Byl odpůrcem sociálních sítí a politiku dělal tak říkajíc „postaru“. Ještě dva dny před svým předčasným odchodem burcoval své spolustraníky, aby nespoléhali na sílu sociálních sítí, ale vložili energii do setkávání s lidmi, aby chodili za voliči. To také považoval za důvod svého úspěchu.
„Osobní setkání s lidmi žádná sociální síť nenahradí,“ říkal Kubera ve svém letošním a v pořadí druhém novoročním projevu. Upozorňoval i na to, že lidé žijí dva životy – jeden virtuální a druhý reálný. Jaroslav Kubera se striktně držel toho druhého, reálný život byl pro něj jediným možným a akceptovatelným.
Jaroslav Kubera
„Stačí vyrazit do regionů, méně se věnovat Twitteru, Facebooku a Kiku, nebo jak se to jmenuje, a mluvit s lidmi z očí do očí. Ujišťuju vás, že všechny volby jsem vyhrál jenom díky tomu.“
Zdroj: Projev Jaroslava Kubery na Kongresu ODS, 18. 1. 2020
Jaroslav Kubera
Konzervativní politik, který celou svoji kariéru obhajoval principy svobody jednotlivce. Nejviditelnější to bylo v případě jeho boje proti zákazu kouření. V lednu 2017 například prohlásil: „Zákaz kouření není o zdraví. Je o ztrátě našich konzumních svobod a kontrole mas.“
Stejně tak, jak obhajoval svobodu a kritizoval stát za zasahování do života obyvatel, byl i konzervativním politikem, který byl konzistentní ve svých hodnotách. Ostře vystupoval proti Lisabonské smlouvě a mluvil o bruselském područí, do kterého se dostala Česká republika. Zastával hodnoty tradiční rodiny a nebál se prosazovat svoji cestu na Tchaj-wan, navzdory tomu, že mu kvůli tomu prezident vyhrožoval ukončením přátelství.
Hegemon v Teplicích
Politická kariéra Jaroslava Kubery byla úzce spojena se severočeskými Teplicemi. Do zastupitelstva se tam poprvé probojoval v komunálních volbách v roce 1994. Občanská demokratická strana tam tehdy s velkým náskokem zvítězila s 29 % hlasů (druzí komunisté a třetí sociální demokraté tehdy získali 16,5, resp. 14,7 procenta hlasů). Jaroslav Kubera tehdy skončil na kandidátce jako druhý v pořadí. Občanští demokraté se v Teplicích stali hegemonem.
Ve všech volbách od roku 1994 zvítězili. A jistě je to i zásluhou Jaroslava Kubery. Ten totiž stál v čele kandidátky občanských demokratů. Až do roku 2010 neměla strana ve městě konkurenci. Postupně posílila tak, že v roce 2002 získala podporu 37 % voličů a když pak přišlo pro stranu nejpříznivější období, atakovala strana 50% hranici. K té se přiblížila v roce 2006, kdy získala 47 % hlasů.
Když strana čelila celorepublikově krizi a ztrátě důvěry, ODS v Teplicích si pohoršila. Již s mnohem menším náskokem, přesto však stále vítězila.
Zastupitelem města byl Kubera dlouhých 26 let, starostou, resp. primátorem města byl jen o dva roky méně. Pozice se vzdal v roce 2018, když uspěl ve volbách do Senátu.
V Teplicích se Kuberovi podařilo naplňovat to, co občané čekají od starostů. Tedy to, že se mají starat o rozvoj města efektivně. Nevěnoval čas zbytečnému politikaření a v souladu se svými zásadami, že mluvil zejména s lidmi. Byrokracie byla něco, co mu vedení města spíše ztěžovalo. Jeho návrhy řešení často vycházely z praktických zkušeností a budily kontroverze.
Například boj proti v Teplicích rozšířené prostituci chtěl řešit její legalizací. Snažil se ve městě snížit kriminalitu, ale nesouhlasil s kompetencemi městské policie. Podobným nápadem byla myšlenka, že by se Teplice měly stát budoucím sídlem Ústeckého kraje.
Už v roce 1994 prohlásil, že město je přirozeným sídelním městem vyššího územně-správního celku, v roce 1997 pak začal činit kroky k tomu, aby město zvětšilo svůj katastr a s tím i počet obyvatel. Že se Teplice mohou otevírat i světu ukázal v roce 1996, když prohlásil, že ve městě vedle sebe může být kostel, mešita i synagoga.
Praktický přístup je to, co nejvíce charakterizuje Kuberovu politiku v Teplicích. Nejvíce se to projevilo v takzvaném chodníkovém zákoně, který se mu podařilo prosadit. Podle něj za schůdnost chodníků odpovídá město, nikoliv majitelé přilehlých domů. Pod Kuberovým vedením město hospodařilo s vyrovnaným rozpočtem. Kritici však upozorňovali na to, že se tak dělo zejména díky majetku, který město rozprodávalo. Zbavilo se například téměř veškerého bytového fondu.
Jaroslav Kubera si vyzkoušel i regionální politiku, a to když v roce 2016 kandidoval do zastupitelstva Ústeckého kraje. Tyto volby snad nejvíce svědčí o oblíbenosti politika. Do zastupitelstva kandidoval z 55. místa šedesátičlenné kandidátky. A uspěl. Získal přes 10 % preferenčních hlasů a do zastupitelstva se dostal z druhého místa, i když ODS nebyla v nejlepší kondici a byla poražena dalšími třemi volebními subjekty.
Stálice v Senátu
V Senátu Kubera strávil více než 19 let. Poprvé uspěl v roce 2000, když získal v prvním kole volby přibližně 30 % hlasů. V dalších trojích volbách postupoval do druhého kola vždy alespoň se 40 % hlasů a v druhém kole vítězil vždy poměrně přesvědčivě. Stal se tak jedním z nejdéle sloužících senátorů.
Po svém posledním zvolení se stal dokonce předsedou horní komory a dosáhl vrcholu své politické kariéry. Prohlašoval, že ve funkci nechce být jen dva roky. A ještě pár dnů před svojí nečekanou smrtí vtipkoval o tom, že by mohl kandidovat na prezidenta.
Ostatně plánů měl mnoho. Na posledním kongresu ODS v Praze mluvil o tom, že nepřítele je třeba ukolébat a poté zaútočit. Vysvětloval tak, proč pro jeden z deníků prohlásil, že Babiš bude premiérem. Očekávalo se také jeho vystoupení v Bruselu či cesta na Tchaj-wan.
V pondělí však ze Senátu jedna ze stálic nečekaně odešla. A jak vidno, byla to jedna z nejúspěšnějších osobností v politice vůbec. Jaroslav Kubera uspěl v komunální, regionální i celostátní politice. Zejména Senát teď bude muset najít jeho nástupce, který horní komoru bude řídit do podzimních voleb.