O náhradní výživné zažádalo během roku přes deset tisíc rodičů, část odradila složitá procedura

Události: Rok fungování náhradního výživného (zdroj: ČT24)

Úřady práce vyplatily za první rok fungování takzvaného náhradního výživného přes 107 milionů korun. Průměrná měsíční dávka na jedno dítě činila osmnáct set. Stát poskytuje dávku za rodiče, kteří neplatí alimenty, a peníze pak po nich vymáhá. Podmínkou pro přiznání náhradního výživného je, že výši alimentů schválil soud a rodič sám zahájil proces vymáhání. Právě složité podmínky však část rodičů samoživitelů od podání žádosti odradí.

Využít náhradní výživné se hned loni v létě rozhodla paní Markéta, která nedostávala alimenty na dvě dcery řadu měsíců. „Když mi ze dne na den vypadly alimenty od exmanžela, musela jsem přehodnotit celý rodinný rozpočet. Na obě holčičky mám 3300 korun – na starší 1800, na tu mladší 1500 korun,“ popisuje svou stávající situaci.

Celková výše dávky odpovídá tomu, jak vysoké výživné stanovil soud. Maximálně je to ale tři tisíce korun měsíčně.

Za rok účinnosti zákona přišlo kolem deseti a půl tisíce žádostí. Původně se ale očekávalo, že by jich mohlo být až 24 tisíc. „Možná je to tou složitostí řízení, vidíme to i u jiných dávek, že by žadatelů mohlo být mnohem více,“ uznává náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Iva Merhautová (KDU-ČSL). Přesto ministerstvo v nejbližší době změny nechystá.

Podmínkou pro nárok na dávku je, že rodič podal návrh na exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí a také že o výši výživného rozhodoval soud. Pouze dohoda mezi rodiči nestačí. „Spousta maminek nemá čas to řešit. Raději si najdou ještě jiný pracovní poměr nebo brigádu, aby měly peníze hned,“ kritizuje složité podmínky Eva Daniela Cvik ze Společnosti pro zdravé rodičovství.

Náhradní výživné dávají úřady práce rodičům maximálně 24krát. Pak peníze po neplatičích vymáhají.

Prázdninové starosti samoživitelů

Komplikace znamenají pro rodiče samoživitele i prázdniny. Kvůli napjatým rozpočtům často zůstávají jejich děti doma, na tábor jich vyjede podle průzkumu Asociace neúplných rodin jen patnáct procent. I proto roste zájem o levnější příměstské tábory.

„Mám několik prací na částečné úvazky a vše dělám z domova. Nicméně předešlé roky, když byly děti malé, jsem do práce chodit nemohla a zároveň jsem neměla možnost zaplatit jim tábory,“ popisuje matka dvou dětí Barbora Nosková. Pomohly jí mimo jiné příspěvky městských částí. Synům proto teď zařizuje příměstský tábor.

V organizaci Osmička pro rodinu ho mimořádně nabízejí za pět set korun na týden. „Ne každý si může dovolit tábor za sedm tisíc, proto jsme se rozhodli vyhovět každému, aby si to mohl každý dovolit,“ říká Iveta Javorová z Osmičky pro rodinu. „V dnešní době je komplikované všechno najít a zorientovat se. Sem ale můžou přijít kdykoliv,“ dodává Hana Šlesingerová ze stejné organizace.

Rodiče mohou využít i příspěvky na tábory od pojišťoven, zaměstnavatelů nebo neziskových organizací. Stále víc žádostí o dávku mimořádné okamžité pomoci, která bývá využívaná i pro tyto účely, řeší také úřady práce.