USA začátkem týdne spustily další sankce vůči Íránu, které míří na energetický sektor. Dovolit si to mohou i proto, že se letos patrně stanou největším producentem ropy na světě. Na diplomatické frontě jsou ovšem americké sankce zatím přijímány s rozpaky, a to i mezi spojenci z NATO. Globální ceny ropy zatím zůstávají v klidu, přestože Írán patří mezi největší světové vývozce suroviny.
Napříč Spojenými státy se pokládají ropovody a otevírají se nová ložiska. I díky podobným investicím si Washington může dovolit vůči Teheránu ostřejší kurz.
„Ropa stále může být použita jako zbraň proti Západu, ale méně než dřív, protože nyní nejsou zdroje energie jen na Blízkém východě,“ říká izraelský politolog Šaul Šaj.
Zatímco na podzim 1973 uvalily státy Blízkého východu na Západ ropné embargo a výsledkem byl přídělový systém na benzín, tak na podzim 2018 je to Amerika, která zavádí embargo na íránskou ropu, přičemž u amerických čerpacích stanic se nic mimořádného neděje.
Spojeným státům navíc nyní asistují jejich arabští spojenci. „Saúdská Arábie a státy Perského zálivu nahradí výpadek ropy,“ poznamenal politolog Šaj.
Odlišný pohled spojenců z NATO
Teherán teď čeká na to, jestli snaha Američanů odříznout ho od mezinárodního obchodu uspěje. Írán nachází pochopení i u některých členských zemí NATO. „Vždy jsme opakovali, že v otázce ropy není jiná alternativa. Zcela určitě se nepřipojíme k sankcím,“ prohlásil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan.
„V rámci EU nyní připravujeme nové nástroje pro mezinárodní účtování plateb, tak abychom zajistili, že obchod s Íránem bude pokračovat,“ uvedl německý ministr zahraničí Heiko Maas.
Íránský režim se každopádně ocitá ve zhoršující se ekonomické situaci v době, kdy si bude připomínat 40. výročí svého trvání. V lednu 1979 uprchl ze země šáh Rezá Pahlaví a krátce poté byla vyhlášena islámská republika.
