Úcta k lidským právům nás odlišuje od předešlých režimů, míní ústavní soudkyně Šimáčková

Kateřina Šimáčková patří mezi nejvýraznější osobnosti Ústavního soudu. Je jednou ze tří kandidátů k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Je také známá mimořádnou citlivostí pro slabé a znevýhodněné lidi. Dlouhodobě klade důraz na jednotlivce před státem. Na to je podle ní nutné myslet i v současné době. Ústavní soud čelí otázkám, které ještě neřešil, řekla v Interview ČT24.

Video Interview ČT24
video

Hostem Interview ČT24 byla ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

„Musíme počítat s tím, že ústavu máme pro to dobré i pro to špatné počasí. Teď jsme v horší době právě proto, že je potřeba omezovat některá základní práva lidí, abychom ochránili jiná,“ řekla Šimáčková. I v této chvíli je podle ní nutné myslet na to, aby opatření byla spravedlivá. „To znamená rovnoprávná pro všechny osoby, jichž se týkají, a také aby byla proporcionální a dobře promyšlená,“ doplnila.

Koncem února zrušil Ústavní soud část vládního ustanovení zakazujícího maloobchodní prodej a poskytování služeb v provozovnách. Stížnost proti vládnímu opatření podala skupina senátorů. Podle Ústavního soudu kabinet opatření dostatečně neodůvodnil.

Obchody se nicméně neotevřely. Soud totiž zrušil lednové usnesení, a to ve chvíli platnosti vládního usnesení ze 14. února. „Ústavní soud si byl vědom toho, že okamžité otevření obchodů by právě mohlo zasáhnout do těch velkých práv, která jsou ve hře. To znamená právo na život, právo na zdraví, ochrana veřejného zdraví. A proto jsme si byli dobře vědomi, že jde o jakési memento, o jakési upozornění vládě,“ řekla.

Zrušení části volebního zákona

Ústavní soud na začátku února zrušil také část volebního zákona, protože porušuje rovné volební právo a šance kandidujících subjektů. Šimáčková proti jeho podobě vystupuje už sedm let. „Ústavní soud skutečně musel v téhle věci být akční z toho důvodu, že tady voliči různých politických stran měli různou váhu svého hlasu,“ zdůraznila.

V disentech, tedy v odlišných stanoviscích, se k tomuto nálezu někteří soudci vyjadřovali ostře. Jejich reakci Šimáčková do jisté míry chápe. „Oni v tomhle případě ani tak nenamítali nic proti tomu substantivnímu, to znamená proti podstatě té právní argumentace, ale poukazovali na to, že jsme měli práci přerušit a rozhodnout třeba až po volbách,“ vysvětlila.

Podle ní byly právě blížící se volby jedním ze zásadních problémů na celé věci. „Sama jsem to vážila, abych nakonec dospěla k závěru, že Ústavní soud prostě nemůže najednou přestat pracovat, když víme, že se nějaký právní předpis dopouští nespravedlnosti vůči některým voličům. A současně není možno rozhodnout, že ten zákon je protiústaví a odložit jeho účinnost a říci – tyto volby budou ještě také nefér,“ řekla.

Primát jednotlivce před státem

Právě důraz na jednotlivce je přitom pro Šimáčkovou zásadní. Jako soudkyni, která staví člověka nad systém, ji často hodnotí i právníci. „Já si myslím, že celý koncept demokratického právního státu s úctou k lidským právům, který funguje v České republice, musí být založen na primátu jednotlivce před státem. Právě tím se náš režim liší od těch předcházejících režimů, že neobětujeme jednotlivce nějakému vyššímu dobru národa nebo náboženské skupiny,“ zdůraznila.

Za důležité považuje ale i ochranu celého systému. Právě na to je nutné podle ní pamatovat nyní, v době pandemie. „V tuto chvíli musíme chránit zdravotní systém, protože jen ten přináší jednotlivci ochranu jeho života a zdraví. Ale současně, i když to děláme, nesmíme zapomenout na to, že musíme vymýšlet taková řešení, abychom do svobod jednotlivců zasahovali co nejméně,“ upozornila.

Ve směru empatie se podle ní česká justice zlepšuje. „Nedostatek empatie spíše vnímám u legislativců. U toho, že při přípravě zákonů nemyslíme na životní trajektorie lidí, kteří se na přípravě zákonů nepodílí,“ řekla.

Šimáčková také dlouhodobě upozorňuje na nízký počet žen na některých pozicích. Píše o tom ve své knize Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální? „Ten, kdo tvoří pravidla, tak má svůj pohled toho, kdo žije ten konkrétní život,“ uvedla s tím, že se taková skutečnost může odrážet v českém právním systému. „Když už tam ty ženy jsou, tak jsou to spíše ty ženy, které neplní tradiční pečovatelské role. Takže právo určitě pomíjí některé problémy, jimž právě třeba maminky při slaďování rodinného a pracovního života musí čelit,“ upozornila.