Recenze: Čím dál šílenější. Mrazivě skličující Joker naštěstí nezapadne mezi ostatní

Proklamovaných revolucí zažily hollywoodské komiksové adaptace nepočítaně. Dalším kandidátem se po premiéře na benátském filmovém festivalu stal Joker s tváří Joaquina Phoenixe. Nepřístupné drama provází díky zisku benátské ceny pro nejlepší film, Zlatého lva, notný respekt, ale i obavy, že by ostrakizované jedince mohl inspirovat k násilí.

Suverénně nejznámější částí filmografie režiséra Todda Phillipse je trojice vulgárních komedií Pařba ve Vegas (2009), Pařba v Bangkoku (2011) a Pařba na třetí (2013). Kariéra zkušeného hitmakera vždy stála na komice, z toho důvodu překvapil jeho obrat k psychologickému thrilleru v podobě Jokera.

V posledních letech ale srovnatelný úkrok od smíchu k vážným tématům učinilo i několik Phillipsových blízkých kolegů, například Adam McKay (Sázka na nejistotu /2015/) či Peter Farrelly (Zelená kniha /2018/). Autorova odvaha napsat scénář, přesvědčit studio Warner Bros., dílo zrežírovat a poměřit se v Benátkách s prestižními uměleckými snímky z celého světa je hodna uznání.

Před rozkladem

Muži s klaunským make-upem a levnou parukou uloupí skupina výrostků reklamní ceduli. V postranní uličce, kam je nemotorně pronásleduje, ho brutálně zbijí. Od svého zaměstnavatele se dočká jen kritiky. Sociální pracovnice nemá pro jeho depresivní stavy pochopení – předepsané prášky musí zabírat, tvrdí mu. A když se Arthur Fleck vrací domů ulicemi lemovanými tunami neuklizených odpadků, aby se staral o nemocnou matku, nezbývá mu než se ptát: „Zdá se mi to, nebo je to venku čím dál šílenější?“

Emblematickou zápornou figuru z komiksových příběhů universa DC nachází Phillips ještě před rozkladem osobnosti – uprostřed prvních varovných symptomů. Ty nám sugestivně zprostředkovává z Arthurova/Jokerova subjektivního pohledu.

Phillips způsobem ukázkově nespolehlivého vyprávění nechává svého protagonistu fantazírovat a mate nás vizemi zmučené lidské bytosti, která zoufale touží zapadnout mezi ostatní. O přechodech do snové říše, kde vítězí Arthurovy naivní představy, někdy napovídají filmařské prostředky, především hudební podkres, v jiných případech jsme ale záměrně ponecháni v mlze.

Bez Batmana i Nicholsona

Joker, za přispění tradičně brilantního Joaquina Phoenixe, zde není ikonou nesoustředěného chaosu, jakou v minulosti ztvárnili Jack Nicholson (Batman /1989/) či Heath Ledger (Temný rytíř /2008/). Namísto toho vzbuzuje sympatie nevinnou snahou přinést štěstí a smích své matce a celému světu, byť se kvůli naprosté absenci charismatu setkává jen s neúspěchem.

Robert De Niro, Joaquin Phoenix
Zdroj: Warner Bros.

Phillips se v jeho charakterizaci obešel bez Batmana jakožto Jokerova obvyklého protivníka a antiteze (pořádek vs. chaos, smích vs. zatvrzelost…), Jokerovy kořeny ale zcela nepopírá. Přiznanou inspirací je například komiks Kameňák (1988), v němž je Joker aspirující stand-up komik, jehož k šílenství přivede tragédie v osobním životě a nespravedlnosti, které zakusil.

Pokud se odkazy na komiksový původ objevují, nemají podobu bezobsažného pomrknutí, ale plní důležitou úlohu. Příkladem je postava kandidáta na starostu Thomase Waynea (tedy otce budoucího mstitele v netopýřím kostýmu), jenž se stává podstatnou součástí motivů v centru vyprávění – Arthurova chybějícího otcovského vzoru a pokrytectví mocných.

Joker jako špatný vzor?

Ve spojení s filmem se zámořskými médii šíří obava, že by hlavní postava mohla inspirovat ke kriminální činnosti. Špinavé a odpudivé povrchy Jokera však mají daleko ke „cool“ protisystémové rebelii, která by k tomuto jednání mohla vybízet. Proti těmto názorům mluví i skutečnost, že Arthur násilnými výbuchy nesměřuje k žádné seberealizaci.

Phillips se šťastně vyhnul klišé, s nimiž by každé krveprolití učinilo protagonistu šťastnějším a jeho život únosnější. Problematicky se sice může jevit velký počet subjektů, na jejichž vinu film poukazuje (rodiče, politici, majetní, moderní velkoměsto, sociální služby, showbyznys…), ale na druhou stranu, z čeho jiného by měla vzejít Jokerova vidina života jako chaosu?

Scorseseho spojka

První zprávy o snímku zmiňovaly producentský dohled Martina Scorseseho, a ačkoli k této spolupráci nakonec nedošlo, nad Jokerem se nezpochybnitelně vznáší odkaz režisérových filmů. Snadno lze zpozorovat scény podobné Taxikáři (1976) a celé části zápletky se jeví inspirované Králem komedie (1982), nehledě na přítomnost Roberta De Nira, zde v klíčové roli moderátora zábavní show Murraye Franklina.

Mezi styly Phillipse a Scorseseho ale nejsou výraznější styčné plochy. Nepříjemné stimuly Phillips zachycuje s větší začátečnickou náruživostí. Showreelem jeho snažení by mohla být scéna z metra, kterou již zpopularizovaly trailery. Arthura si v ní dobírají a poté fyzicky týrají tři notně podnapilí bankéři. Pocit blížící se tragédie režisér přibližuje experimenty s diskontinuitou v obraze (výpadky proudu) i zvuku (ohlušující řinčení metra). Ačkoli Phillips nebudí dojem brilantního realizátora, pocity všeobecného diskomfortu se mu v průběhu filmu daří navozovat výborně.

Jokerova pointa

Z dosavadních komiksových adaptací by byl Jokerovi nejbližším druhem patrně Logan: Wolverine (2017) Jamese Mangolda. Rozdílů mezi snímky je nepočítaně, oba ale poukazují na banalitu „originů“ (příběhů popisujících zrod známé postavy), přičemž sebereflexivně obnažují svůj původ a historii. Avšak zatímco Logan se smutně zamýšlí, Joker svůj mýtus bere jako pointu na konci dlouhého vtipu. Sám Joker by si lepší konec asi nemohl přát. Phillipsův film příjemný zážitek nikomu nepřinese, z mnoha pohledů ale může být upřímně naplňující.   

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 12 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 12 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 14 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 17 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 23 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...