Česká národní rada

Česká národní rada schválila zákon o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. Jaké podmínky museli žadatelé splňovat? A existovala nějaká výjimka pro občany Slovenské republiky?Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Česká národní rada přijala první Ústavu České republiky. Ta se po rozpadu federace stala základním právním dokumentem českého státu. Vládní návrh ústavy ve znění společné zprávy výborů ČNR a schválených pozměňovacích návrhů podpořili poslanci ODS, KDS, ODA, KDU-ČSL, ČSSD, nezávislí poslanci a většina poslanců Levého bloku a Liberálně sociální unie. Proti byli poslanci SPR-RSČ, a návrh ústavy nepodpořila ani většina poslanců za HSD-SMS. Pro přijetí ústavy hlasovalo 172 zákonodárců, šestnáct jich bylo proti, deset poslanců se hlasování zdrželo. (Uvedená reportáž byla odvysílána ještě před přijetím ústavy ve 21:44.)Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Změna ústavy v podobě zavedení přímé volby prezidenta se podle šéfa Senátu Miloše Vystrčila (ODS) příliš nepovedla. Ústavu jako takovou nicméně považuje za základní kámen svobodné, demokratické a samostatné republiky. Řekl to na slavnostím setkání v Panteonu Národního muzea v předvečer 30. výročí přijetí Ústavy ČR. Šéfka dolní komory Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) označila dokument za záruku liberálně-demokratického právního státu. V úvodu čtvrteční parlamentní konference u příležitosti výročí také uvedla, že česká ústava by do budoucna mohla mít slavnostní výtisk, který by sloužil mimo jiné pro prezentaci veřejnosti.

V Brně byl před 30 lety založen Moravskoslezský sněm, jehož členy byli někteří poslanci Federálního shromáždění i České národní rady. Do doby ústavního zřízení zemské samosprávy chtěl sněm apelovat svými usneseními na českou vládu i Národní radu. Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

S návrhem na možnost vytvoření konfederace přišel ve Federálním shromáždění tehdejší sociálně-demokratický poslanec Miloš Zeman. Většina českých politických stran však tuto myšlenku rezolutně odmítla, a to včetně předsednictva Zemanovy ČSSD.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

V Bratislavě se sešla delegace předsedů a místopředsedů České a Slovenské národní rady. Na schůzi se projednávalo znění Ústavy Slovenské republiky. Předsedové národních rad pak na tiskové konferenci potvrdili společnou koordinaci při přijímání ústav obou republik a vytvoření komisí České i Slovenské národní rady, které měly zpracovávat otázky o budoucí vzájemné spolupráci.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

První kabinet Václava Klause tvořila koalice ODS, KDS, KDU-ČSL a ODA. Vládla v období od 2. července 1992 do 4. července 1996, pokračovala tedy nepřerušeně i po rozpadu Československa a vzniku samostatné České republiky 1. ledna 1993.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Bývalý ministr kultury Milan Uhde se stal novým předsedou České národní rady. Česká národní rada si pak schválila čtyři místopředsedy – Jiřího Vlacha z ODS, Jana Kasala z KDU-ČSL, Karla Ledvinku z ODA a Pavla Tollnera z KDS. Hlavním problémem ustavující schůze se ukázalo obsazení zbývajících míst v předsednictvu.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Nefunkčnost státní správy měla podle některých politických stran řešit její decentralizace a zavedení zemského řízení. Návrhy zákonů o zemské samosprávě a o zemském zřízení byly v České národní radě podány poslanci za Hnutí pro samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko, a lidovci. Vlastní návrh zákonů předložila i česká vláda. Ta poslanecké návrhy označila za nepropracované a některé pasáže dokonce za protiústavní. Jasno o případném zavedení samosprávy neměla ani česká veřejnost.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

