Recenze: Čím dál šílenější. Mrazivě skličující Joker naštěstí nezapadne mezi ostatní

Proklamovaných revolucí zažily hollywoodské komiksové adaptace nepočítaně. Dalším kandidátem se po premiéře na benátském filmovém festivalu stal Joker s tváří Joaquina Phoenixe. Nepřístupné drama provází díky zisku benátské ceny pro nejlepší film, Zlatého lva, notný respekt, ale i obavy, že by ostrakizované jedince mohl inspirovat k násilí.

Suverénně nejznámější částí filmografie režiséra Todda Phillipse je trojice vulgárních komedií Pařba ve Vegas (2009), Pařba v Bangkoku (2011) a Pařba na třetí (2013). Kariéra zkušeného hitmakera vždy stála na komice, z toho důvodu překvapil jeho obrat k psychologickému thrilleru v podobě Jokera.

V posledních letech ale srovnatelný úkrok od smíchu k vážným tématům učinilo i několik Phillipsových blízkých kolegů, například Adam McKay (Sázka na nejistotu /2015/) či Peter Farrelly (Zelená kniha /2018/). Autorova odvaha napsat scénář, přesvědčit studio Warner Bros., dílo zrežírovat a poměřit se v Benátkách s prestižními uměleckými snímky z celého světa je hodna uznání.

Před rozkladem

Muži s klaunským make-upem a levnou parukou uloupí skupina výrostků reklamní ceduli. V postranní uličce, kam je nemotorně pronásleduje, ho brutálně zbijí. Od svého zaměstnavatele se dočká jen kritiky. Sociální pracovnice nemá pro jeho depresivní stavy pochopení – předepsané prášky musí zabírat, tvrdí mu. A když se Arthur Fleck vrací domů ulicemi lemovanými tunami neuklizených odpadků, aby se staral o nemocnou matku, nezbývá mu než se ptát: „Zdá se mi to, nebo je to venku čím dál šílenější?“

Emblematickou zápornou figuru z komiksových příběhů universa DC nachází Phillips ještě před rozkladem osobnosti – uprostřed prvních varovných symptomů. Ty nám sugestivně zprostředkovává z Arthurova/Jokerova subjektivního pohledu.

Phillips způsobem ukázkově nespolehlivého vyprávění nechává svého protagonistu fantazírovat a mate nás vizemi zmučené lidské bytosti, která zoufale touží zapadnout mezi ostatní. O přechodech do snové říše, kde vítězí Arthurovy naivní představy, někdy napovídají filmařské prostředky, především hudební podkres, v jiných případech jsme ale záměrně ponecháni v mlze.

Bez Batmana i Nicholsona

Joker, za přispění tradičně brilantního Joaquina Phoenixe, zde není ikonou nesoustředěného chaosu, jakou v minulosti ztvárnili Jack Nicholson (Batman /1989/) či Heath Ledger (Temný rytíř /2008/). Namísto toho vzbuzuje sympatie nevinnou snahou přinést štěstí a smích své matce a celému světu, byť se kvůli naprosté absenci charismatu setkává jen s neúspěchem.

Robert De Niro, Joaquin Phoenix
Zdroj: Warner Bros.

Phillips se v jeho charakterizaci obešel bez Batmana jakožto Jokerova obvyklého protivníka a antiteze (pořádek vs. chaos, smích vs. zatvrzelost…), Jokerovy kořeny ale zcela nepopírá. Přiznanou inspirací je například komiks Kameňák (1988), v němž je Joker aspirující stand-up komik, jehož k šílenství přivede tragédie v osobním životě a nespravedlnosti, které zakusil.

Pokud se odkazy na komiksový původ objevují, nemají podobu bezobsažného pomrknutí, ale plní důležitou úlohu. Příkladem je postava kandidáta na starostu Thomase Waynea (tedy otce budoucího mstitele v netopýřím kostýmu), jenž se stává podstatnou součástí motivů v centru vyprávění – Arthurova chybějícího otcovského vzoru a pokrytectví mocných.

