Ústava je naším nikdy nekončícím úkolem, řekl Vystrčil na slavnostním setkání v Panteonu Národního muzea

Slavnostní večer v Panteonu Národního muzea při příležitosti 30. výročí Ústavy ČR (zdroj: ČT24)

Změna ústavy v podobě zavedení přímé volby prezidenta se podle šéfa Senátu Miloše Vystrčila (ODS) příliš nepovedla. Ústavu jako takovou nicméně považuje za základní kámen svobodné, demokratické a samostatné republiky. Řekl to na slavnostím setkání v Panteonu Národního muzea v předvečer 30. výročí přijetí Ústavy ČR. Šéfka dolní komory Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) označila dokument za záruku liberálně-demokratického právního státu. V úvodu čtvrteční parlamentní konference u příležitosti výročí také uvedla, že česká ústava by do budoucna mohla mít slavnostní výtisk, který by sloužil mimo jiné pro prezentaci veřejnosti.

„Jsem přesvědčen, že ústava je naším nikdy nekončícím úkolem a že práce s ní a na ní nikdy nekončí,“ řekl ve svém projevu při zahájení slavnostního večera šéf Senátu. Podle něj má Česko ústavu s dobrým rodokmenem. „Máme ústavu, která chrání své občany, která všem garantuje základní lidská práva a svobody, která všem stanoví rovné základní povinnosti, která vyjadřuje představu o tom, co je dobrá vláda, která nám umožňuje se nespoléhat na dobré vlastnosti lidí a doplňuje vládu lidí také vládou pravidel,“ uvedl.

Takovou ústavu podle něj Česko potřebuje. „Neboť je základním kamenem naší svobodné demokratické a samostatné České republiky,“ zdůvodnil Vystrčil. Poděkoval tvůrcům ústavy, kteří podle něj odvedli velmi dobrou práci.

Uvedl, že ústava se dosud měnila osmkrát, z hlediska ústavního systému pak měly zásadní důležitost dvě změny, a to zakotvení možnosti vstupu Česka do Evropské unie a přímá volba prezidenta. „Dle mého názoru se zejména druhá změna příliš nepovedla a nebyla provedena s ohledem na princip brzd a protivah dostatečně promyšleně. Důsledky dnes trpce sklízíme společně a budiž to pro nás poučením,“ řekl Vystrčil. „Myslím, že zde je správné sebekriticky přiznat, že v této věci český Senát promarnil příležitost významněji zasáhnout,“ konstatoval.

Aby bylo možné do budoucna správně přistupovat k případným změnám ústavy, je podle něj důležité zopakovat klíčovou myšlenku, že jejím přijetím před třiceti lety cesta teprve začala. Je podle něj výzvou a závazkem, „který jsme si sami uložili a sami odsouhlasili“.

„Nabízí se otázka, zda jsme schopni provádět takové změny, které zachovávají naši celkovou zkušenost, moudrost a historickou paměť a zároveň reagují na nové výzvy, kterými mohou být například potřeba zvýšit ochranu přírody, napomoci integraci Evropy nebo třeba posílit naše bezpečí,“ uvedl šéf Senátu. 

Mluvil také o roli horní komory. Její potenciál vidí ve spolupráci s odbornou veřejností a mladými lidmi. Je příznivcem toho, aby se právě v Senátu diskutovalo o nových životních situacích a potřebách a ty se po důkladné diskusi do ústavy promítly způsobem, který bude myslet na budoucnost a přispěje ke generačnímu souladu zkušeností, poznatků, potřeb a možností.

Pekarová Adamová: Ústava vymezuje základní pravidla fungování společnosti

Na jeho projev následně navázala předsedkyně dolní komory. Zdůraznila v něm, že ústava je zárukou liberálně-demokratického právního státu, jehož komponenty jsou navzájem důmyslně vyváženy. Ústava podle ní vymezuje základní pravidla fungování společnosti, každému umožňuje se na něm podílet a vytváří pocit přináležitosti k celku. Zároveň je podle ní dokument zárukou státu s přímo voleným dvoukomorovým parlamentem a státu, v němž sice rozhoduje většina, ale s ohledem na práva menšiny.

