ale důležitou roli umění ve 20. století, zejména během studené války. Kultura jako diplomatická zbraň se ale používá dodnes.
V březnu roku 1965 v Praze přistálo letadlo se světovou hvězdou. Byl jí jazzman Louis Armstrong, který měl jako kulturní ambasador Spojených států několikrát vystoupit v pražské Lucerně. Svět už sice v tu dobu ovládla beatlemánie, v hitparádách ale Armstrong liverpoolskou kapelu zrovna porazil novinkou „Hello, Dolly!“.
Na pódiu odehrála americká hvězda celkem deset koncertů, které byly vyprodány do posledního místa. Moderátory velké společenské události, která do Lucerny přivábila i množství tehdejších československých hvězd, byli Jiří Suchý a Jiří Šlitr.
Zpěváka, jemuž se říkalo „Satchmo“, po Praze provázel hudební publicista Lubomír Dorůžka. Armstrong absolvoval v pražském hotelu International i tiskovou konferenci, která se setkala s ohromným zájmem novinářů, na jejichž otázky muzikant odpovídal.
Jeden večer dokonce Armstrong zavítal soukromě i do divadla Semafor. „To byl signál ústupu stranických tezí proti jazzu. Oni to prohrávali, už viděli, že to není možný, že se jim to vymyká. Byl to nejvýraznější signál, jaký tehdy vyvstal. Bylo to pro nás obrovské překvapení,“ vzpomíná divadelník a hudebník Jiří Suchý.
Návštěva hudebníka tak byla znakem uvolňujících se poměrů v kultuře v Československu po druhé polovině 50. let, Američané navíc propagovali svoji kulturu a svoje hodnoty.
Americká administrativa také cítila, že angažováním Armstronga, jenž se příliš nevyjadřoval k rasovým otázkám, částečně odvede pozornost od domácích lidskoprávních nepokojů, které během Armstrongova turné kulminovaly tzv. Krvavou nedělí známou násilným potlačením pochodu aktivistů v čele s Martinem Lutherem Kingem. Toho Armstrong podporoval.
Od čínské výstavy se Národní galerie distancovala
Praha byla také jen jednou zastávkou na celé tour po východním bloku, do níž patřily ještě NDR, Rumunsko, Jugoslávie a Bulharsko. „Praha a obecně východní Evropa, která v té době ještě se Spojenými státy neměla mnoho zkušeností, byla jedním z důležitých regionů této války idejí,“ vysvětluje ředitelka Českého centra v Bruselu Jitka Pánek Jurková.
Spojené státy ve studené válce nepoužívaly jako kulturní zbraň pouze jazz, ale třeba i abstraktní expresionismus. Výstavy byly placeny z fondů CIA. V současnosti je v České republice podobně aktivní Čína. Před čtyřmi lety se například na pražském Výstavišti konala velká výstava čínského umění. Národní galerie tehdy odmítla spolupráci s tím, že šlo o „čistou politickou propagandu“, účast odmítli i další galeristé a umělci.
„Čína používá umění a kulturu velmi ambiciózně v mezinárodních vztazích, aby podpořila svoji komplexní ambici zlepšit své mezinárodní postavení,“ doplňuje Pánek Jurková. Jednotlivá témata poslechového projektu Jazzman versus špioni jsou přístupná na většině podcastových platforem.
