Před třiceti lety, 21. června 1991, opustil československé území poslední transport se sovětskými vojáky a technikou. Skončila tak přítomnost sovětské armády, která začala okupací v srpnu 1968, a přestože ji komunistická propaganda prezentovala jako dočasnou, trvala celých třiadvacet let.
Na území republiky byl kontingent sovětské armády umístěn po okupaci vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Jednotky z Maďarska, Bulharska, Polska i bývalé NDR tehdy československé území opustily, sovětští vojáci však zůstali a jejich pobyt byl v říjnu 1968 „legalizován“ smlouvou o dočasném pobytu sovětských vojsk.
Brzy po listopadu 1989 se rozběhla jednání, která měla tento stav změnit. Již 26. února 1990 byla během návštěvy prezidenta Václava Havla v Moskvě podepsána dohoda o odchodu sovětských vojsk z území Československa. Odsun svými podpisy stvrdili ministři zahraničních věcí Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze a bděla nad ním k tomu zřízená parlamentní komise v čele s Michaelem Kocábem.
Vorobjov: Okupace neměla opodstatnění
Do konce června 1991 bylo z československého území staženo 73 500 sovětských vojáků, 39 921 jejich rodinných příslušníků, 1220 tanků, 2505 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 175 vrtulníků, 103 letadel a 94 824 tun veškeré munice.
Poslední vojenský transport zemi opustil na konci června, hranice státu překročil 21. června po dvou dnech jízdy z vojenské zóny ve středočeských Milovicích. V dalších dnech následoval podpis protokolu o ukončení odsunu sovětských vojsk.
„Myslím, že podobné události se už nebudou opakovat. Naše politické vedení přiznalo, že neměly žádné opodstatnění,“ prohlásil tehdejší velitel, generál Eduard Vorobjov. Poté, co jeho muži překročili hranice Československa, se zúčastnil i koncertu na oslavu jejich odchodu a zemi jako vůbec poslední sovětský voják opustil 27. června.
Po více než dvou dekádách se tak podařilo zakončit přítomnost cizích armád, obavy z reakce Rusů měla přitom během vyjednávání Praha i Západ. K odchodu byli navíc kritičtí i řadoví vojáci; polovina jejich rodin totiž neměla v Sovětském svazu kde bydlet, s nuceným odchodem navíc přišli o lepší životní úroveň.
