Ústavní soud zrušil část volebního zákona, protože porušuje rovné volební právo a šance kandidujících subjektů. V některých krajích je totiž dosud potřeba pro zisk mandátu sesbírat násobně víc hlasů než v jiných. Konstituční tribunál současně usnadnil kandidaturu koalicím stran a hnutí. Pětiprocentní klauzule se u nich dosud sčítala na úroveň deseti, patnácti či dvaceti procent, pro příště už k tomu ale docházet nemá. Nová pravidla se mají týkat už letošních voleb.
Návrh na zrušení pravidel, která znevýhodňují menší strany a jejich koalice, podalo 21 senátorů z různých klubů. Soudci dospěli k rozhodnutí v úterý na neveřejné poradě pléna, ve středu nález zpřístupnili na svém webu.
Soud zrušil mimo jiné aditivní klauzule, jež pro vstup koalicím stanovily hranici deseti, patnácti, respektive dvaceti procent (podle toho, zda jde o dvoj-, troj-, nebo čtyřkoalici).
„Naplnila se očekávání, která předvídala, že nález bude zásadnější,“ komentuje nález ústavní právník Marek Antoš. „Tímto rozhodnutím je zrušena klauzule pro koalice. I vůči nim se bude uplatňovat pětiprocentní hranice. Nemusí se bát toho, že by propadly, pokud by výsledek nedosáhl deseti- nebo patnáctiprocentní hranice.“
Samotná pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny je pak podle soudu v pořádku. Volby musí vést k ustavení funkční sněmovny, zdůraznil soudce zpravodaj Jan Filip.
Soud škrtal i v paragrafech upravujících určení počtu poslanců v krajích a průběh skrutinia, tedy rozdělování mandátů.
„Kombinace D'Hondtova volebního dělitele s nestejně velkými 14 kraji výrazně zasahuje do rovnosti volebních hlasů,“ uvedl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Volební kraje mohou podle ÚS dál kopírovat hranice krajů jako vyšších územně-samosprávných celků. K dosažení rovnosti volebního práva a šancí kandidujících subjektů postačí jiné změny. Ty budou podle soudu úkolem zákonodárců, měli by vše stihnout ještě před letošními volbami.
I různě velké kraje, pokud budou zasazeny do systému s jinou volební formulí a jiným způsobem výpočtu, mohou vést k bezproblémovému zjištění volebního výsledku, uvedl soudce zpravodaj Jan Filip.
Bez odkladu
Nález nemá odklad, organizace nadcházejících voleb, které prezident vyhlásil na 8. a 9. října, se ale podle soudu nedotkne. Rizika spojená se změnou volebních pravidel by nastala až po uplynutí lhůty pro podávání kandidátních listin, tedy v srpnu 2021, míní soud. Politici tak prý mají dostatečný prostor pro přijetí nové právní úpravy, která zrušené části volebního zákona nahradí.
Odklad vykonatelnosti nálezu na období po volbách by podle ÚS snížil legitimitu nově ustavené Poslanecké sněmovny, vyvolal nedůvěru ve zvolenou politickou reprezentaci a mohl by vést k riziku zpětného zneplatnění hlasování správním soudem.
Skutečnost, že se nová pravidla mají vztáhnout už na podzimní volby, ale podle olomouckého politologa Tomáše Lebedy dostává zákonodárce pod nebývalý tlak. Na změně volebního zákona se totiž musí shodnout Poslanecká sněmovna i Senát. A musí se tak stát do voleb, protože bez voleb nebude sněmovna a bez sněmovny nebude mít kdo zákon schválit.
„Nález vyvolá horečnou snahu po hledání řešení, které konformně s Ústavním soudem nastaví nová pravidla,“ upozornil ve vysílání ČT24. „Nebude to hledání optimální varianty, ale co nejrychlejší cesty. Volební pravidla by si zasloužila, aby se po nálezu Ústavního soudu důkladně promyslela a byla dlouhodobě funkční – a teď to bude vznikat pod obrovským tlakem. Máme na to půl roku.“
Podle soudce zpravodaje Filipa je na to, aby politici zrušené části volebního zákona nahradili, dost času. „Je to hvězdná hodina zákonodárce, nepochybně splní svou ústavní povinnost,“ míní Filip. Také uvedl, že kdyby prezidentovo časné vyhlášení sněmovních voleb na letošní říjen překáželo nálezu, muselo by být zrušeno. Taková situace ale podle Filipa nenastala.
