Záplava informací o útoku Ruska na Ukrajinu může podle psycholožky Gabriely Dymešové z Katedry psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy vyvolávat v dětech strach. Z psychologického hlediska je podle ní situace podobná jako při vypuknutí covidové epidemie. Doporučovala by, aby rodiče děti zprávami nezahlcovali, vše by měli vysvětlovat tak, aby dětem dodali pocit bezpečí.
Zprávy z Ukrajiny mohou podle psycholožky děti děsit jako dřív covid-19. Měly by omezit sledování zpráv
Podle psycholožky Dymešové mohou zprávy o útoku Ruska na Ukrajinu děti traumatizovat. Do jaké míry, záleží podle ní na věku dítěte, jeho osobnosti a představivosti i na tom, jak na informace reagují dospělí v jeho okolí.
„Pokud se jedná o konflikt, kterému říkáme válka, tak to je jeden z nejhorších emocionálních zásahů do života a do pocitu bezpečí a jistoty dítěte,“ řekla psycholožka. Zejména mladší děti podle ní mohou v současnosti vnímat velikou hrozbu. „Ještě nerozumí tomu, jestli je to blízko, nebo daleko, jestli se to děje za jejich dveřmi, nebo je to v jiném státě,“ vysvětlila.
Rodiče musí dětem dodat pocit jistoty
Za vhodné by proto považovala, aby se děti v současnosti dívaly na televizi méně než dospělí. „Je to vlastně hodně podobné situaci za covidu-19, kdy jsme začali hodně sledovat televizi a pak jsme si najednou celá společnost říkali, že už se na to raději nebudeme dívat, protože nás to zbytečně znejišťuje,“ řekla.
Rodiče by podle ní měli své potomky uklidňovat a dodávat jim pocit jistoty. „Říct dětem: ‚ano, děje se nějaký konflikt, ale my jsme v zemi, která je v tuto chvíli bezpečná, nic nám nehrozí, řeší to představitelé státu, kteří tomu rozumí a vědí, co mají dělat, takže v tuto chvíli se nám nemůže nic stát‘,“ popsala.
‚
Důležitá je i úloha školy
Ve školních třídách se podle ní většinou scházejí žáci, kteří mají různý přístup k informacím a různé osobnosti, takže současnou situaci na Ukrajině mohou prožívat různě. Pokud znají někoho z Ukrajiny nebo Ruska, měli by jim podle Dymešové dospělí vysvětlit, že v České republice lidé z těchto zemí neválčí.
Děti z Ukrajiny je pak rovněž potřeba ujišťovat o tom, že příbuzní v jejich vlasti jsou určitě v pořádku a že jsou různé způsoby, jak jim pomoct. Doplnila, že se školáky staršími čtrnácti let by se mělo mluvit už i o tom, že je strašná situace, když někdo zemře ve válce, ale neznamená to, že jeho příbuzný je nutně v ohrožení v tuto chvíli, a že rozhodně státy a rodina dělají všechno pro to, aby byl v bezpečí.
Vyučující se podle ní tématu mohou věnovat i při debatě s žáky v občanské či mediální výchově. „Učitel může vysvětlovat dětem věci, aniž by zasahoval do politiky a toho, zda je někdo v právu, nebo není v právu,“ řekla. Připustit by podle ní měl všechny názory, pokud nejsou agresivní. Může podle ní také vysvětlovat roli médií ve válce. „Je to dobrá příležitost ukázat dětem, co je to mediální psychologická válka,“ uzavřela.
