Jiří Bárta

Recenze: Violoncellista Jiří Bárta dozrál do Bacha

Violoncellista Jiří Bárta je zkušeným hudebníkem, o svých nesporných kvalitách přesvědčuje i na dvojalbu Bachových suit pro violoncello. Jeho nahrávka obstojí i v silné konkurenci.

 

Na podobný kus si skutečně nemůže troufnout jen tak každý, nejen kvůli interpretační obtížnosti. Než se pustí do takového díla, musí si totiž hudebník náležitě věřit. Bachových nahrávek obecně je nespočet a platí to i pro jeho šest violoncellových suit – a vstoupit do nevyhnutelného porovnávání s takovými mistry, jako je Pablo Casals, Yo-Yo Ma či Mstislav Rostropovič, to si opravdu musí být violoncellista hodně jistý svým hráčským uměním, stejně jako schopností vcítit se do notového zápisu, vložit do něj svou osobnost.

Sám Jiří Bárta přiznává, že se nechal při interpretaci ovlivnit svými slavnými předchůdci, přesto je zcela svůj a jeho nahrávka ve zmíněném srovnání rozhodně obstojí. Bárta již od úvodního preludia první suity v G-dur přesvědčivě ukazuje, že ke svému úkolu dozrál. Nemluvme zde o technickém zvládnutí díla, bylo by to zbytečným vyzdvihováním něčeho naprosto samozřejmého, a zaměřme se na podání, na to, co je nad „pouhými“ notami.

Bártův krásný teplý tón je plný emocí, přitom jaksi distingovaně – zkrátka, obsahují-li jednotlivé suity čísla taneční (menuet, sarabandu, gigu, bourrée či gavotu, allemandu nebo courante), vše je uměřené. Dokonce i v případě courante, lidového tance původně skutečně skočného.

Emoce a produševnělost Bártovy nahrávky navíc dostojí průvodnímu slovu alba, které připomíná, že když hrál Bachových šest suit pro violoncello poprvé, „bylo to jako zjevení: jednotlivé suity se mi zpodobnily v dokonalém tvaru jako symfonie o šesti větách, jako příběh života o šesti kapitolách“.

Bachovskou nahrávkou Jiřího Bárty se vydavatelství Animal Music opět více přiblížilo světoznámému a renomovanému mnichovskému vydavatelství ECM, jež také začalo u jazzu, aby postupně přecházelo i k vážné hudbě, jak klasické, tak současné. Což je pro všechny zúčastněné možná – nenápadná – pochvala z nejvyšších.

Jiří Bárta: Bach / The Six Cello Suites, vydalo Animal Music, 2018.