První kolo prezidentské volby se v Česku odehraje přesně za půl roku. Už nyní ale ve společnosti vzbuzují emoce jména prvních ohlášených i možných kandidátů, kteří chtějí nahradit současnou hlavu státu Miloše Zemana. Podle bývalého kandidáta a spisovatele Michala Horáčka je současný způsob voleb demokratičtější než dřív. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský je ale naopak přesvědčen, že zavedení přímé volby prezidenta byl populistický krok. Společně s historikem Michalem Stehlíkem a komentátorem Davidem Klimešem diskutovali v pořadu Události, komentáře.
První kolo prezidentských voleb proběhne 13. a 14. ledna příštího roku, případné druhé kolo pak o dva týdny později. Půjde už o třetí přímou volbu hlavy státu v historii České republiky. Ta první se uskutečnila v roce 2013 a druhá v roce 2018. Z obou nakonec jako vítěz vzešel současný prezident Miloš Zeman.
Podle historika Národního muzea Michala Stehlíka provázel prezidentský úřad i v době komunistického režimu masarykovský symbol, díky kterému veřejnost nejvyššímu ústavnímu postu v zemi stále dává větší význam než v okolních zemích.
Předseda Ústavního soudu Rychetský v reakci na to podotkl, že československá ústava byla i kvůli ukotvení postu prezidenta v kontextu Evropy hybridní. „Tvářila se jako ústava demokratického státu, která stála na principu parlamentní formy vlády. Zároveň už od roku 1920 to byla hybridní ústava, protože se inspirovala prezidentským systémem,“ zmínil.
Přímá volba?
Změna způsobu volby prezidenta z parlamentní na přímou, kterou schválili poslanci na konci roku 2011, podle Rychetského rozkročenost ústavy ještě více umocnila. „Byl to populistický krok. Jsem přesvědčen, že v obou komorách parlamentu nebyla nějaká větší politická síla, která by chtěla této kompetence parlament zbavit. Když došlo ke změně, taky byli nemile překvapeni a nevěděli si s tím rady,“ míní.
Nesouhlasí s ním ale kulturní antropolog a neúspěšný kandidát na prezidenta z roku 2018 Michal Horáček, který chválí současný způsob volby, jež zachovává možnost představit svého kandidáta jak pro politiky, tak pro občany. „Myslím, že přímo volený kandidát by měl být kandidátem na základě souhlasu svých spoluobčanů, protože není snadné získat takovou podporu,“ tvrdí.
Rozpor přímé a nepřímé volby Horáček popisuje na příkladu dvou předchozích českých prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana, z nichž každý byl zvolen jiným způsobem. „V kvalitě obou osobně nevidím velký rozdíl. Porovnávat tedy přímou a nepřímou volbu o ničem moc nevypovídá. Souhlasím s tím, že to je demokratičtější cesta a navzdory všemu jsem příznivcem té volby,“ uzavírá.
Mantinely ústavy a vlastnosti prezidenta
Politický komentátor serveru Aktuálně.cz David Klimeš v debatě zmínil také to, že česká prezidentská tradice velmi často odporuje tradičnímu výkladu ústavy. „Historicky se nepotýkáme s tím, že by prezidenti nemohli naplnit úřad. Spíše ho naplňují až moc,“ myslí si.
Ideální vlastností budoucího prezidenta je podle Klimeše schopnost naplňovat ústavní znění svých kompetencí. „Už bych byl rád za prezidenta, který dodržuje ústavu a stmeluje společnost. To neznamená, že nebude mít silné názory. Ústava samozřejmě nemá být návod na vysavač, na druhou stranu jsme ale zažili moc situací, kdy si každý řekl, že by se pan prezident, ať už jakýkoliv, měl trochu uklidnit,“ uzavírá.
S tím souhlasí i Horáček, podle kterého jsou současné pravomoci prezidenta dostatečné.„Pravomoci hlavy státu jsou přinejmenším dostatečné. Jeho cílem je třeba chránit ústavu, která je napsaná pro slušné lidi. Slušný prezident ji neustále nezpochybňuje, ale chrání ducha ústavy,“ uvedl.
Principy ústavnosti zdůrazňuje i Rychetský, podle kterého by měl ideální prezidentský kandidát spolupracovat s vládou, být solidární k nejohroženějším občanům a udržet si pokoru. „Skutečně důležité, a nepamatuje se na to příliš, je, aby to byla osoba, která je schopná pokory. Pražský hrad má zvláštní atmosféru a řada lidí, včetně mého přítele Václava Havla, prodělala příchodem na to místo jakousi osobnostní změnu,“ varuje.
K odstranění Rychetským zmíněné pomyslné aury Pražského hradu jinému způsobu přemýšlení nad výkladem funkce českého prezidenta vyzval historik Stehlík. „Přestaňme pocitově a instinktivně hledat Masaryka. Od prezidenta bych chtěl, aby se Hradu jako symbolu mentálně zbavil,“ apeluje na závěr.