Tři desítky let trvání ústavy podle Pekarové Adamové svědčí o její mimořádné odborné kvalitě i o intelektu a odvaze jejích tvůrců, kteří museli pracovat pod časovým tlakem.

Šéfka dolní komory také připomněla, že za několik týdnů si budou Česko a Slovensko připomínat vznik dvou států. „Naprosto mírumilovné rozdělení našich republik bylo pro svůj veskrze poklidný charakter zdrojem obdivné inspirace pro významné státníky a je do dnešních dnů dáváno za ukázkový příklad mírového dělení státu po celém světě,“ míní.

Česku se podle ní počátkem devadesátých let podařilo uskutečnit zásadní změny, díky kterým získalo nejen sympatie, ale také pevná spojenectví demokratických partnerů. Uvedla také, že země měla jasnou vizi politického směřování, a to do Evropy a obecně na Západ. Za formální završení cesty považuje vstup do Severoatlantické aliance a Evropské unie.

Nejvyšší ústavní činitelé by podle ní měli být prvořadými služebníky ústavy a ochránci ústavního pořádku. „Neměli by riskantně lavírovat na samé hraně ústavnosti či tuto hranu snad dokonce svévolně překračovat. Neměli by nepsané ústavní zvyklosti šmahem odsuzovat, ale měli by je ustavičně respektovat a vyzdvihovat,“ uvedla. Dodržováním ústavních principů podle ní ústavní činitelé posilují společenskou důvěru vůči politickému systému a zvyšují odolnost demokratických institucí.

Události: Ústava ČR slaví 30. výročí (zdroj: ČT24)

Rychetský: Méně zásahů povede ke stabilitě

„Někdo by mohl pozvednout obočí nad tím, jak může být 5500 slov tvořících naši ústavu nevysychajícím zdrojem otázek, odpovědí, úvah, ba i sporů. Inu proto, že ústava není digitální navigace, ale spíš kompas, který určuje základní hodnoty a ukazuje správným směrem,“ řekl ve svém projevu předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Stejně jako Vystrčil uvedl, že do ústavy přibyla ne příliš šťastně přímá volba prezidenta. „Přes to všechno zůstává základní zákon státu stabilním dokumentem, který prokázal své kvality,“ míní Rychetský, který byl dříve ministrem spravedlnosti či místopředsedou vlády pro legislativu.

Každý moderní stát se podle něj musí ústavně opírat o tři pilíře: demokracii, garanci lidských práv a hodnoty právního státu. „Tyto pilíře jsou v naší ústavě pevně ukotveny a jejich stabilita nebyla narušena ani občasnými tektonickými otřesy naší společnosti,“ poznamenal.

V tomto ohledu citoval druhý odstavec článku 9, který praví, že změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. Účelem této takzvané klauzule věčnosti není podle Rychetského „zalití ústavy betonem, aby se nemohlo změnit ani písmeno“. Má ji za pojistku či záchrannou brzdu, která se aktivuje při naklánění státu směrem ke zpochybnění základních demokratických principů a vlády práva.

Rychetský není příznivcem častých ústavních změn. „Čím méně se bude do ústavy zasahovat, tím stabilnější a odolnější bude vůči politickým i populistickým tlakům,“ řekl.

V uplynulých třiceti letech byl svědkem povzdechů, co všechno v ústavě není napsané, že v ní chybí lhůty, výslovné povinnosti či rady, co dělat, když ji někdo nerespektuje nebo překrucuje. „Ono to tam všechno je. Stačí číst s mírným odstupem, s pochopením a hlavně se zdravým rozumem,“ řekl. Pokud má někdo touhu ohýbat životní nebo právní realitu, ani podrobnější text mu v tom nezabrání, uvedl Rychetský. Musí mu v tom bránit instituce, které to mají v popisu práce, dodal.