Nesouhlas části soudců
Čtyři přehlasovaní ústavní soudci v odlišném stanovisku kritizují způsob, jak soud rozhodl o volebním zákonu. Píšou o aroganci. Soudce zpravodaj Jan Filip podle nich dlouho otálel s předložením svého návrhu, pak během pár dnů padlo překotné rozhodnutí. Většina 11 soudců tak podle menšiny „zbourala volební systém“ osm měsíců před volbami a vystavila lidi v době nouzového stavu bezprecedentní nejistotě.
Podle odlišného stanoviska Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy a Radovana Suchánka předložil Filip svůj návrh až 19. ledna, a to jen část. Celý text první verze soudci viděli 21. ledna, za necelých 14 dní ji pak většina soudců schválila.
„Soudce zpravodaj tak vystavil plénum neúměrnému časovému tlaku, zcela nepatřičnému vzhledem k významu i rozsahu zpravodajské zprávy,“ stojí v odlišném stanovisku, které je součástí nálezu. Za „vrchol arogance“ čtyři z 15 soudců označili vyhlášení nálezu hned další den po jeho odhlasování. Obvykle jsou mezi hlasováním a vyhlášením spíše týdny než dny.
Soudce zpravodaj Filip, který se problematikou zabýval od konce roku 2017, kritiku přehlasované menšiny odmítnul. Odlišné stanovisko podle něj možná není adresováno ostatním soudcům ÚS, jinak by prý menšina sdělila své připomínky během projednávání návrhu.
„Jednání bylo korektní, nepereme se, nenadáváme si, zcela korektně vyslechneme názory každého člena soudu,“ uvedl předseda soudu Rychetský. Filip podle něj získal významnou podporu 11 z 15 ústavních soudců. Je prý akademik, který má pocit, že musí odvést dokonalé dílo. „Nález má 64 stran a tím dokonalým dílem je,“ řekl Rychetský.
Soudci se podle Rychetského nenechali ovlivnit dopisem prezidenta Miloše Zemana, který dorazil před úterní uzavřenou poradou pléna a varoval před neřešitelnou ústavní krizí. Prezident není a nebyl účastníkem řízení, zdůraznil Rychetský. „Předpokládám, že žádný z 15 soudců se nenechá při rozhodování ovlivnit jakýmkoliv vnějším tlakem,“ doplnil předseda.
Téma z roku 2017
Senátoři se na ústavní soudce obrátili už na konci roku 2017. Poukazovali na výsledky posledních sněmovních voleb, ve kterých například hnutí STAN, které skončilo těsně nad pěti procenty, potřebovalo pro zisk jednoho mandátu více než dvojnásobek hlasů oproti vítěznému hnutí ANO. Podle senátorů už tak nešlo hovořit o poměrném volebním systému, který je zakotvený v ústavě.
Senátoři zpochybňovali několik částí volebního zákona, předně šlo o rozdělení Česka do volebních krajů, které kopírují hranice vyšších územních samosprávných celků, a nejsou tedy stejně lidnaté. V menších krajích, třeba Karlovarském či Libereckém, mají strany s nižší voličskou podporou malou šanci získat mandáty.
Dále návrh zpochybňoval přílohu zákona, která stanovuje maximální počty kandidátů na jednotlivých listinách v krajích. Navíc senátoři chtěli zrušit také matematickou metodu přidělování mandátů za použití takzvané d'Hondtovy formule. Tyto části volebního zákona podle senátorů při společném uplatňování znevýhodňují menší politické strany oproti těm velkým.
Druhá část návrhu mířila proti zavedení zvýšeného prahu pro vstup koalic do sněmovny. Koalice dvou stran či hnutí potřebují deset procent, koalice tří subjektů 15 procent, koalice čtyř a více stran dokonce 20 procent, jinak jejich hlasy propadnou. Podle senátorů bylo zavedení takzvaného aditivního kvóra účelové a opět zvýhodňuje velké, samostatně kandidující strany.
