Koruna je odsouzena ke středně- či dlouhodobému posilování, uvedl v pořadu Interview ČT24 bývalý viceguvernér ČNB a garant ekonomického programu KDU-ČSL a STAN Pavel Kysilka. Její nahrazení eurem nepovažuje v současné době za vhodné, vzhledem k zásadním vadám, které má eurozóna. Pokud by byly tyto vady odstraněny, domnívá se, že přijetí společné evropské měny by Česku prospělo, protože je silnou exportní zemí.
Kdyby Česká národní banka ve svých obavách z deflace nepřistoupila k devizovým intervencím (nákupy eur) a oslabování české měny nad 27 korun za euro, byl by podle Kysilky nyní kurz kolem 24,80 - 24,90 korun na euro.
ČNB spustila intervence v listopadu 2013 a ukončila je letos v dubnu. Od dubna pak česká měna jak vůči euru, tak vůči dolaru postupně posiluje. Ve čtvrtek na chvíli prolomila hranici 26 Kč za euro, páteční obchodování pak končila nejsilnější od startu intervence (26,02 Kč za euro podle serveru Patria Online). Koncem června pak česká měna prolomila hranici 23 Kč za dolar (v pátek končila na 22,33 Kč za dolar, což byla nejsilnější úroveň od konce roku 2014).
Důvodů, proč koruna postupně od dubna posiluje, je podle Kysilky několik. Česko je silný exportér, který ať už přímo či třeba přes Německo, Britániii, Francii vyváží do celého světa. Má tak v přebytku obchodní bilanci. Česká ekonomika je v rovnovážném stavu, má přes řadu možných výhrad docela slušný státní rozpočet, je to bezpečná země, má nízkou nezaměstnanost, vypočítával Kysilka.
Dodal však, že trend posilování koruny budou doprovázet výchylky, epizody směrem k jejímu oslabování. Například tehdy, kdy zahraniční investoři budou prodávat nakoupené koruny. Trend k posilování ale podle něj „nikdo nepřetlačí“. Češti exportéři si tak musí zvyknout na to, že koruna bude silná.
K možným úvahám o tom, zda ČNB již v srpnu zvýší úrokové sazby, se nechtěl vyjadřovat s odkazem na to, že nemá k dispozici její data a analýzy. Důvod, proč se tak však dříve či později stane je podle něj jasný: oživila inflace. Připomněl, že to byl také cíl, který ČNB intervencemi (respektive kurzovým závazkem držet korunu nad 27 Kč za euro) sledovala.
Inflace je podle něj zatím rozumná, pohybuje se kolem dvou procent, tedy blízko cíle ČNB, a centrální banka tak má možnost „opět normalizovat úrokové sazby,“ které jsou nyní na historických minimech (téměř nulové).
V další části Interview ČT24 Kysilka uvedl, že co opravdu před námi stojí, „musíme se tomu věnovat, nemůžeme se tomu vyhnout,“ je seriózní diskuse o euru. Nejde podle něj jen o formální, byť důležitý závazek přijmout někdy euro, který jsme při vstupu do EU (2004) přijali. Zdůraznil, že daleko důležitější je podívat se na to, zda je v zájmu Česka a jeho ekonomiky euro přijmout nebo ne, a pokud ano, tak kdy.
Kysilka řekl, že je dlouhodobě tvrdým kritikem eurozóny a „myslím si, že naprosto oprávněným“.
Zminil, že v eurozóně jsou státy, které nejsou schopny provozovat rozumnou rozpočtovou politiku a dodržovat pravidla. Připomněl také jejich předluženost. Rozpočtový dluh vůči hrubému domácímu produktu činí podle něj v eurozóně téměř 90 procent. To považuje za skandální číslo, zvláště za situace, kdy euroróza aspoň trochu roste.
Přes tuto tvrdou kritiku říká, že v dlouhodobém zájmu Česka je spíše přijmout euro a vstoupit do eurozóny. Slovo spíše dal do souvislosti s tím, že bychom měli mít zájem vstoupit do eurozóny, „která aspoň ty nejhorší vady odstraní“.
Připomněl ovšem, že ani my v české ekonomice ve vládních rozpočtových politikách nejsme schopni naplnit základní princip toho, abychom mohli vstoupit do eurozóny.
Tím nemyslí formální principy typu splnění Maastrichtských kritérií, ale podstatný princip, že v dobrých časech vytváříme rozpočtové přebytky a ve špatných časech je rozpouštíme, abychom pomohli ekonomice, zaměstnanosti.
Bez široké shody na tomto principu nemá podle něj cenu o vstupu do eurozóny vůbec uvažovat, zdůraznil bývalý viceguvernér ČNB a garant ekonomického programu KDU-ČSL a STAN.
Kysilka souhlasil s názorem bývalého ministra financí Andreje Babiše (ANO) ohledně ručení za řecké dluhy.
Babiš v červnu řekl agentuře ČTK, že „eurozóna byl ekonomický projekt, stal se politickým. A já nechci ručit za řecké dluhy, za italské banky, nechci být součástí tohoto systému, protože to nám nic dobrého nepřinese. My kdybychom tam vstoupili, tak musíme zaplatit dvě miliardy euro, musíme ručit,“ uvedl.
Země eurozóny se podílejí na záchranném mechanismu ESM, který má pomáhat státům, co budou mít problémy se splácením svých závazků.
Podle Kysilky musí mít eurozóna jasná pravidla, za co ručí, za co neručí a jak se řeši problémy jednotlivých zemí. Podotkl, že ta pravidla tady kdysi existovala a byla hrubě porušena. Pakt stability tehdy jako jedni z prvních porušili Němci a Francouzi.
Bývalý viguvernér ČNB se domnívá, že ačkoliv je vad a nedostatků v eurozóně řada, jsou řešitelné. „A pokud to řešení postoupí do nějaké rozumné úrovně, pak má smysl vážně uvažovat o vstupu do eurozóny,“ řekl. Důvodem je podle něj to, že exportně silné země na tom, že platí eurem, významně vydělaly, „protože jim neuvěřitelně pomáhá k exportní expanzi, vysoké zaměstnanosti, růstu HDP a k celkovému blahobytu a prosperitě“.
Velmi rozdílné názory na euro a jeho případné přijetí mají i sami členové vedení České národní banky.
Například člen bankovní rady Oldřich Dědek, bývalý Pan euro, je přesvědčen o jeho výhodách. Domnívá se také, že pokud Česká republika vstoupí do eurozóny, za dluhy cizích států ručit nebude, protože to neumožňují unijní smlouvy. Proto považuje argument Babiše za chybný. Za hlavní výhody společné měny považuje to, že euro odstraňuje kurzová rizika a zjednodušuje platební styk.
Naopak viceguvernér ČNB Mojmír Hampl například zmiňuje, že Česku „chybí příběh“, proč euro přijímat, jaké jsou paradoxy eurozóny a jak je to s tím slovenským ekonomickým zázrakem. Dochází pak k závěru, že „vstoupit do eurozóny obecně je pro zemi našeho typu, našeho měnového založení a naší peněžní historie krajně problematická úvaha. Byla jí vždy. Dnes ale o to víc.“