Akce v Národním muzeu se zúčastnili také například někteří ministři vlády Petra Fialy (ODS) či zákonodárci.

Události, komentáře: 30 let Ústavy České republiky (zdroj: ČT24)

„Ústava obstála. Je to poznat z toho, že fungovala i v době, kdy se změnila politická reprezentace – ti, co vládli, byli v opozici, a ti, co byli v opozici, vládli,“ doplnil následně Vystrčil v Událostech, komentářích na ČT24. V souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta zmínil, že je dnes více než v minulosti obtížné zkoumat, zda se hlava státu (ne)chová v souladu s ústavou. Uvítal by, pokud by tuto možnost měl Senát sám o sobě. Návrh na takovou změnu ústavy je dle jeho slov v horní parlamentní komoře připravený.

Podle Pekarové Adamové není příliš důležité, co od ústavy čeká politická reprezentace, ale to, co zaručuje občanům. „To je její základní princip, který po těch třicet let překonal i (ústavy) v jiných zemích, protože vychází právě od občanů,“ má jasno předsedkyně sněmovny. Je podle ní škoda, že si málo připomínáme preambuli ústavy, protože „všechno podstatné je tam v jednom souvětí“. Ústava podle Pekarové Adamové pouze nastavuje mantinely a nelze ji vnímat jako přesný manuál.

Rychetský: Dílo se podařilo

Podle Rychetského je velmi těžké srovnávat českou ústavu s těmi z jiných zemí. „Ale život ukázal, že se dílo podařilo. V situaci, v níž se rozpadal společný česko-slovenský stát a Slovensko už mělo svoji ústavu i deklaraci samostatnosti, tak je neuvěřitelné, že se podařilo přijmout ústavu, která odolala zubu času,“ vyzdvihl předseda ústavního soudu. A nejen to – ústava se dle něj stala základním dokumentem, jehož hlavním úkolem je ochrana lidských práv a svobod. Česko prý může být hrdé na to, že „ústava žila s námi a s námi se vyvíjela“.

Důležité je podle něj v tomto dokumentu číst mezi řádky. „To znamená hodnotový význam a také to, že nám tato ústava zajistila, že jsme suverénní, demokratickou zemí svobodných občanů. A teď je potřeba, aby občané měli sebedůvěru a sílu hájit základní hodnoty, na nichž ústava stojí,“ zdůraznil předseda ústavního soudu.

Slavnostní výtisk

Výročí připomíná také konference s podtitulem „Co jsme chtěli a co máme?“. Ta začala ve čtvrtek odpoledne v sídle sněmovny a o den později bude pokračovat v Senátu. Pekarová Adamová na ní ve čtvrtek odpoledne informovala, že ústava by do budoucna mohla mít slavnostní výtisk. „Rozhodli jsme se vypsat uměleckou soutěž na novou podobu české ústavy, abychom měli slavnostní výtisk, který budeme při takovýchto příležitostech, ale i mnohých dalších, moci prezentovat veřejnosti,“ řekla Pekarová Adamová. Výsledkem by podle ní mělo být grafické ztvárnění, jaké si ústava zaslouží.

Šéfka sněmovny doplnila, že soutěž zatím nebyla vyhlášena. „Při příležitosti dnešní (čtvrteční) konference jsem veřejnosti představila samotný záměr. Nyní dostane Kancelář Poslanecké sněmovny za úkol naformulovat zadání k vytvoření slavnostního provedení Ústavy ČR, kde budou veškeré podrobnosti nadefinovány,“ uvedla.

