Česká strana sociálně demokratická nezískala ani pět procent hlasů, a nebude tak po letošních volbách v Poslanecké sněmovně. Nejstarší česká levicová strana, která byla v dolní komoře více než tři dekády, navázala na sérii neúspěchů z posledních let. Společně s neúspěchem KSČM tak dochází k proměně politické mapy v České republice, ve sněmovně nebude zastoupena žádná z tradičních levicových stran.
„Sociální demokracii do sněmovny dovedu,“ sliboval Hamáček. Nestalo se, strana zažila historický pád
Nejstarší politická strana, která v dubnu oslavila 143 let, zažila v letošních sněmovních volbách fiasko. Uskupení, která už před čtyřmi lety s podporou 7,2 procenta získalo jen patnáct mandátů (stín někdejší síly), letos obdrželo pouze 4,6 procenta hlasů, a nepřekonalo tak pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do dolní komory.
Vyšší než pětiprocentní zisky si sociální demokraté připsali pouze ve čtyřech krajích, v dalších deseti se pohybovali v rozmezí od 3,2 do 4,9 procent hlasů. Nejlépe ČSSD dopadla na Vysočině, pětiprocentní hranici překročila ještě v krajích Moravskoslezském, Jihočeském a Pardubickém. Nejhoršího výsledku dosáhla v kraji Ústeckém. Je to paradoxní situace, protože právě v tomto kraji se v dřívějších dobách straně dařilo.
Z vlády rovnou mimo sněmovnu
Sociální demokracie byla posledních osm let vládní stranou. První čtyři roky byla silná natolik, že vládu vedl sociálnědemokratický premiér Bohuslav Sobotka, v druhém, končícím, funkčním období byla slabším partnerem v koalici s hnutím ANO.
Právě spolupráce s hnutím ANO se ukázala pro ČSSD jako škodlivá a dovedla stranu mimo sněmovnu. Andrej Babiš totiž v roce 2013 sice profiloval své hnutí ANO jako pravicové, postupně jej však ideologicky posouval do levé části politického spektra. Úspěšně. Hnutí se dařilo prodávat vládní úspěchy jako vlastní, jakkoliv se na nich podíleli i sociální demokraté.
Byli příliš slabí na to, aby se dokázali efektivně prosadit a přesvědčit voliče o tom, že jejich vládní působení je pro voliče přínosné. Levicově smýšlející voliči začali ČSSD opouštět. A nejen voliči, postupně také členové a významní představitelé.
Sociální demokraté nebyli o vstupu do společné vlády s ANO po volbách v roce 2017 přesvědčeni, nakonec rozhodli až ve vnitrostranickém referendu. To vyvolalo i ve straně pnutí a strana se rozdělila na příznivce a odpůrce vládního angažmá.
ČSSD v kabinetu postupně ztrácela svoji důvěryhodnost a straniční představitelé v několika případech hovořili o podmínkách, za kterých jsou ochotni ve vládě ještě zůstat. Například ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová se vyjádřila, že „kdyby se opravdu prokázalo, že premiér je ve střetu zájmů, tak by to, alespoň za sebe mohu říct, byla ta červená linie (…) Je to tak závažná věc, že by to bylo dál velmi složité a těžko udržitelné.“
Ve vládě však sociální demokraté zůstali po celou dobu jejího fungování.
Volební debakl Jana Hamáčka
„Slíbil jsem, že sociální demokracii do sněmovny dovedu, a na tom trvám,“ říkal předseda ČSSD Hamáček v dubnu tohoto roku. Tento slib straníkům však nebyl schopen dodržet. Předsedou strany se poprvé stal v únoru 2018 na sjezdu, který reagoval na volební neúspěch ve volbách v roce 2017.
Delegáti sjezdu byli nespokojeni s předchozím vedením, které přivedlo stranu k jednomu z nejhorších volebních výsledků. Zvolili právě Hamáčka, a to i přesto, že i on byl byl do té doby součástí vedení strany. Sliboval, že „jednat o vládě neznamená do ní vstupovat“. A také zdůrazňoval, že „žádný názor nemůžeme vylučovat z diskuse. Musí skončit to, že vedení ČSSD a její členové spolu nemluví.“
To se však změnilo po sjezdu v dubnu tohoto roku. Hamáček obhajoval svůj post slovy, že „pokud spustíme politickou krizi, země bude debatovat o tom, kdo bude ministrem, zda bude úřednická vláda. A my budeme v koutě a ještě za to budeme odpovědní. To by byla fatální chyba.“ Předsednický mandát na sjezdu, který se poprvé v historii konal on-line, obhájil hned v prvním kole.
