Dubnová inflace v Česku meziročně přesáhla čtrnáct procent. Podle někdejšího člena bankovní rady České národní banky Luďka Niedermayera za zdražováním stojí především vysoké ceny zemního plynu, které se promítají do nákladů výrobců. Podíl mají i dozvuky pandemie koronaviru a zachovalá kondice, se kterou z nákazy vyšlo hospodářství.
Podle údajů Českého statistického úřadu spotřebitelské ceny v dubnu meziročně vzrostly o 14,2 procenta. Elektřina zdražila o více než třicet procent, zemní plyn o více než čtyřiačtyřicet procent, pohonné hmoty rovněž o čtyřicet procent – a analytici i Česká národní banka předpokládají, že růst stále ještě není u konce.
„Nejjednodušší faktor je cena zemního plynu,“ vysvětluje příčinu zdražování ekonom a europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer. Strategická surovina se totiž používá v průmyslu i v domácnostech na topení a vaření a v jisté míře také na výrobu elektřiny. Růst jeho ceny tím sekundárně dopadá na ceny dalších energií i a jejich prostřednictvím na veškerou další výrobu.
Podle Niedermayera ekonomové přitom ještě loni předpokládali, že zdražení plynu bude jen přechodné. „Nyní jsme v jiné, vážnější situaci,“ poznamenává. „Válka na Ukrajině vedla k zakonzervování velmi vysokých cen energetických surovin, u kterých navíc je určitá prémie spojená s nejistotou dodávek v budoucnosti,“ dodal s odkazem na chystané embargo pro ruskou ropu a debaty o možném sankcionování ruských dodávek zemního plynu.
Druhým faktorem jsou podle něj nenaplněná očekávání o stavu národních ekonomik po pandemii koronaviru. V obavě, že covid-19 hospodářství oslabí, totiž evropské vlády spustily silné podpůrné programy na udržení firem, živnostníků i kupní síly – a z lockdownů díky tomu ekonomiky vyšly se zvýšenou poptávkou, ale současně oslabenými či přerušenými dodavatelskými řetězci. To znovu zvyšovalo ceny.
Pokles až v příštím roce
Česká národní banka očekává, že dvouciferná inflace v Česku vydrží po zbytek tohoto kalendářního roku, a k běžným hladinám se by se mohla vracet v roce příštím. V prvním kvartále by mohla být na necelých osmi procentech, ve druhém čtvrtletí klesnout pod čtyři procenta a v druhém pololetí příštího roku oscilovat pod hranicí tří procent.
Hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská je k dalšímu vývoji skeptická. „Těžko můžeme předvídat, kdy dojde k odeznění cenových šoků, kterým v současnosti čelíme. Nikdo z nás neví, jak se na začátku nové topné sezony budou vyvíjet ceny energií. Že inflace i v příštím roce může být na šesti procentech, je další šok,“ poznamenala v Byznysu ČT24.
Niedermayer naplnění scénáře ČNB nevylučuje. „Za předpokladu, že k ničemu nedojde na trhu s energetickými surovinami, nás už zásadní překvapení nečekají,“ uvádí, současně ale upozorňuje, že inflace je dál v běhu – a i když se teď zastaví růst ceny zemního plynu, nastupuje druhá fáze inflačního cyklu, kdy začnou zdražovat výrobky, do kterých se promítají vstupní ceny (zejména pohonných hmot a energií).
Část lidí nebude mít na základní potraviny
To Češi pociťují už nyní, protože v meziměsíčním srovnání nejvíce zdražovaly potraviny – tedy koncové produkty. Richard Kabát, majitel Pekáren Kabát, v Byznysu ČT24 uvedl, že od září veškeré pečivo zdražilo o 37 procent, přičemž největší vliv má na růst cen pšeničná mouka. Výrazně podle něj zdražil i tvaroh a mák.
Čeští statistici dodávají, že vepřové maso meziměsíčně podražilo o 23,3 procenta, o 21,9 procenta se v dubnu zvedla ceny mouky, cukru o 17,9 procenta. Vejce za měsíc zdražila o 8,4 procenta a mléko o 6,8 procenta – přičemž prezidentka Potravinářské komory Dana Večeřová předpokládá, že růst bude pokračovat.
„Musíme kopírovat růst nákladů,“ vysvětluje. „Vzniká tady skupina spotřebitelů, kteří nebudou mít na základní potraviny a budou velice přemýšlet, co si mají koupit,“ varuje.
Zdražování se tak již začíná promítat do chování domácností, což potvrzují i samotní obchodníci. „Od druhé poloviny roku jsme zaznamenali sníženou poptávku. Pokles se ještě zvýraznil v tomto roce, a když začala válka na Ukrajině, tak se lidé patrně lekli ještě více,“ sdělil ředitel nábytkářského obchodu Bonami Pavel Vopařil s tím, že zákazníci logicky upřednostňují nezbytné výdaje před těmi odložitelnými. Trh podle něj ale nemůže adekvátně reagovat.
„Logika by byla, že když klesá poptávka, budeme se snažit ceny minimálně nezvyšovat. Když se ale podíváte na každou nákladovou položku v celém řetězci, od základních materiálů přes kontejnerovou dopravu, pohonné hmoty a energie, uvidíte obrovské inflační tlaky a my veškeré zvýšení cen nedokážeme absorbovat,“ poznamenal.
Zastavení inflace? Jen hypotetická možnost
Na inflaci a ceny energií zejména se snaží reagovat i kabinet; ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) oznámil mimořádné zvyšování důchodů, což kvituje i Niedermayer a poznamenává, že by stát měl inflaci přizpůsobit celý sociální systém.
„Pro mě je dobrý nápad valorizovat výpočty sociálních dávek, dávalo by smysl v proporci k inflaci zvýšit slevu na dani, přídavky na děti. Ušetřit tyto sociální dávky od toho, aby byly znehodnoceny inflací,“ poznamenává Niedermayer.
Domácnosti pak vyzval k opatrnosti při dalším zadlužování a České národní bance přiznal složitou situaci i proto, že kromě inflace střeží kondici tuzemské měny. „ČNB se musí snažit uřídit inflační vlnu a inflaci v rozumném čase vrátit na rozumné hodnoty, ale zároveň si musí hlídat směnný kurz. Kdybychom byli razantní v úrokových sazbách, koruna začne posilovat a zasadí velkou ránu (exportním) podnikům, které čelí nesnadné situaci,“ poznamenal.
Inflace by totiž podle Niedermayera šla teoreticky zkrotit hned, a to tak, když by bankéři drasticky zvedli úrokové sazby tak, aby zcela ochromili poptávku. Kromě inflace by tím ovšem zastavili i ekonomiku. „Způsobilo by to ekonomický pokles, vyvolalo recesi a nezaměstnanost – a kombinace obého by podrazila příjmy státního rozpočtu. Proto každá centrální banka musí zvažovat, jak radikální její manévr bude.“
Také ekonomka Horská vybízí k zachování dosavadní měnové politiky a také ona zdůrazňuje roli vlády, která má ČNB pomoct inflaci zkrotit – nešla by ale cestou podpory, jako spíš strukturálních změn. „Stát by se teď měl zaměřit především na slabiny české ekonomiky. Proč jsme dotáhli tu inflaci tak daleko?“ ptá se a upozorňuje na to, že na inflaci se i před jejím současným růstem podílel přehřátý trh práce a trh s bydlením; na tyto oblasti by se podle ní měl soustředit i kabinet.