Adamová zmínila, že v kontextu některých ústav se může ta česká zdát mladičká, z českého pohledu má ale už úctyhodný věk. Uplynulý čas tvůrcům ústavy podle šéfky sněmovny vystavuje velmi dobré vysvědčení. „Zákonodárci do ústavy zasáhli zcela výjimečně,“ uvedla. Přislíbila, že zákonodárné sbory budou s ústavou nakládat s velkou péčí a úctou k odkazu tvůrců.

Šéfka dolní komory by ústavu chtěla rozšířit o ochranu vody. Jinak by ale podle ní politici do textu příliš zasahovat neměli. S tím souhlasí i šéf sněmovního ústavně právního výboru Radek Vondráček (ANO). Přesto by i on některé změny přivítal. „Například je to rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu. Další věc, o kterou hnutí ANO dlouhodobě usilovalo, je klouzavý mandát,“ řekl.

Vystrčil poděkoval politickým i odborným tvůrcům ústavy, počínali si podle něj velmi dobře a předvídavě. „Ústava je vyjádřením toho, jakým způsobem a podle jakých principů chceme žít a fungovat. To by mělo být naším vodítkem pro to, jaké změny v ústavě budeme dělat,“ poznamenal. Změny se musí dělat citlivě, aby se text základního zákona nerozpadl jako celek. „Je potřeba reflektovat změny, ve kterých žijeme. Ale nesmíme zapomínat na to, abychom tam zachovali ty tradice,“ doplnil.

Před většími zásahy varuje i šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský. Politici by k nim podle něj měli přistupovat jen po důkladné diskuzi s odborníky.

Ústava byla přijata 16. prosince 1992 tehdejší Českou národní radou, která se po rozdělení Československa přeměnila k 1. lednu 1993 na Poslaneckou sněmovnu. Ze 198 poslanců bylo pro 172, šestnáct proti, deset se zdrželo. Ke stejnému datu nabyla účinnosti ústava, která stanoví základní atributy České republiky a rozdělení moci ve státě. Přijetí ústavy předcházelo více než pět měsíců diskuzí, speciální komise a desítky jednání. Tuzemští zákonodárci ji přijali o více než čtvrt roku později než Slováci. 

„Každý by tam přidal jeden kousíček nebo ubral zase kousíček něčeho jiného. Ale jako celek je ta ústava určitě dobrým základem českého státu,“ řekl tehdejší premiér Václav Klaus.

Od roku 1993 zákonodárci ústavu měnili jen několikrát. Poprvé v roce 1997, kdy rozhodli, že se Česká republika bude dělit na čtrnáct krajů. Nejvýznamnějším zásahem za uplynulých třicet let bylo zavedení přímé volby prezidenta v roce 2012.

Spoluautoři považují dokument za kvalitní a stabilní

Zkouška časem prokázala, že Ústava ČR je kvalitní, shodli se právníci, kteří stáli v roce 1992 u jejího zrodu.

Jindřiška Syllová z Právnické fakulty Univerzity Karlovy ji považuje za nejstabilnější ve středoevropském prostoru. V původním textu by ani po třiceti letech od jejího vzniku nic neměnila. „O tom, že ústava obstála, nemůže být sporu,“ podotkla. Doposud přijaté změny podle ní nebyly vynuceny žádnými jejími chybami, ale měnícím se vnějším prostředím.

„Byla sepsána sice v hektickém spěchu, ale přestála všechny ty víry událostí,“ doplnil někdejší člen komise předsednictva České národní rady Jaroslav Ortman. Ten si nemyslí, že by dokument potřeboval rozšířit.

Kalvoda: Ústava tady není, aby se nám dobře vládlo

Podle advokáta a tehdejšího místopředsedy vládní komise pro tvorbu ústavy Jana Kalvody je ústava moderní a „především slučitelná s euroatlantickým konceptem základního zákona založeného na principu občanské společnosti a univerzality lidských práv“. Ani podle něj není ústavu třeba doplňovat, ale respektovat. „V ústavě hledají vady – kupříkladu chybějící sankce – nebo nedostatek přesnosti zejména nepřizpůsobivé politické formace, zpravidla dominantní strany. Někdy jde o nedorozumění či nechuť se ústavou vázat. Ústava je politický dokument a sankce mohou být zase jen politické. Není to manuál, ale soubor principů,“ uvedl.

