Rozhodnutí, kterým prezident Miloš Zeman stanovil termín sněmovních voleb na 8. a 9. října, u Ústavního soudu (ÚS) obstálo. Soudci odmítli stížnost Spojených demokratů – Sdružení nezávislých, podle nichž prezident nezvykle časným vyhlášením voleb zneužil svou pravomoc a zvýhodnil v kampani vládní strany, které jsou díky podílu na exekutivě více vidět, aniž by z této „propagace“ musely skládat účty.
Už dříve ústavní soudci odmítli podobně zdůvodněný návrh skupiny senátorů na zrušení prezidentova rozhodnutí, které přišlo deset měsíců před volbami. Jejich argumenty se soud blíže nezabýval, protože skupinu senátorů považoval za takzvaného neoprávněného navrhovatele.
ÚS tehdy dospěl k závěru, že vyhlášení termínu voleb není podzákonným právním předpisem, jak předpokládali senátoři, ale rozhodnutím veřejné moci, které lze přezkoumat v řízení o ústavní stížnosti. Skupina senátorů ale není oprávněna tento typ řízení iniciovat – na rozdíl od politické strany. Proto soud pokládal podnět Spojených demokratů – Sdružení nezávislých za přípustný, nakonec jej ale odmítl.
Samotné vyhlášení voleb, bez ohledu na okamžik, kdy k němu dojde, neporušuje základní ústavněprávní principy, stojí v usnesení pléna, které připravoval soudce zpravodaj Jiří Zemánek.
„Postavení účastníků volební soutěže v zásadě není závislé na okamžiku, kdy došlo k jejímu zahájení,“ uvedli soudci. Poukázali na to, že čtyřleté volební období sněmovny se blíží ke konci a že říjnový termín voleb není nijak překvapivý. Soud také poukázal na to, že nad kampaní má dohled Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, jehož rozhodnutí mohou přezkoumávat správní soudy.
Brzké vyhlášení voleb mělo být podle stížnosti prezidentovou libovůlí
Spojení demokraté – Sdružení nezávislých se domnívali, že prezidentovo rozhodnutí zcela vybočuje z dosavadní praxe vyhlašování termínu voleb a obsahuje prvky libovůle a zneužití pravomoci prezidentem a kontrasignujícím předsedou vlády. Vyhlášením voleb totiž začíná volební kampaň, která přináší stranám, jež plánují kandidovat, různé povinnosti, třeba vést volební účetnictví.
„K tomu ÚS podotýká, že vznik povinností politické strany spojených s financováním volební kampaně je – přirozeně – podmíněn jejím svobodným rozhodnutím do ní vstoupit. Učiní-li tak, budou se tyto povinnosti na ni vztahovat, přičemž délka období tomuto rozhodnutí předcházejícího je z hlediska požadavků kladených na zákonnost a ústavnost daných povinností nerozhodná,“ stojí v usnesení.
Do limitu 90 milionů korun na kampaň se po vyhlášení voleb započítávají veškeré náklady na volební propagaci. Strany a hnutí se ovšem musí do voleb přihlásit až začátkem srpna.
O termínu voleb už sice prezident rozhodl, zatím ale není jisté, podle jakých pravidel se do sněmovny bude volit. ÚS začátkem února kvůli porušení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících subjektů zrušil část volebního zákona. Nechal v platnosti pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny, zrušil ale přidanou klauzuli, jež pro koalice stanovila hranici deseti, patnácti, respektive 20 procent, podle počtu subjektů.
Soud škrtal i v paragrafech upravujících určování počtu poslanců v jednotlivých volebních krajích a průběh skrutinia, tedy rozdělování mandátů. Parlamentní strany nyní hledají shodu na nových pravidlech.