Nevylučování z diskuse však oproti dřívějšku nebylo aktuální. Několik dnů po sjezdu skončil na postu ministra zahraničí jeho stranický protikandidát Tomáš Petříček. A změny se týkaly i skládání kandidátek. Vedení strany například zcela vyměnilo složení kandidátky v Jihomoravském kraji, kam dosadilo jako lídra místopředsedu strany Romana Onderku.
Podobně tomu bylo i v Praze, kde Tomáše Petříčka nahradila místopředsedkyně strany Jana Maláčová, dvojkou kandidátky se stal nestraník a bývalý předseda Zelených Matěj Stropnický. A tyto kroky se setkávaly ve straně s nevolí.
Přesto Hamáček věřil tomu, že voliči straně dostatečnou důvěru ve volbách dají. Například ještě na konci září po setkání s prezidentem Zemanem hovořil o tom, že potenciál strany je kolem deseti procent, což dle jeho slov mělo prezidenta Zemana, bývalého předsedu ČSSD, potěšit. Ale ani Zeman straně nepomáhal, když i v těchto volbách deklaroval, že sám podpoří hnutí ANO premiéra Babiše.
Jan Hamáček ještě během druhého dne voleb oznámil, že pokud strana ve volbách neuspěje, odstoupí. Svou funkci dal následně k dispozici.
ČSSD šla vlastní cestou
Kdysi nejsilnější politická strana byla po volbách v roce 2008 ve vedení všech krajů. V 2012 měla nadpoloviční většinu mandátů v horní komoře parlamentu, barvy ČSSD reprezentovalo 46 senátorů. Ve sněmovních volbách roce 2006 získala 32 procent mandátů. Bývala to jedna z nejúspěšnějších stran.
V posledních letech však popularita ČSSD prudce klesala. Strana neuspěla v pěti krajích v loňských krajských volbách, někteří sociálnědemokratičtí politici zakládali koaliční uskupení, aby zvýšili pravděpodobnost úspěchu strany. Prohrou byly i volby do Evropského parlamentu v roce 2019, kdy přišli o své zastoupení a nezískali žádný mandát. A podobně v roce 2018 v komunálních volbách, i v nich strana neuspěla. Přišla o své zastoupení v městech a obcích, kde bývala dlouhodobě úspěšná.
Vysvětlením jejich neúspěchů v posledních letech je zřejmě fakt, že po sněmovních volbách v roce 2017 se ČSSD rozhodla pro účast ve vládě. Je to odlišný přístup například od ODS, která ve volbách v roce 2013, podobně jako sociální demokraté v roce 2017, klesla na své historické minimum z hlediska volebních zisků.
Občanští demokraté odešli na dvě volební období do opozice, aby se v letošních volbách stali jako součást širší koalice vítězem voleb. ODS je po letošních volbách jedinou stranou, která je v historii samostatného Česka nepřetržitě zastoupena v Poslanecké sněmovně. Inspirací pro ČSSD může být KDU-ČSL, která ve volbách v roce 2010 také zůstala za zavřenými dveřmi sněmovny, ale dokázala se vrátit o tři roky později se ziskem 6,7 procent hlasů.
obrázek
Problémy s financemi
Problémem ČSSD bude do budoucna i její finanční situace. Strana už po krajských a senátních volbách v roce 2020 přišla o část příjmů. Tehdy ztratila nárok na roční příspěvek ve výši 32,2 milionů korun. Stále není také vyřešen dluh dědicům advokáta Zdeňka Altnera ve výši několika stovek milionů. Po neúspěchu ve sněmovních volbách se situace ještě více zhorší.
Sociální demokraté nedostanou příspěvky za jednotlivé mandáty. Za svých patnáct poslanců ČSSD získávala v končícím funkčním období ročně 13,5 milionu korun. Nyní budou moci jen čerpat příspěvek na činnost. Tím, že strana překročila tři procenta hlasů, má nárok na příspěvek šest milionů korun a za každou další desetinu procenta hlasů dalších 200 tisíc.
Sociální demokracie se po letošních volbách dostává do velmi nepříjemné situace. Politicky se ocitla na periferii. Postupně ztrácela své zastoupení ve volených orgánech a vypadnutí ze sněmovny je vyvrcholením neúspěchů posledních několika let. Stranu a budoucí nové vedení čeká práce na tom, aby se kdysi nejsilnější politická strana vrátila na výsluní.