„Ústava tady není, aby se nám dobře vládlo, ale aby se nám hůře vládlo. Ústava má omezovat politickou moc a chránit ty, kteří ji nemají,“ připomněl Kalvoda v Interview ČT24 větu, kterou tehdy říkal svým oponujícím kolegům. Rozdílný přístup k ústavnosti podle něj existoval už od samého počátku. „Dokonce ještě před tím, než ta ústava vstoupila v účinnost,“ dodal.

Někteří politici si podle něj zvolili cestu, že ústava je tu proto, aby se jim dobře vládlo. „Myslím si, že trend ignorování ústavy jako mocenského omezení je stále horší. A to je zdroj mého znepokojení,“ uvedl.

Ústavu Kalvoda považuje za zdařilou, nicméně to, jak se s ní zachází, označil za poměrně nešťastné. „A co hůř, tendence je spíše ke zhoršení než k zjemnění té hroší kůže politiky,“ upozornil. „Ústava se nikdy nevryla do genetického kódu českých politických stran, zejména těch dominantních, které byly mocensky trochu nezdrženlivé a ústava jim překážela,“ řekl.

Právníci s finální podobou ústavy, jak byla předložena na konci roku 1992, s drobnými výhradami souhlasili. „Byl to kompromis, ale ano, souhlasil jsem. Neobsahovala určitá témata – vyšší samosprávu nebo model krizového řízení státu. Pokud jde o katalog práv a svobod, přejala již dříve přijatou Listinu. Nicméně na faktu, že jde o moderní ústavu, hodnotově nikoli neutrální, to nic nemění,“ prohlásil už předtím Kalvoda. Inspirací pro ústavu byla podle něj ústavní listina z roku 1920 – parlamentní republika s prezidentem jako součástí moci výkonné, jejímž vrcholným orgánem je vláda.

Interview ČT24 - Jan Kalvoda (zdroj: ČT24)

Pravomoci prezidenta

Podle Ortmana by se však měla vést diskuze o tom, zda by se po změně volby prezidenta na přímou neměly zvýšit jeho pravomoci. Současná hlava státu, přestože ji volí přímo občané, má podle něj pravomoci nepřímo voleného prezidenta, což není dobře. Syllová by naopak v původním textu nic nepředělávala. „Nové prvky přinesla jen přímá volba prezidenta republiky, kterou jsem od počátku nepodporovala, přesto i s ní se dá účinně spravovat stát,“ sdělila.

Ortman byl od počátku proti vzniku Senátu. Podle něj je jeho kredibilita podstatně nižší než u Poslanecké sněmovny či zastupitelstev. Když se měl ale rozhodnout, zda ústavu schválí, neváhal. „Nebylo možné, aby Česká republika zůstala bez rodného listu,“ řekl. Poslance podle něj při schvalování dokumentu tlačil čas – věděli, že Česká republika vznikne již 1. ledna 1993. Ústava začala podle Kalvody vznikat po volbách v roce 1992.

Někdejší poslankyně i místopředsedkyně Ústavního soudu Ivana Janů na čtvrteční parlamentní konferenci uvedla, že by měl být v ústavě zahrnutý účinný mechanismus kontroly prezidenta usilujícího o protiústavní výkon svých pravomocí.

Dřívější poslanec a senátor Daniel Kroupa řekl, že by dnes prosazoval, aby funkce senátora nebyla slučitelná s výkonem mandátu starosty nebo krajského zastupitele. Tito lidé podle něj často jdou do Senátu, aby prosazovali své lokální zájmy.