Mýtus a realita na scéně Národního divadla. Výročí sametové revoluce slaví hrdina Dalibor

Příběh odbojného šlechtice, opředený mnoha romantickými legendami, se vrátil po sedmnácti letech na jeviště Národního divadla v Praze. Opera Dalibor Bedřicha Smetany v režii Jiřího Nekvasila vstupuje do repertoáru operního souboru v roce třicátého výročí sametové revoluce a v programu navazuje na loňské uvedení Libuše.

Drama vypráví o odvážném Daliborovi, který se vzepřel králi a neváhal porušit zákony, aby dostál rytířské cti a pomstil smrt přítele. Tím si získal i srdce své největší žalobkyně. Příběh antických rozměrů vychází ze skutečného příběhu českých dějin. U nové inscenace se s režisérem Jiřím Nekvasilem sešli scénograf Daniel Dvořák a dirigent Jaroslav Kyzlink, hudební ředitel Opery Národního divadla.

„Když se člověk do té muziky zaposlouchá, zjistí, že to je veskrze moderní drama, Smetana se tady hodně inspiroval Wagnerem,“ upozorňuje Dvořák. „V kontextu tehdejší středoevropské hudby skutečně udělal velký krok dopředu. Ty party jsou extrémně náročné, Smetana nebyl ke zpěvákům vůbec milosrdný,“ doplňuje dirigent Kyzlink.

Události v kultuře: Opera Dalibor v Národním divadle (zdroj: ČT24)

Největším pěveckým jménem inscenace je sólista Vídeňské opery Adam Plachetka v roli krále Vladislava. Jako alternace roli zpívá také Svatopluk Sem. V roli Dalibora se představí oceňovaní slovenští tenoristé Peter Berger a Michal Lehotský. Další postavy romantické tragédie na jevišti ztvární Dana Burešová, Kateřina Hebelková, Veronika Holbová, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Jan Šťáva a další.

Slavnostní opery Bedřicha Smetany

Závěr aktuální sezony opery, stejně jako její začátek, tak patří dílu Bedřicha Smetany. Loni 27. října Národní divadlo uvedlo slavnostní provedení opery Libuše. Vůbec první uvedení Dalibora se uskutečnilo 16. května 1868 v pražském Novoměstském divadle v rámci oslav spojených s položením základního kamene zlaté kapličky a operu tehdy dirigoval sám Smetana. Libuše byla určena pro otevření Národního divadla a dodnes je uváděna především při slavnostních příležitostech.

Od prvního provedení na jevišti Národního divadla v roce 1886 se Dalibor dočkal bezmála jedenácti stovek představení. Pražská opera s ním slavila zahraniční úspěchy mimo jiné ve Vídni, Moskvě, Berlíně a Edinburghu. Jedním z prvních zahraničních nastudování Dalibora byla v roce 1897 vídeňská inscenace ctitele Smetanova díla Gustava Mahlera.

Příběh o rytíři Daliborovi vychází z historických událostí doby vlády krále Vladislava Jagellonského. Smetana se inspiroval osudem českého šlechtice Dalibora z Kozojed, který byl v patnáctém století vězněm ve věži na Pražském hradě. Právě po něm dostala jméno Daliborka. Příběh se pak v průběhu staletí rozrostl o řadu pověstí, třeba o tom, že se Dalibor ve vězení naučil hrát na housle. 

Pověst se stala také základem libreta Josefa Wenziga přeloženého do češtiny Ervínem Špindlerem. „To s těmi houslemi je trochu podivné, protože Dalibor projeví přání zahrát si na housle a zrovna ten žalářník tam jedny má,“ podotýká scénograf Dvořák. „Takže se tam míchá realita a mýtus a my jsme se snažili tuhle rovinu zachovat.“

Premiéra jedné z historicky nejcennějších českých oper je načasovaná tak, aby se do ní diváci zaposlouchali hlavně letos na podzim, v době oslav třicátého výročí sametové revoluce. V červenci ji divadlo uvede také na festivalu Smetanova Litomyšl.