„Česká republika a Slovenská republika, které spolu dobrovolně tvoří společný stát, Českou a Slovenskou Federativní republiku, respektují navzájem svou svrchovanost a svrchovanost společného státu.“ Na těchto principech byl postaven návrh smlouvy o státoprávním uspořádání společného státu. Smlouvu připravila společná komise České národní rady a Slovenské národní rady na jednání v Milovech. Návrhem smlouvy se měly nejprve zabývat politické strany a posléze ČNR a SNR. V případě jejího schválení mělo dojít k jejímu projednání Federálním shromážděním.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Nápis na průčelí budovy Thunovského paláce v Praze leccos napovídá o jejím tehdejším i současném využití. O bohaté historii dnešního sídla Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pojednává dobová reportáž.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Boje v Jugoslávii na začátku září 1991 opět eskalovaly – navzdory veškerým snahám mezinárodního společenství zprostředkovat mezi znesvářenými stranami smír. Konflikt se bezprostředně dotýkal také početné české a slovenské krajanské komunity v chorvatském Daruvaru.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Československá obec legionářská (ČSOL) letos slaví jubileum, funguje už sto let. Na konci května 1921 ji totiž v pražském Karlíně založili příslušníci legií z Ruska, Francie, ale i Itálie a Srbska. Spolek nyní sdružuje zhruba čtyři tisíce lidí. Jedná se o potomky legionářů, veterány z druhé světové války nebo vojáky, kteří se účastnili novodobých misí.

Před třiceti lety, 23. února 1991, se po svém krátkém fungování rozpadlo Občanské fórum (OF). Hnutí, které se stalo hlavním hybatelem změny režimu v Československu, vzniklo jen dva dny poté, co 17. listopadu 1989 policie brutálně zakročila proti lidem demonstrujícím na Národní třídě. Širokonázorové uskupení, spojující odpůrce komunismu, ale nakonec dohnaly vnitřní rozpory.

Na podzim roku1990 vznikl v souvislosti s přípravou rozpočtů spor o československý tranzitní plynovod a ropovod. Slovenská vláda v čele s Vladimírem Mečiarem usilovala o jejich rozdělení, česká a federální vláda si naopak přály zachovat jejich správu a vlastnictví na nadnárodní úrovni.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

Válka spěla ke svému konci. Lidé v Čechách a na Moravě nebo alespoň v těch jejich částech, které byly zařazeny do protektorátu, toho za sebou měli již hodně. Desetitisíce jich přišly o život na popravištích, statisíce ve vyhlazovacích táborech. Ale skutečnou válku dlouho nepoznali. Někteří s ní byli konfrontováni až tehdy, kdy pro zbytek Evropy již skončila. V Čechách se bojovalo ještě čtyři dny po remešské a tři dny po berlínské kapitulaci.

Ve věku 91 let zemřela Heda Čechová. Bývalá televizní hlasatelka začala kariéru v rozhlase. Později přešla do Československé televize. Po roce 1968 však byla z politických důvodů donucena práci hlasatelky opustit. Po revoluci dva roky působila jako poslankyně České národní rady za Občanské fórum.

Na ombudsmana ho navrhl prezident a přesvědčil 91 poslanců. Stanislav Křeček, který letos oslaví dvaaosmdesáté narozeniny, byl zvolen veřejným ochráncem práv. Křeček tak povede úřad, v němž strávil posledních šest let jako zástupce. Předtím působil dvě desetiletí v aktivní politice v barvách ČSSD.

Před poslanci České národní rady vystoupil s projevem nově jmenovaný předseda české vlády, někdejší signatář Charty 77 a dosavadní mluvčí Občanského fóra Petr Pithart.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.

Mnozí diváci ji znají jako odvážnou advokátku, která ve snímku Hořící keř marně hájí matku Jana Palacha. Ve skutečnosti byla Dagmar Burešová kvůli tomuto případu sledována StB a její dcera nemohla vystudovat, i tak ale po letech nelitovala, že se do kauzy Palach pustila. Za minulého režimu bojovala proti „větrným mlýnům“ často, když hájila disidenty i jiné nepřátele režimu. Po listopadu 1989 se pak jako první ministryně spravedlnosti pustila do justiční reformy.