Joker jako špatný vzor?

Ve spojení s filmem se zámořskými médii šíří obava, že by hlavní postava mohla inspirovat ke kriminální činnosti. Špinavé a odpudivé povrchy Jokera však mají daleko ke „cool“ protisystémové rebelii, která by k tomuto jednání mohla vybízet. Proti těmto názorům mluví i skutečnost, že Arthur násilnými výbuchy nesměřuje k žádné seberealizaci.

Phillips se šťastně vyhnul klišé, s nimiž by každé krveprolití učinilo protagonistu šťastnějším a jeho život únosnější. Problematicky se sice může jevit velký počet subjektů, na jejichž vinu film poukazuje (rodiče, politici, majetní, moderní velkoměsto, sociální služby, showbyznys…), ale na druhou stranu, z čeho jiného by měla vzejít Jokerova vidina života jako chaosu?

Scorseseho spojka

První zprávy o snímku zmiňovaly producentský dohled Martina Scorseseho, a ačkoli k této spolupráci nakonec nedošlo, nad Jokerem se nezpochybnitelně vznáší odkaz režisérových filmů. Snadno lze zpozorovat scény podobné Taxikáři (1976) a celé části zápletky se jeví inspirované Králem komedie (1982), nehledě na přítomnost Roberta De Nira, zde v klíčové roli moderátora zábavní show Murraye Franklina.

Mezi styly Phillipse a Scorseseho ale nejsou výraznější styčné plochy. Nepříjemné stimuly Phillips zachycuje s větší začátečnickou náruživostí. Showreelem jeho snažení by mohla být scéna z metra, kterou již zpopularizovaly trailery. Arthura si v ní dobírají a poté fyzicky týrají tři notně podnapilí bankéři. Pocit blížící se tragédie režisér přibližuje experimenty s diskontinuitou v obraze (výpadky proudu) i zvuku (ohlušující řinčení metra). Ačkoli Phillips nebudí dojem brilantního realizátora, pocity všeobecného diskomfortu se mu v průběhu filmu daří navozovat výborně.

Jokerova pointa

Z dosavadních komiksových adaptací by byl Jokerovi nejbližším druhem patrně Logan: Wolverine (2017) Jamese Mangolda. Rozdílů mezi snímky je nepočítaně, oba ale poukazují na banalitu „originů“ (příběhů popisujících zrod známé postavy), přičemž sebereflexivně obnažují svůj původ a historii. Avšak zatímco Logan se smutně zamýšlí, Joker svůj mýtus bere jako pointu na konci dlouhého vtipu. Sám Joker by si lepší konec asi nemohl přát. Phillipsův film příjemný zážitek nikomu nepřinese, z mnoha pohledů ale může být upřímně naplňující.   

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Film o Jacksonovi postrádá skandály, diváci se ale hrnou

Hraný film o králi popu Michael vynesli diváci k návštěvnickému rekordu. Za převyprávění začátku příběhu Michaela Jacksona utratili první víkend jen v severoamerických kinech 97 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun). Zato kritici nadšením šetří, mimo jiné tepají do povrchnosti snímku, který ignoruje, že zpěvácká superhvězda čelila obvinění ze sexuálně nevhodného chování. Tvůrci tyto pasáže přetočili, aby se vyhnuli právním problémům.
před 1 hhodinou

Do očí se jim propsal život i válka, říká fotograf o lidech z Náhorního Karabachu

Antonín Kratochvíl, Karel Cudlín a Jan Mihaliček fotografovali na přelomu milénia Národní Karabach. V konflikty poznamenané enklávě v jihozápadním Ázerbájdžánu zachytili hrůzy války, uprchlíky, ale také obnovu ve vzácných chvílích klidu. Jejich snímky jsou do poloviny června k vidění na výstavě Když se Bůh nedíval v pražské Leica Gallery. Mihaliček o Náhorním Karabachu mluvil s moderátorkou Terezou Řezníčkovou v Událostech, komentářích.
před 5 hhodinami

Mužům se špatně vyjadřují emoce, říká tvůrce seriálu o toxické maskulinitě

Skotský scenárista, komik a herec Richard Gadd na sebe upozornil autobiografickou zpovědí ze zkušeností se stalkingem a znásilněním. Osobní příběh Sobík nejprve uspěl na britských jevištích a jeho televizní zpracování sbíralo jednu cenu za druhou. Teď se pustil do čisté fikce – mrazivého dramatu Poloviční chlap „o dvou zlomených mužích“.
před 7 hhodinami

Koloseum chystá obranu proti překupníkům se vstupenkami

Pokud se lidé chystají do Itálie, musí se připravit na komplikace se vstupenkami na nejžádanější památky. Z oficiálních předprodejů je totiž vykupují překupníci a nabízejí za vyšší ceny. Platí to například pro římské Koloseum, které už kvůli tomu chystá změnit podmínky on-line prodeje. Podle redaktora ČT Vladimíra Piskaly většina lidí vstupenky na prohlídku tohoto amfiteátru nekupuje v oficiálním předprodeji, ale u někoho jiného a většinou dráž.
včera v 11:49

Rocky konečně zdolal „své“ schody. Philadelphské muzeum ale sochu léta odmítalo

Herec, scenárista a režisér Sylvester Stallone už v osmdesátých letech věnoval městu Philadelphia sochu znázorňující nejslavnějšího tamního obyvatele, který nikdy nežil – filmového hrdinu Rockyho Balbou. Stát měla u ikonických schodů, na nichž hollywoodský boxer-outsider trénoval. Jenže ty vedou k Muzeu umění, které se desetiletí stavělo proti umístění kýčovité rekvizity. Názor změnilo až nyní – a spornou sochu rovněž uznalo jako outsidera, který nakonec díky vytrvalosti dosáhl svého.
včera v 11:06

Touha po dokonalosti nás dohání, upozorňuje Šindelka v Systémech něhy

Dvojnásobný držitel Litery za prózu Marek Šindelka vydal nový román Systémy něhy. Ve své zatím nejrozsáhlejší knize se zaměřil na vztah otce s dcerou a také na posedlost dokonalostí, která člověka může proměnit ve stroj.
27. 4. 2026

VideoRestaurátoři opravují největší sousoší na Karlově mostě

Na Karlově mostě pracují restaurátoři na renovaci barokního sousoší svatého Jana z Mathy, Felixe z Valois a Ivana poustevníka. Jde o největší sochařské dílo na mostě. Kromě kompletního vyčištění také opraví části, u kterých hrozil pád. „Z přední strany se tam vloží nerezová armatura, která to bude fixovat,“ popisuje příklad technického řešení rozsáhlé praskliny restaurátor Jan Brabec. Práce odborníkům potrvají do konce léta a Galerii hlavního města Prahy, která postupně restauruje všech třicet soch a sousoší na mostě, vyjdou na bezmála milion korun.
25. 4. 2026

Major Zeman nebyl „jen“ krimi, jeho případy sloužily propagandě, ukazuje ÚSTR

Seriál 30 případů majora Zemana, vysílaný v sedmdesátých letech, promyšleně propojil populární krimi žánr s politickým zadáním, tedy ovlivnit u veřejnosti vnímání poválečných dějin. „Je to typická esence komunistické propagandy,“ poznamenal náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Kamil Nedvědický v pořadu 90’ ČT24 moderovaném Marianou Novotnou. Právě ÚSTR připravil ve spolupráci s Muzeem Police ČR a ČT cyklus přednášek, který poodkrývá kontext „českého Bonda normalizace“.
24. 4. 2026
Načítání...